O tohle téma už jsem se začala zajímat tak před rokem. Mamka mi tvrdila, že já jsem už od jednoho roku plíny neměla.. Mimochodem jsem zjistila, že to říkají všechny maminky mým kamarádkám (a žádná z nás tomu nechce věřit :D).. Ale to už odbočuju.
První pokusy, když bylo Emilce něco málo přes rok, jsem vyzkoušela loni v létě. Emi vůbec nechápala, co po ní chci a tak jsem si řekla, že to nebudu hrotit a stresovat sebe nebo ji. Slyšela jsem už totiž dost historek o tom, jak rodiče sledují své dítě ostřížím zrakem a když začne čůrat, rychle s ním utíkají na nočník, milionkrát pak vytírají v bytě, protože čůrá naprosto všude atd. Mně tohle prostě přijde jako šílený stres. Chápu ale, že někomu možná zase naopak – jako moje lenost. Taky se to tak dá brát. Opravdu jsem nechtěla trávit čas tím, že budu jako šílená sledovat Emi každou minutu, jesli náhodou “něco” a jestli ji náááhodou nemám rychle dát na nočník. Prostě ne a říkejte mi klidně “Líná matko” 
Radši jsem nám vymyslela program, který si spolu užijeme než abych jí co patnáct minut strkala na nočník..
Na tohle téma jsem se bavila často se svou kamarádkou, která má skoro o rok starší dceru a začínala to řešit až krátce před jejími druhými narozeninami. Řekla mi docela podstatnou věc – že děti čůrání a kadění můžou “zadržet” až od roku a půl, protože až v osmnácti měsících mají vyvinuté svěrače. Zjistíte to prý nejlépe tak, že dítě umí už samo sejít se schodů dolů.
Když tohle jaro lítala Emi na zahradě ze schůdků, co tam máme, jako divá, říkala jsem si, že tento rok už se to naučí. Za prvé mi fakt přijde divné přijít do přebalovací místnosti v obchodním centru, kde maminka přebaluje čtyřleté dítě a za druhé prostě nechci, aby ještě třeba ve třech letech nosila plíny.
Ne, že by začínala od úplného začátku až teď. Na nočník ji dáváme už poměrně dlouho – od loňského léta – a to každé ráno. Pak jsme asi od roku a půl přidali “sezení” po obědě, odpoledním spánku a před večerním koupáním. Tedy pokud jsme doma a ne někde mimo. Tutovka s úspěšným pokladem v nočníku byla ale vždy jen ráno a po odpoledním spánku. Až do letošního jara/léta bez plíny ale nikdy nebyla. Jak začalo být letos ale hezky a běhala po zahradě jen v triku a kalhotkách nebo kraťáskách, plínu jsem jí nedávala, nočník byl připravený na terase nebo u gauče. Teď je bez plíny i doma. Lhala bych, kdybych řekla, že za mnou občas nepřiběhla s brekem, protože se počůrala. Docela rychle jí to ale secvaklo a o nočník se po pár neúspěších začala hlásit sama. Buď ukazuje na kraťásky vepředu a nebo na zadek, pak si sedne a něco vytvoří.
Jak to dítě ale naučit a když začít? Myslím, že každý rodič pozná, co jeho dítě chápe a co ne, kde má své možnosti a nemá smysl to hrotit nebo se tím stresovat. Jak už jsem psala výše, my jsme začali postupně ranním posazováním na nočník, pokračovali tím, že jsme se jí ptali, jestli se jí chce čůrat, protože když najednou zkoprněla a jako by přemýšlela se soustředěním, většinou to bylo ONO. Jsem docela ráda, že jsme netlačili na pilu, protože sama Emilka má vždycky velkou radost, když se vyčůrá nebo vykadí. Tleskáme a chválíme a ona je nadšená, že se jí “to” povedlo. Dokonce si už nočník někdy nosí sama, protože zrovna třeba kvůli tomu, že vařím nebo uklízím, nevšimnu, že se jí chce na záchod. Co u nás ale tedy nefungovalo vůbec, bylo to, co spousta maminek doporučuje a to věta: “Pojď, počůrej travičku.” Nočník je asi prostě nočník.
Přijde mi to docela komické. Ne tedy Emilka, ale to, jak to prožívám já. V životě by mě nenapadlo, že za její hovno v nočníku budu na ni tak pyšná. Naštěstí ale tento blog píšu pro maminky, takže to možná máte stejně a víte o čem mluvím. Pro někoho je to ve dvou letech bez plenek pozdě. Pro mě ne. Jsem ráda, že jsme netrávily 90% času tím, že budeme rychle běhat k nočníku nebo jí tam nechám sedět půl hodiny a čekat, jestli něco teda jako bude… Teď už běháme jen ve chvíli, kdy zjistím, že jsem jí ho nepřipravila a nebo v situacích, jako je níže uvedená.
Zrovna nedávno jsem poslala tuto zprávu manželovi (a doufala, že nenatáčí zrovna třeba u soudu nebo tak..): “Sedíme si tak na gauči a najednou “prd”, podíváme se na sebe a víme! Utikám pro nočník, Emi utíká z gauče a rychle usedá! No a je tam! Během minutky v nočníku hovno 
“ Jo – i to srdíčko jsem tam dala. Manžel pochopitelně úplně mrtvej smíchy, ALE napsal, jak je na ni pyšnej. Na to jsem pak seděla v klidu sama u stolu, když Emi spala a říkala jsem si, jak je to neskutečné, jak se ten život mění, že kdysi jsme si posílali s mužem sms úplně jiného typu a teď? Bavíme se o nočníku a stolici naší dcery.
Samozřejmě tohle téma nejedeme 24h denně, to zase prr jako.. ale líbí se mi, jakou máme oba radost z toho, když se jí něco povede. Věřím, že to máte doma stejně
3 Komentáře
U nás zabrala indiánská metoda, o které jsem byla přesvědčená už dlouho, tak jsem jednoduše na nočník do 20 měsíců netlačila. Ve 20 měsících jsem řekla, že pleny jsou jen na spinkání a už jsem ji je přes den prostě nedala. První týden katastrofa, všechno počůrané, čůrala na 4x až jsem měla obavy, jestli ji něco není, když se nevyčůrá najednou, ona ale prostě jen zkoušela moč přerušovat a trénovala zadržování. Během druhého týdne začala hlásit během čůrání, že čůrá a za pár dní to stihla říct i před samotným “aktem” :), jenže co s ní, když nechce na nočník a tak přišla na řadu odměna (sladké brusinky a hrozinky), které zabraly skvěle. Za každé vydařené čůrání dostala odměnu a naučila se to tak během 3. Týdne. Bylo pár stávek, které jsme překonali ale nikdy né nucením. Kakat do nočníku, ale nechtěla, dokonce začala brečet ještě než kakala, že se bojí vůbec tu potřebu vykonat. To trvalo asi týden (zpětné jsem si uvědomila, že to bylo až po manželově “Fuj hovinko” a ona se prostě bála uďělat “fůj”. V takovém případě to chce citlivější přístup a jednoduše když nezabírá nic jiného, tak dítěti ukázat, že to děláme všichni, od zvířátek po rodiče :-). Na kakání zabrali lentilky,co hovínko to lentilka a teď už i bez ní.
čůrat na travičku ale nechce do teď a tak i ve dvou letech tahám všude nočník…pořád lepší než motat hlavu a dát plenu v tom aby se pak vyznal čert.