Říkala jsem si, že vám musím napsat o jednom kroužku, na který s Emilkou chodíme. Začala jsem tam s ní chodit asi před měsícem. Každé úterý od 11 do 11:45 máme tuhle naši hodinu a jsem strašně ráda, že jsem za ten kurz zaplatila. Už v prosinci jsem se začala porozhlížet, kam bychom mohly s Emi chodit. Přestože zatím nijak extra nemluví, zpívá si celý den, tak jsem si říkala, že to můžeme začít trochu rozvíjet a navíc bude v kolektivu stejně starých dětí a třeba se nám i trochu víc rozkecá. No jo, jenže ve všech kroužcích plno! Nakonec jsem našla jeden v Horních Počernicích, kam to máme autem necelých deset minut, a bylo rozhodnuto.
Vůbec jsem si ale nebyla jistá, jak se jí to bude zamlouvat. Ještě když jí byl asi rok a půl, chodila jsem s ní na cvičení rodičů s dětmi a teda, dost mi tam tehdy stávkovala. Nechtěla se s nikým držet za ruce a už vůbec nepotřebovala nikoho dalšího kromě sebe a mě.
Teď, skoro ve třech letech, to bude určitě už jiné, věřila jsem. Když jsem na první hodinu přišla, učitelka hned říkala: “Kdyby něco nechtěla dělat, nenuťte ji. Jen vy nepřestávejte a stále to dělejte. Ona se pak přidá.” Hodina začala zpíváním “Ahoj, ahoj, tak už jsme se sešli”, zpívaly to maminky i děti (a ty které nezpívaly, tak se o to aspoň pokoušely), koloval seznamovací medvídek a až se udělalo celé kolečko, tak se začaly pouštět písničky, které jsou propojené s pohybem. Takže když se zpívá o policistech, děti nahánějí zlodějíčky, když o popelářích, děti vyhazují zmuchlané papírky, že to je smetí. Na další hodiny jsme musely s Emi nachystat vystřiženou hvězdičku, abychom ji měly, když se zpívá Sviť mi sviť mi hvězdičko a taky nachystat dopis – to když děti běhají ke schránce (no je to jen taková malá krabička) s dopisy jako pošťáci.
Během hodiny se hraje i na dřívka nebo chrastící vajíčka. Rodiče a děti si to mezi sebou půjčují. Budí se háčkovná chobotnice Jájinka, která se pak uspává. Ke konci se vytahuje pracovní sešit, kde třeba dolepujete vodu hrochům do jezera nebo plot lvům, aby neutekli. S sebou si na hodiny nosíme ten pracovní sešit, pastelky, lepidlo, nůžky a tu zmiňovanou hvězdičku a dopis. Za těch 45 minut mě Emilka asi milionkrát radostně obejme a křičí mamíííííí. Já jsem z toho zaprvé dost dojatá, ale za druhé – především úplně v šoku, protože ona se k dětem nikdy nijak extra nehrne. Ale tady ještě než hodina začne, tak vlítne doprostřed místnosti a už je naspeedovaná a skáče, že už chce tančit. Moje dítě se tam stává extrovertem!
Cílem ale je, aby si děti zvykaly na pobyt v kolektivu a učily se sociálním vztahům. Na hodinách rozvíjí svoji představivost, zvědavost, možná i trochu rytmiku. Jo a prosim vás, vy co máte dvě děti a říkáte si, že nemáte hlídání pro to druhé, tak vás uklidním. Mikuláš tam je s námi. Nevím, jestli ho ta hudba tak zajímá a nebo je z ní tak paf, ale vydrží celou dobu poslouchat. Jen nedávno jsem ho teda mezi hrou na kočičku, co chytá myši a žirafou, co se vytahuje do stropu, přebalovala. Pak si tam hrál s hračkama.
Nevím, jak se tyhle kroužky osvědčily u vás, ale pro nás to má trošku smysl až teď, když budou Emi v květnu tři roky. Vidím to i na holčičce, která tam chodí s maminkou a celou hodinu propláče. Může mít tak rok a půl, zkrátka a dobře zhruba ten věk, kdy se Emi taky nechtělo komunikovat s cicími lidmi. Poslední dvě hodiny už jsem tam holčičku s maminkou neviděla. Třeba má jen virózu, ale možná to prostě vzdaly a naprosto to chápu. Já tehdy taky s Emi přestala chodit, protože na to ještě nebyla zralá. Ale třeba jsou vaše děti víc společenské než ty moje a užily by si to krásně i v nižším věku 
Jo a prosím vás! Naprosto dokonalá je tam ta paní učitelka! Ty děti ji poslouchají jako hodinky a visí na každém jejím slovu.
