Občas mám pocit, že ten titulek, co jsem použila, se stal poslední dobou trendem. Dejte dítěti volnost a ono vám ukáže svou osobnost nebo.. ?
“Je to osobnost” “Projevuje svoji povahu” “Nechávám ho, aby se projevil/projevila” No, tak nějak mi tyhle věty lezou strašně na nervy a to hlavně proto, že z 90% nevidím děti, které projevují svoji osobnost, ale děti, které většinou omezují jiné děti nebo se zkrátka a dobře neumí chovat. A nenaučí se to, pokud nebudou mít hranice. Hranice, které jim stanoví rodiče.
Teď to trochu znělo, jako bych je všechny chtěla pozavírat do klece a naložit je ježibabě na lopatu, ale v kolika děti začínají zkoušet naši trpělivost, co všechno my rodiče vydržíme? Já myslím, že docela brzy. Pominu li období vzdoru, kdy s tím nikdo z nás moc nenadělá, protože to prostě neovlivníme. Ten zbytek ale ovlivnit můžeme a často to neděláme, protože chceme dítěti vyhovět, aby nebyl řev, abychom byli za kamarády, aby se na nás kolemjdoucí špatně nedívali, abychom vyhověli prarodičům, abychom měli klid nebo prostě jen z pohodlnosti. Nedávno mě dostala věta jedné maminky: “Teď se na tebe máma ale strašně moc zlobí!” a přitom to řekla skoro s úsměvem a tónem, který by spíš ukazoval na nákup zmrzky za odměnu. Spíš mě překvapilo, že nepoužila výraz “zlobínkuje”.
Zrovna včera jsem seděla s kamarádkou, když jsem se přistihla při tom, jak jí otevřeně říkám, že dost cizích dětí nedávám, protože nesnáším vychovávat cizí děti. Samozřejmě vím, že cizí děti vychovávat nemusím, ale….. Musím. Jsou to situace, kdy nechci, aby někdo vytrhával hračky Emi z rukou a ona se kvůli tomu naučila, že to je normální, když jí někdo něco pořád bere. Vadí mi, když musím cizímu dítěti vysvětlovat, že nebude záměrně ničit mému dítěti hračky, že není ok cpát se za Mikym do vajíčka nebo, že ten písek z pískoviště mi prostě nemá sypat do kabelky. Možná si teď říkáte, co jsem to za přecitlivělou krávu – vždyť jsou to děti.. Manžel mi říkal ať to nepíšu, že přijdu o čtenářky, ale fakt jsem já ta, kdo by měl tyhle situace řešit?
Mám tam svoje dítě, svoji zodpovědnost a když ten jiný ročič, co tam má své dítě, mu neřekne vůbec nic, ala ten písek v !!MOJÍ!! kabelce, jsem prostě v té situaci, ve které nechci být – a to té, že musím zasáhnout a říct co nejmilejším tónem (aby mě ten rodič ve finále ještě neobvinil z toho, že ze mě bude mít jeho potomek trauma) “Ne, miláčku tohle se nedělá, tohle nedělej, sypej si píseček tady vedle.” ..a nervózně se dívat, kdy už konečně ten jeho rodič zasáhne, aby mu to vysvětlil sám. Mně už není dvacet a není mi dvacetpět, ale o deset let víc. Když se mi něco nelíbí, řeknu to, když si vedle mě ve vlaku sedne smradlavej bezdomovec, nestydím se za to, že vedle něj odmítám trpět, zvednu se a odejdu. No a jakmile se cokoliv týká mých dětí…. Však víte 
Tady bych se nebála říct, že jsme určitě všichni za jedno.
