Je to pár dní, co mě kamarádka pochválila, jak mám pevnou vůli, když jsem se rozhodla zhubnout. “Hele já rodila dva měsíce před tebou a nejsem schopná se do toho pustit. Namažu si na chleba škvarky a řeknu si tu starou dobrou klasiku AŽ ZEJTRA!” A “zejtra” pak u ní pochopitelně cvičení nepřijde…
Dobře. Dvakrát týdně si dávám do těla s trenérkou a pak sním o tom, jak by bylo skvělé, kdybych k tomu striktně dodržovala ten její jídelníček, co pro náš blog sepsala. Jenže co se jídla týče, diety prostě nikdy nevydržím. Dokážu vypustit sladké (jen částečně), nejíst tolik pečivo (pokud manžel nedotáhne domů dokonale křupavý chleba) a dávat si zdravou snídani grep s jogurtem, abych si o pár hodin později udělala čokoládový pudink s piškoty, ovocem a nasekanou čokoládou. A jednou za čas mám den, kdy s prominutím sežeru, na co přijdu. A nedej bože, když jedu na návštěvu k někomu, kdo dokonale vaří. A přesně tenhle “strašný” den nadešel teď v sobotu.
Náš kamarád slavil narozeniny. A vždycky, když se k němu jede, vím, že budu nacpaná k prasknutí! On totiž dělá dokonalé hamburgery a jeho žena vaří a peče dokonalé všechno!!! Strašně vražedná kombinace! Tentokrát pro nás připravila domácí paštiku (ano je to ta paštika, na kterou najdete recept tady Leniččina paštika), pečené papriky s fetou, kuskusový salát, pečené lilky s hovězím masem, domácí rohlíky a dva druhy chleba! (pochopitelně domácí!!!) Samozřejmě jsem si dala všechno. 
Jediné, čemu jsem odolala (protože jsem myslela, že prasknu) byly ty hamburgery a víte co je nejhorší??? LITUJU TOHO DO TEĎ! 
(Prosim vás pod fotkama je ještě text!)
..pardon..nechala jsem se unést vkládáním fotek a poslintala klávesnici. Vraťme se ale zpět na místo činu, kdy jsem zabila své pokusy o hubnutí, kdy jsem všechno tohle jídlo navíc hojně zapíjela bílým vínem! A jedna sklenička to nebyla 
Ve chvíli, kdy jsem si říkala, že jsem opravdu prase, vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno četla své dcerce pohádku o Otesánkovi. Sníst mámu a tátu bych ale mohla až pojedu za nimi na Moravu. V úvahu by v tu chvíli připadli jen maminka a tatínek hostitelky, ale myslím, že to už by mě pak nikdy naši kamarádi na návštěvu nepozvali! A možná by mi pak bonusově, stejně jako v pohádce, rozsekli břicho motyčkou. Mimochodem – když jsem to četla dceři, dost mě to šokovalo. Nevím, jak je to možné, ale tak nějak jsem ten konec pohádky asi vytěsnila z paměti. 
“Není ten konec moderně upravený?” ptala jsem se. “NE!” vyvedli mě kamarádi z omylu. Je možné, že jsem si dříve neuvědomila, jak drasticky to zní? A vlastně jak jsou všechny ty pohádky pro ty naše miláčky děsivé? V Karkulce rozpářou vlka nožem, v Perníkové chaloupce si chce baba Jaga Jendu s Mařkou upéct a třeba Tři vlasy děda Vševěda jak čuchá člověčinu a snědl by je? Jak by napsala jedna z mých kamarádek “WTF?” Jak je možné, že jako dospělému mi přijdou tyhle pohádky mnohem drastičtější než jako dítěti?! Buď jsem vyměkla a nebo je to tím, že jako dospělá vím, že by to prostě bolelo… 
FOTO: Bibi Hykl
