Před pár dny mě překvapila jedna věc. Jsem vnímána jako perfektní matka. Jako opravdu jsem vnímána jako perfektní matka?! Ona to pro mě bohužel není lichotka. Perfektní matky jsou přece nejvíc nenáviděné osoby!!
Jsem perfekcionistka, ale být perfekcionistkou znamená, nikdy nebýt se sebou sama úplně spokojená, panikařit, když něco nejde podle vašich plánů a taky začít brečet, když máte pocit, že nezvládnete to, co jste si naplánovala a co byste měla ve svých vlastních očích zvládnout. Vlastně jsem docela labilní člověk, když to shrnu. Vyvažuju to ale takovou nějakou pozitivitou, se kterou se snažím k věcem přistupovat a občas mi muž musí připomenout, že se přece nic neděje, když se něco pose*e. No a proč o tom vlastně píšu.
Kamarádka mi poslala fotku své dcery s vtipným komentem. Vyloženě jsem to potřebovala, protože jsem měla pocit, že ten den a pár dní před tím stojím úplně za víte co. Nestihla jsem to, co jsem si sama naplánovala v práci a měla jsem toho dokonce v hlavě tolik, že jsem zapomněla odvézt dceru na kroužek. Prostě jsem byla s dětmi doma a najednou blik, cvak – infarkt, kontrola hodin a sakra, vždyť už před hodinou jsem ji tam měla odvézt a NEODVEZLA JSEM! Zapomněla jsem. Jak jsem na to mohla zapomenout? Měla tam jít poprvé! A strašně se tam těšila! Ale to odbočuju – nicméně tady máte první důkaz, že jsem občas úplně vypnutá.
Odepsala jsem kamarádce, že takovou fotku s vtipným komentářem jsem potřebovala. Potřebovala jsem cokoliv, co je vtipný, protože mám svůj nájezd úzkosti kvůli tomu, že nejsem schopná nic stihnout. Kamarádka mi odepsala, že mám dvě děti, manžela, pracuju a pak tam byla věta: “Do toho máš, ty vole, vždycky, ale vždycky, umytý vlasy!! Máš právo nestíhat! Dělá tě to aspoň víc člověkem.” Ty vlasy mě rozesmály, protože: Nemám! Nemám je vždy umytý a neměla jsem čas jít ke kadeřníkovi nechat si dodělat barvu, takže se mi s tím kilometrovým odrostem víc mastily, takže i umytý vypadaly jako mastný! Takže ne-nemám stále umytý vlasy a musela jsem vám to sem napsat, protože asi každá matka má nějakou jinou matku zaškatulkovanou jako perfektní “supermatku”. Taky jednu takovou mám a když mi během jednoho našeho hovoru řekla, že na svoje děti doma řve, upřímně mě to šokovalo, protože tahle perfektní matka v mých očích přece nemůže křičet na své děti. Tahle matka v mých představách prostě nekřičí nikdy na nikoho a zvládá to vždycky všechno podle přesného rozvrhu. Ne jako já. Ale počkat? Ona je asi obyčejná smrtelnice jako já! Takže tento článek musel vzniknout. Musel. Abyste, mámy, věděly, že prostě perfektní matky nejsou. Tedy já doufám, že nejsou. Bohužel mám v merku ještě jednu – vždycky perfektně učesanou s dětmi jako ze škatulky a navíc s pevným břichem, na kterém se podle mě nedělají ani mini varhánky. A podezřívám ji, že ani nemusí cvičit.
Pojďme si ale prostě říct, že SNAD perfektní matky neexistují. Že to je jen v našich hlavách, protože my nevidíme celý ten jejich denní kolotoč, ale jen jeho části, které jsou povoleny být viděny okolím. Stejně jako tomu bývá na instagramu. Vyfotíte se z toho lepšího profilu, ne toho horšího, pochlubíte se jedničkou svého dítěte, ne už ale s tím, že den před tím vám letělo hlavou: Bože, tak snad už ty slabiky čteme naposled!
Takže zpátky ke mně jako k perfektní matce – to poslední, co jsem, je perfektní. Přiznávám – nerada vypadám hnusně, tak si dám prostě make up a je pravda, že bez líčení nevylezu ani kdybych šla kydat hnůj – což vlastně nehrozí, protože mám silnou alergii na venkovní plísně. Díky bohu za ně, i když ne vždy to je výhra! Ale taky mám, stejně jako některé z vás, stále vlasy sepnutý v drdolu a když pro vás točím stories na instagram, vlasy si rozpustím a trochu načechrám, protože ten můj perfekcionismus mi nedovoluje vypadat umaštěně. Ale jsem! Lesknu se. Ale dám si teda pudr! Normálně se přepudruju, protože nedokážu na veřejnosti vypadat jako z popelnice. V čem si u mě můžete být jisté, je to, že nepoužívám zkrášlovací aplikace. Nechci, aby se mě pak v reálu někdo leknul.
A ke svačinám do školy? Někdo mi napsal, že teda na banánový palačinky do školy by se mohl vyprdnout. Snažím se jen o pestrý výběr, ale je to fuška. Možná vidíte vyskládané ruličky šunky, na kolečka pečivo a k tomu zeleninu. Já ale vidím to, že moje dítě nechce šunku ve slepeným pečivu a nemá ráda sýry. Ani plátkové ani mazací ani Palouček, a dokonce už ani ten předražený Bá-Bá-Bá-Bá-Baby-bel. Pomazánky – tuňákovou, vajíčkovou a šunkovou pěnu nedělám kvůli tomu, abych vám ukázala, kolik jich umím a že mě to baví, ale kvůli tomu, abych do Emilky dostala nějaké bílkoviny, protože nejradši by měla jen rohlík s máslem. A pití? Prosím, řekněte mi někdo, že ani vaše dítě ve škole nepije a nosí plnou lahev pití zpátky. A vy, co vám děti pijí, řekněte mi, jak jste je to naučili, protože já mám pocit, že to můžu říct 200x, být naštvaná nebo ji prosit a prostě nepije. Já to do ní potom leju celý zbytek dne a druhý den se to všechno opakuje.
Svačiny vám dávám jako tip pro rodiče, kteří řeší stejné věci jako já. Je to čirý krok zoufalé matky s lehce vybíravým dítětem 
Snad to je vše, snad jsou tímto mýty o dokonalé matce zbořeny. Jsem ráda, že mezi těmi svačinami, úkoly a virózami žiju a dokážeme si ještě udělat spolu hezký program. I když – děti teď denně chtějí na kolo, já si ho stále ještě nekoupila, protože mám pořád důležitější věci, za které platím, takže většinou klušu vedle nich. Jeden den jsem byla tak grogy, že jsem je přemluvila, že jim pustím pohádku a udělám popcorn (ten je sázka na jistotu), abych si mohla odpočinout. Černé svědomí, že kvůli mně nebyli ti dva na čerstvém vzduchu, a cpali se místo toho popcornem, mě tíží ještě dnes.
Zdravím tedy všechny rodiče, co jsou unavení a každý den někde vyhlíží tu svoji super matku, která je dostává do deprese. Řekla bych vám, abyste si zašli s dětmi třeba někam na výlet, abyste vypnuli od každodenního shonu, ale nedávno jsem po výletě s dětmi odpadla v osm večer úplně do mrtva u rozjedené večeře, tak nevím, jestli byste zrovna tohle uvítali jako tip.