Často mám pocit, že děti můžou úplně všechno. Hodně jste mi reagovali na to, jak na nás byla nepříjemná obsluha v restauraci, jen proto, že jsem přišla s dětmi. Byly tam i dva komenty z pozice lidí, kteří tohle zaměstnání dělají a zmiňovali, že často rodiče dovolí svým dětem úplně vše. Nechají je běhat po restauraci, plést se obsluze pod nohy, lézt k jiným hostům ke stolu.. Mimochodem, díky zrovna za tyhle vaše komenty! Trošku mě nakoply tohle téma napsat
Vzpomněla jsem si na historku, co mi nedávno vyprávěla kamarádka. Byla na kafi s kámoškou, kterou dlouho neviděla. Obě tam měly děti. Během toho, co seděly u stolu, se chlapeček její kámošky vetřel k vedlejšímu stolu. “Čekala jsem, že si ho hned vezme, ale představ si, že nic!!!” vyprávěla mi s očima na vrch hlavy. Přiznám se, že i já bych Emilku s milionem omluv brala od toho stolu zpátky k mému stolu. Kamarádka ale pokračovala: “Ještě jí to přišlo moc roztomilé a začala “Ale ale aleee, kam ty ses to ale posadiiiil! To je jiná maminkaaaa.” Ta jiná maminka měla u stolu své dvě děti. Moc nevěděla, jak na cizí dítě reagovat. Odkopnout ho od stolu by byl asi dost brutál. Bylo ale vidět, že příjemné jí to není. Zvlášť, když si to cizí dítě hrálo s klíčemi jejího auta. Nicméně byla tak slušná, že ani nepípla a to cizí dítko tam nechala.
Já se vždy snažím, aby si děti se mnou všechen čas užily, ale neomezovaly ostatní.
Jak se na to díváte vy?
19 Komentářů
% souhlas!!!
Fajn,ze si tenhle clanek napsala!nastesti mam kolem sebe kamaradky,ktere sve deti vedou a vychovavaji,ale mam i jednu,co razi Nevychovu – tedy po vzoru americkeho trendu dovoluje uplne vsechno. Dite,na ktere se praktikuje tahle metoda,nema zadne hranice a muze uplne vsechno.Vysledek je takovej,ze jeji dcera sikanuje deti v okoli,nesnese,,aby si nekdo pujcil jeji hracku,kope do mamy,leze po stole,plive po navstevach,odmita jist a spat chodi v jednu rano nebo zkratka az tehdy,kdy se ji chce.Nezna slovo Nesmis nebo To nedelej.Jsou ji tri roky a rodicum prerusta pres hlavu,oni ale v dobre vire,ze z ditete bude odobnost,si dal nechavaji ridit zivot malym ditetetem.Fakt zvlastni doba tohle…
To ale není Nevýchova, ale prostě nevýchova. Rozlišujte, prosím
Jen poznamka, protoze Nevychova tzn. model od Katky Kralove, neni to, co popisujete – vim z vlastni zkusenosti. Naopak NEVYCHOVA je predevsim o respektu, hranicich, ohleduplnosti, slusnosti. To se nekde muselo u kamaradky asi neco zasmodrchat.
To asi ano,psala jsem to proto,ze kamaradka mi sama rikala ze jedou tento styl a maji i predplacena videa Nevychovy.ja tuto metodu neznam,vidim jen vysledek jejiho konkretniho praktikovani,ktery je bohuzel zalostny.Samozrejme ze kdyz mala napriklad moje dite bouchla do obliceje,tak kamaradka to holcicce zacala po dobrem vysvetlovat.Ale otazky typu”:Proc jsi to lasko udelala?Ty na miminko zarlis? ” polozene dvou a pul letemu diteti jsou podle meho nazoru mimo.Kdyby ji placla pres ruku a zvysenym hlasem jasne rekla ze to se NESMI,mozna by to zafungovalo lepe!
