Česká herečka se stala maminkou před jedenácti lety. Když se jí dcera Sofie narodila, tehdy ještě netušila, že když budou její princezně tři roky, svěří ji české soudy do střídavé péče. Pokud existuje něco, co by mohly milující mámy pojmenovat jako “peklo”, je to právě tohle. Částečná ztráta dítěte. Přestože jsem se s Ivankou setkala při mnohem příjemnější události – jakým bylo uvedení nové kolekce kabelek Obag.cz, neváhala a kromě své slabosti pro obrovské tašky promluvila i o tom, jaké to je, žít dvojí život.
Vidím, že pokukujete jen po těch největších taškách! Takže patříte k maminkám, které milují obří kabely?
Já úplně od jak živa! Co jsem se začala zajímat o módu, vždycky jsem měla velké tašky. S malýma taškama vůbec neexistuju. Pořád lítám po městě, chodím cvičit, nosím tam tím pádem věci na cvičení, texty, parfém, takže musím mít vždycky velikou tašku. Poslední dobou mám tak velké kabelky, že mi říkají opravář umyvadel :) No víte jak mívají takové velké kožené brašny…
A jaké brašny se líbí Sofince? Přeci jen už je velká holka.
Má stříbrný batoh, ale když jdeme spolu na nějakou akci, tak si je bere. Ty jsou ale většinou moje.
Vy máte dcerku ve střídavé péči. Jaké to vlastně pro mámu je?
Není to nic příjemného, protože žijete takové dva životy. Od Sofinčiných tří let ji mám po čtrnácti dnech, což je dlouhá doba.
Jak se to dá skloubit s vaší prací? Dá se to nějak nastavit, kdy se jí absolutně snažíte přizpůsobit program?
Snažím se. Když ji nemám, snažím se víc pracovat, ale některé věci ovlivnit nejdou, takže pak se kolikrát stane, že mám víc práce, když mám zrovna jí. Pak mě to mrzí.
Kdybych měla hledat pozitivnější stránky na tom odloučení, tak dalo by se říct, že když jste si takhle vzácnější, tak vás to víc stmeluje?
To já vlastně vůbec nemůžu říct, protože jsme spolu za posledních 9 let trávily pouze každých 14 dní v měsíci. Ale předpokládám, že bychom byly obě štastnější, kdybychom byly spolu častěji.
Vy jste říkala, že ta střídavá péče je trochu o napětí. Máte recept, jak se toho napětí zbavit?
Já na to recept mám. Už si s tím umím poradit. Když ale ty impulsy přicházejí od ní, tak s tím si nijak poradit neumím. Nedokážu jí dostat do nějakého stavu klidu, aby zapomněla, že jde zase na 14 dní pryč. Už je dost stará na to, abych jí vkládala myšlenky do hlavy.
Myslíte, že si na to tedy alespoň trochu navykla nebo že se na to nedá zvyknout?
Děti si zvyknou na všechno, ale když ty reakce pořád jsou takové jaké jsou, tak já si opravdu myslím, že to není pro dítě nic dobrého. Rodiče si řeknou – dobře, máme to půl na půl, jsme si fifty fifty, ale myslím si, že pro samotný dítě je to peklo.
Snažíte se s tím ještě něco dělat nebo střídavou péči berete jako fakt?
Já už se do toho motat nebudu, protože zdejším soudnictvím, zákony a vším, co k tomu patří, jsem umlácená. Jedině pokud by chtěla Sofinka něco změnit. Záleží, jak k tomu přistoupí ona, soud nebo sociální pracovnice.
Máte pocit, že by to chtěla změnit?
Mám ten pocit. Nevím ale, jestli by ji vůbec někdo poslouchal. Já už tady v tom státě ničemu nerozumím. Ani vlastně nevím, co jiným maminkám poradit. V zákoně by mělo být , že od dvanácti let se musí brát velký zřetel na přání dítěte a nebrat v potaz to, jakou špínu hází otec na matku nebo matka na otce. Tady nejde přece o rodiče. Pokud jsou oba svéprávní, milující a jsou schopni se o dítě postarat, tak jde čistě o to dítě.
