Tak konečně na něj došlo! Po roce a půl, kdy jsem v těhotenství nemohla běhat a po porodu jsem si kvůli jizvě po císaři a taky trochu lenosti dala delší pauzu, jsem oprášila běžící pás, který se za tu dobu stal věšákem na prádlo, nasadila jsem tenisky a pořádně ho proběhla. No, pořádně. Spíš stěží! 
Měla jsem k tomu hned několik důvodů. Zaprvé už bylo načase začít sportovat, neboť o hubnutí pořád mluvím, ale zatím ,skutek utek´ (mimochodem, o cvičení po porodu se víc dozvíte tady: Hanka Kynychová: Jak a kdy začít cvičit po porodu nebo císařském řezu), zadruhé mám príma kamarádku Terku, která mě už dlouho štvala 
, protože začala cvičit pilates a denně mi vypisovala, jak je to skvělé a jak bude brzo zase ve formě a já z toho měla akorát deprese. Proto, když si nešťastně narazila ruku, přiznávám, že jsem byla trošičku škodolibá, neboť mě to potěšilo. 
Ne to, že má naraženou ruku (to neee! 
), ale že nebude cvičit a já vedle ní nebudu vypadat jak Pučmeloud, protože moje odhodlání, začít se sebou něco dělat, bylo u ledu.
Tady Terez! Cvičila jsem asi dva dny než jsem s sebou nechtěně švihla na zem a narazila si rameno!! Takže na mě se nevymlouvej, jooo? LENOCHU!
Ale teď se stalo. Odhodlala jsem se a vrhla se na to. Prolistovala jsem časopisy a vystřihla si první modelku, na kterou jsem narazila. Prst ukázal na Heidi Klum. „To je ono!,“ pomyslela jsem si. Postavu má ve svém věku (jsme zhruba stejně staré) a ještě k tomu po dětech pořád jak dvacítka a prdelku jako dva oříšky a navíc se tahle baba líbí mému muži, takže volba byla jasná. Její fotku jsem si nechala na stole, abych ji měla na očích, kdybych se náhodou chtěla na běhání vyprdnout.
Využila jsem času, kdy Oliverek usnul. Vzala jsem si k pásu chůvičku, oblékla triko a elasťáky a rozběhla se tempem, který jsem kdysi úplně v pohodě dávala. „To přece zvládnu levou zadní,“ říkala jsem si. Ano, dřív jsem běhala hodinu denně. Ted jsem ale po pěti minutách myslela, že umřu!. Nemohla jsem popadnout dech, nohy mě bolely tak, jako když mám za sebou maraton a zpocená jsem byla až na zad.. (zádech). Po třiceti minutách jsem totálně vyčerpaná, s jazykem na vestě sebou plácla na podlahu. V tom se ale syn vzbudil a já musela vstát a jít k němu.
Až sprcha mi udělala dobře. Je jasné, že tempo jsem musela rapidně snížit a běhám tak často, jak mi mateřské povinnosti a Oliverek dovolí, ale budu se to snažit držet aspoň čtyřikrát týdně. Neříkám, že chci nebo musím zhubnout dvacet kilo, ale nějaké to kilíčko by se hodilo. Každopádně ten pocit vítězství, když mám běh za sebou (a přežila jsem), je nádherný! 
Začalo to hezky…
Na konci už jsem toho měla ale plné zuby…
Jaký sport je ten váš oblíbený? A při čem se vám nejlépe relaxuje?
Mimochodem, jestli přemýšlíte o shazování kil a nechce se vám zrovna potit na pásu nebo někde ve fitku, můžete soutěžit o hubnoucí procedury v hodnotě 25 tisíc Kč s Hedera Spa Clinic! Pravidla najdete zde. Držíme palce!
