První půlku měsíce jsem je řešila u Emilky. O tom, jak nám nezabírala antipyretika, jsem vám už psala. A pak byla inkubační doba, Miky najednou 39, říkám si: “Je to tady, kde jsou pupínky?” Nikde. Nebyly nikde, přidal se mu k tomu průjem, odmítání stravy, nechtěl pít, pak jsem si s ním dala pohotovost, s tím, že jsem měla pocit, že mě sestra zavraždí, když jsem ťukala na dveře ordinace, že ho potřebuju vyšetřit, ale asi nemůžeme čekat mezi plnou čekárnou, protože kromě toho, že má virózu, tak čekáme taky ještě na neštovice….