A maminkám, co tohle řeší, byste tedy vzkázala co?
(smích) To bych se musela vrátit úplně k prvopočátku, což se kolikrát nedá ovlivnit. Ale vzkázala bych jedno – aby si otce dítěte pečlivě vybraly. Aby ten vyvolený měl dobrý charakter a aby se nemstil. Tohle je to jediný. Msta je hodně špatná věc.
A kdybyste se podívala na celé to období, co fungujete jako máma, tak které období vás nejvíc chytilo za srdce?
Když byla malá a mohla jsem s ní být co nejvíc. Já jsem ji vlastně měla do tří let. To byly pro mne nejhezčí chvíle, protože jsme byly pořád spolu a nikdo mi jí nebral na 14 dnů. Na to vzpomínám nejvíc. Mohly jsme jezdit na výlety, na hory, byly jsme pořád spolu.
A když to otočím, kdy jste si říkala: Tak a teď jsem matka v nesnázích?
Teď, když už půjde do puberty, člověk nad tím musí přemýšlet intenzivněji. Myslím, že to bude trošku náročnější, ale to určitě obě zvládneme.
Děkujeme!
Foto: Obag.cz
Náhledové foto: Facebook Ivany Jirešové
11 Komentářů
Dobrý den,zažila jsem střídavou péči s dcerou. Přes můj i její (6let v té době) nesouhlas nám byla soudem nařízena.Ač je aktuálně tato forma péče velmi prosazovaná, pro mě osobně to byly nejhorší 3 roky v mém životě,a obdivuji Ivanku,že to zvládá. Měli jsme střídání po týdnu, kdy dítě než si stačilo vybalit věci,už si je zase balilo zpět -různé styly výchovy, hádky o kroužky, placení výdajů, atd..byly na denním pořádku. Ze šťastné holčičky se stával uzlíček nervů,který se snažil vyhovět oběma stranám
.
Rok jsem bojovala o její zrušení.Naštěstí se mi to za podpory psycholožky,učitelky a hlavně samotné dcerky podařilo.
Střídavá péče je spravedlnost pro rodiče,ale určitě ne pro děti.
Držím Ivance palce,aby její boj měl šťastný konec jako ten můj.
Hezký den. Monika
Moni, to zní šíleně! Vůbec si to nedokážu představit. Jsem ráda, že to mělo šťastný konec!
Taky Ivance držím pěsti!
Mám kamarádku, která má dceru ve střídavé péči. Kamarádka i její bývalý manžel jsou velmi inteligentní lidé a dělají vše pro dceru, takže se jí zeptali (bylo jí také 6 let), zda chce bydlet s maminkou a u tatínka být o víkendech, nebo střídavku, atd… Dcera si vybrala střídavku, dokonce chtěla po týdnu, protože (dle jejích slov
) by tatínek dva týdny nezvládl. Krásně jim to funguje. Ale vím, že to je opravdu velmi ojedinělý přístup, neboť se spousta dospělých chová hůř než malé umíněné děti. Držím palce všem, kteří tím procházejí, ať se jim podaří se domluvit hlavně v zájmu dítěte.
Alí, tak to je zase fajn, když si to rozhodla holčička sama
Já si myslím, že by se měl rozhodně brát ohled na to, co chce a nechce dítě!
