Vrátím se asi tak deset let zpátky. Byla jsem svobodná /ale šťastně zadaná 
/ a bezdětná. Diskotékové období bylo dávno za mnou a pomalu mě přestávaly bavit i barové dýchánky. Ne, že bych byla v barech pečená vařená, ale o víkendech jsme s kamarády vyráželi do ulic a většinou jsme končili právě v nějakém baru. Začalo mi ale vadit, že si tam často nebylo kam sednout, protože bary byly narvané k prasknutí a kvůli hlasité hudbě nebylo slyšet vlastního slova, takže jsem byla nucena odezírat ze rtů, co kdo říká. Tehdy mi někdo řekl: „Stárneš, holka!“ Nejspíš měl dotyčný pravdu. 
Začala jsem se s kámoškami a přáteli čím dál častěji scházet v kavárnách. Stal se ze mě takový kavárenský povaleč. /Jen podotýkám, že píšu stále o době, kdy jsem ještě neměla dítě. :rose:/ Vyhovovalo mi, že je tam hudba tak akorát nahlas, že jsme se slyšeli a že to tam krásně vonělo. Navíc po kafi žádná opice nenastala a jediné, čím se dalo zhřešit, byl děsně hutný čokoládový dort, který jsem si obvykle dávala. 
Když nebyl čas na kavárnu, dělali jsme dýchánky doma. A tak moje nejčastější smska, kterou jsem tehdy posílala, byla: „Cinkni, až půjdeš okolo, pokecáme!“ /Rozuměj: „V pohodě kdykoliv zazvoň, když tak zvoň i dýl, kdybych měla rádio na plný pecky.“/
/ a bezdětná. Diskotékové období bylo dávno za mnou a pomalu mě přestávaly bavit i barové dýchánky. Ne, že bych byla v barech pečená vařená, ale o víkendech jsme s kamarády vyráželi do ulic a většinou jsme končili právě v nějakém baru. Začalo mi ale vadit, že si tam často nebylo kam sednout, protože bary byly narvané k prasknutí a kvůli hlasité hudbě nebylo slyšet vlastního slova, takže jsem byla nucena odezírat ze rtů, co kdo říká. Tehdy mi někdo řekl: „Stárneš, holka!“ Nejspíš měl dotyčný pravdu. Začala jsem se s kámoškami a přáteli čím dál častěji scházet v kavárnách. Stal se ze mě takový kavárenský povaleč. /Jen podotýkám, že píšu stále o době, kdy jsem ještě neměla dítě. :rose:/ Vyhovovalo mi, že je tam hudba tak akorát nahlas, že jsme se slyšeli a že to tam krásně vonělo. Navíc po kafi žádná opice nenastala a jediné, čím se dalo zhřešit, byl děsně hutný čokoládový dort, který jsem si obvykle dávala. Když nebyl čas na kavárnu, dělali jsme dýchánky doma. A tak moje nejčastější smska, kterou jsem tehdy posílala, byla: „Cinkni, až půjdeš okolo, pokecáme!“ /Rozuměj: „V pohodě kdykoliv zazvoň, když tak zvoň i dýl, kdybych měla rádio na plný pecky.“/A teď střih. Jsme v současnosti. Jsem vdaná a mám malého syna. S kamarádkami a přáteli se scházím pořád stejně, jen je to spíš u nás doma, kde si může syn spokojeně hrát a netahám ho někam, kde to pro něj není úplně ideální. Kamarádi to chápou. Jediné, co je blbý, že přijdou v době, kdy bude Olí spát. A protože, čím je starší a má slabší spaní, tak hrozí, že ho sebemenší hluk vzbudí. Takže jsem se přistihla, že moje nejčastější zpráva, kterou momentálně rozesílám, je: „Nezvoň, až tu budeš, Olí bude spát!“ /Rozuměj: „Pošli mi zprávu, až tu budeš nebo vzbudíš Olího a to tě asi přetrhnu!“/. Že to takhle praktikuju na příbuzných, to už si zvykli, ale že to chci i po cizích lidech, například po kurýrovi, který mi má „jen“ chudák doručit balíček, to už se neodvažuju pomyslet, co si asi tak myslí, když mu nějaká matka jako já, napíše: „Prosím vás, až tady budete, hlavně na mě nezvoňte a kdybyste mohl, donesl byste mi ten balík rovnou ke dveřím?“ V tu chvíli mě musí milovat. Jednou jsem to poznala. Odpověděl: „Milá paní, nejsem Ježíšek, takovou službu neděláme.“ Jenže, ten pán vůbec nechápe, jak dlouho syna uspávám a že chci, aby si pořádně odpočinul a vyspal se dorůžova a že to je většinou i čas, kdy můžu vyžehlit nebo uklidit, popřípadě vyřídit nějaké věci. A že když ho někdo vzbudí, tak z toho nic nebude. 
Jenže, ten pán vůbec nechápe, jak dlouho syna uspávám a že chci, aby si pořádně odpočinul a vyspal se dorůžova a že to je většinou i čas, kdy můžu vyžehlit nebo uklidit, popřípadě vyřídit nějaké věci. A že když ho někdo vzbudí, tak z toho nic nebude. Proto, když jsem šla před pár dny navštívit kamarádku a napsala mi: „Miri, pak nezvoň, malá spí!“ a podobná sms mi nedávno přišla i od Terky: „Až tady budeš, nezvoň, Emi bude spát!“, zjistila jsem, že jsem vlastně úplně normální a že to s kurýrem možná příště vyzkouším znova.