Milá Ivo
, děkuju za příspěvek. Já znám také někoho, kdo praktikuje Nevýchovu. Nevím, jestli to berou za správný nebo špatný konec, ale výsledkem je dítě, které se odmítá s kýmkoliv o cokoliv dělit, utlačuje ostatní děti a rodiče mu s úsměvem říkají věty jako: “Proč jsi to udělala, ty se snad zlobíš? Proč se zlobíš? To se nedělá. Když si bereš hračku, musíš se zeptat. Proč jsi jí to vzala? Dáš jí to prosím tě zpátky?” a pak to dítě prostě nechají, protože výsledek nula. Nezeptá se, jestli si může půjčit, stále bere ty věci a stále si nechává hračku, kterou si vzalo a nevrátí ji jinému dítěti, i když o to rodič žádal. Nechci Nevýchovu hanit. Sama jsem si z ní něco odnesla a funguje to, ale mám pocit, že často ti, co říkají “Jedeme Nevýchovu”, jedou fakt “nevýchovu.” 
Já s vámi úplně souhlasím, bohužel mám pocit, že se s tímto názorem setkávám velmi málo a pak jsem v kolektivu maminek jediná, která své dítě okřikne. Mrzí mě, že kvůli tomu jsme přestali chodit do kroužku, protože mě přestalo bavit napomínat svoje dítě za něco,co jí jiní dělají a maminky se na ně ještě usmívají.
Také mě to často mrzí, ale věřte, že se to v budoucnu vrátí jedině v dobrém. O tom jsem přesvědčená
Souhlas!mam to taky tak.
Kdyz vidim deti okolo,presne o kt.pises, tak me obcas i prepadnou vycitky,jestli nejsem na Em nekdy az moc prisna!! A aby si pak nenechala vse libit!! Diky,za to co pises!!
Já děkuju taky
Taky!☺ale pak mne to prejde. ☺
Dobrý den, skvělý článek. Musím s Vámi souhlasit, příjde mi, že v dnešní době nechají rodiče dělat své děti co chtěji, jen aby měli klid, ale jejich děti kolikrát obtěžuji ostatní a je jim to jedno.
Moc děkuju Marti!
Supr, souhlasim, mam jen jednu vyhradu… je to napsano ve stylu “ti ostatni zlobi”. Vase Emu opravdu nikdy nikomu hracku z ruky nevytrhla. Moje deti to delaji, ackoliv hranice nastavuju a trpelive dokolecka to “resim”, opakuju, hresim, vysvetluji a po nekolikatem neuposlechnuti i kricim. Tak by me spis zajimalo jak to mate vy?
Já bych si strašně přála, aby někdy někomu něco vzala a byla trošku drzejší!
Bohužel si vždycky všechno nechá vzít a jsem v pozici, kdy se mi nechce to řešit s těmi cizími detmi 
Teď začíná občas brát věci Mikymu, tak uvidíme, co bude :D Děkuji za Váš příspěvek! 
Tenhle článek vytesat do kamene. Jako já snesu taky dost a naše děti jsou dost “vycepovany”, že se mají o svoje hračky starat, nehazet s nimi atd., ale když jdete na hřiště, notabene na hřiště, kde se všechny maminky a děti znají, tak je to snad ještě horší než jít na neznámé hřiště s neznámými lidmi. Já normálně vždycky teču, když jde dítě, hodí štěrk, kamínky nebo písek na skluzavky, kolotoč apod. zařízení, určené pro všechny. Maminka na to dítko vesele kouká nebo taky nekouká, ale myslíte si, že to svoje dítě ta máma okřikne nebo že mu slušně řekne, ať to nedělá? Ani omylem. Kam až ta naše civilizace dojde nechci vidět. Děti dneska už běžně ani
nezdraví, na co taky, že? Díky za Váš článek, víc takových, snad si některé maminky sáhnout do svědomí nebo do čeho a začnou svoje děti konečně vychovávat a dávat jim nějaké hranice.
Populární články
Nejjednodušší a nejrychlejší způsob barvení vajíček. Jsou duhová jako od…
Byl jednou jeden život: Jak vzděláváme naše děti o lidském…
Mezi kamarádstvím, alkoholem a realitou: Druhé šance fungují. Dávejte je
Mami, a proč se slaví Velikonoce?
Jak vybrat do školy správný batoh nebo aktovku a jaký…
Témata