Koukám, tenhle web, článek a diskuze je o sobeckosti matek majitelek. Za oním proslulým zájmem dítěte schováváte akorát svý sobecký ego. Asi si žádná z Vás nepokládá otázku, co by z těch dětí vyrostlo, když by mělo jen za vzor takto patologické matky. Za pendlování dítěte nemůže střídavka, nýbrž samotný rozvod, který dle statistik vyvolávají v drtivé většině matky, a navíc je v tom náš prohnilý státní aparát podporuje. Taková zatvrzelá slepice si neuvědomuje, že je jaksi horší utratit peníze za advokáty a zbytečný znalecký posudky místo toho, aby se probrala, odhodila svou tupou tvrdohlavost a oba rodiče mohli vynaložené peníze, energie a úsilí investovat do společných dětí. Tuto myšlenku těmto hloupě zatvrzelým slepicím jejich ego nedovolí. Že někteří tátové nevidí své děti roky? To je asi paráda. Z toho rozhovoru je cítit, proč to takovéto “nadmatky” dělají. Aby měl otec dobrý charakter a nemstil se. :-)))) Čili když ho vykopnu, tak ať jen platí. :-)))) Jaký charakter má taková matka? Na odplivnutí.Mezi řádky cítím trochu postupnou manipulaci u dcery. Mezi námi, i jako herečka nestojí za nic.
Mám pocit, že IJ má soudně zakázáno se o SP a o jejím případu vyjadřovat do médií, že má zakázáno pokračovat v hanění SP. Myslím, že jsem to před lety četl. Vyzývám tedy soudce, státní zástupce a policisty (mají to totiž za povinnost, jestli se nepletu), aby dali podnět k prošetření této věci a pokud skutečně došlo k porušení soudního rozhodnutí (nařízení, zákazu), aby se zasadili o potrestání Ivany Jírešové.
Přece nemůžete všechny matky házet do jednoho pytle
Podle mého můžou za krach manželství většinou oba. Takže bych neškatulkovala a neházela to jen na matky 
Plus: Nikdo z nás s Ivanou a jejím ex nežil ve společné domácnosti. Nemůžete vědět, kdo za co může. S Ivankou jsme udělaly rozhovor. Odpovídá, jak odpovídá. To je celé. A to, že některé děti nevidí své tatínky roky – to je pochopitelně dost smutné. Určitě je dobré, aby se matka i otec po rozvodu na dětech tomu druhému nemstili a snažili se vycházet si vstříc (když už tedy spolu nechtějí být). Všechno je o domluvě. Jen oba musí chtít. 
Ohled na to co chce dite… proto kdyz chce k tatovi tak matka zakáže. :-)))) baby vy jste opravdu hyeny…
Dobrý den.. tohle téma je jedno z nejbolestivějších.
Znám muže, který smí vidět dceru 1x za 14 dní. A to ovšem pokud si to matka nerozmyslí a nevymyslí na víkend nějaký skvělý plán, který sice mohou zrealizovat i jiný víkend, ale to by nebylo ono.
Matka se s dcerou odstěhovala pěkný kus od taťky, který tak 1x za 14 dní absolvuje min. 10 hodin v autě (s cestou pro dceru a cestou s navratem dcery zpět). Často si musí vyslechnout hromadu nesmyslů, proč by bylo lepší, aby dcera zůstala u ní a nikam nejezdila.
Matka soustavně dceři nalévá hlavu absurdními příběhy. Nejlépe příběhy, které shazují otce. A proč? Jaký je důvod?
Dcera je rozmazlená, v sedmi letech se zájmem o lakování nehtů a o to, jestli má značkové oblečení a největší náušnice.
A proč by se v létě koupala s ostatními dětmi v rybníku? Máma jí přece bere jen do vyhřívaných bazénů, kde je dostupné i super občerstvení a prodejna se suvenýry. Navíc, s mámou může pomlouvat “trapné” plavky ostatních dětí.
Je mi z toho na nic..
Čekám své první dítě. Kdyby neměl vztah mezi námi dospělými dopadnout, nechci se chovat takhle. To mě najděte a propleskněte. Kdyby to nepomohlo, radši mě zastřelte.
Přesně tak. Rodiče se nesmí na svých dětech mstít. Je to ubohé. Domluvit se dá vždycky. Když je ale jeden kretén, asi nenaděláte nic :(
Ano. Jen nechápu, proč to ta paní dělá, když odešla ze svého rozhodnutí, žije kde chtěla a zakládá si “novou” rodinu.
Ale to je asi jedno. Z jejího pohledu je vše správně.
Populární články
Not have popular posts !
Témata