Syn má lehké spaní. A je jedno, jestli spí během dne nebo večer. Stačí, když v kuchyni beru nádobí, zazvoní telefon nebo si pod okny hrají děti a Olí je okamžitě vzhůru. Už to prostě není to miminko, které by klidně zaspalo i koncert Mettalicy nebo Rolling Stones. Ale protože chci, aby se v klidu vyspal, snažíme se s mužem doma fungovat potichu. Třeba, aby televize nebyla puštěná na „plný koule“. Máme už vypozorované, že ideální zvuk, který malého neruší, je na číslici osm. /Dobře, nejdřív to byla devítka, ale k nelibosti mého muže jsem to stáhla na osmičku. 
/
Byli jsme na návštěvě u známých, kteří mají taky malé děti a probírala jsem to tam s kamarádkou a ona na to, že jejich dcerka taky potřebuje na spaní klid a hodně věcí ji ruší. Do debaty se vložil můj muž a povídá jí: „Miri vykoukne z pokoje, kde uspává Maxíka a zavelí, dej to na osmičku. Takže já jako hodný manžel teda televizi zeslabuju, a protože nemám vůbec šanci slyšet, co se v tom onom filmu povídá a odehrává, nezbývá mi, než odezírat hercům ze rtů a domýšlet si, co říkají. Jako, když je to český film, tak to ještě jde, ale když je v angličtině nebo ještě lepší ve francouzštině, tak to jsem totálně v koncích.“ Kamarádka se zasmála, ale pak mu s naprosto vážnou tváří povídá: „Hele, buď rád, že to máš na osmičce. U nás je povolená pětka!“
Když Oliverek spí a někdo hlasitě promluví nebo dělá něco hlučného, běžně používám známé pšššš! Většinou to zafunguje skvěle, ale stane se, že dojde i ke kuriózní situaci. Naposledy mě nachytal můj muž. Vyprávěl mi něco „strašně důležitého“, což jsem vlastně ani nechtěla slyšet… a najednou se začal děsně smát. „Co to jako na mě děláš?“, ptal se. „Co dělám?,“ ptám se ho. „Děláš na mě pššš, pšššš, pššššš!“ Odpřísáhla bych, že to tak nebylo, ale on mi zopakoval naši konverzaci a musím uznat, že tohle slavné pššš už používám, aniž bych vlastně chtěla.
U nás doma teď každopádně vedou němé filmy, a když se mi manžel, nebo někdo jiný, snaží něco vysvětlit, musím dávat pozor, abych nepodlehla a nesnažila se ho umlčet… Být maminkou je tak krásné, ale někdy i dost fuška… 
Jinak už dávno přede mnou měla s tímhle tišícím citoslovcem velkou zkušenost Terka, ale co vám budu povídat, to si musíte přečíst: Šššššš-šílená! Jsem ššššílená! 
