O víkendu byla u nás na návštěvě kamarádka, která už má děti školou povinné a pobavila mě hláškami, jakými už dokážou doma perlit. „Kolikrát ani nevím, co na to mám říct. No, nesměj se, tohle tě všechno čeká,“ varovala mě. :rose:
Zatím jsem v klidu. Než bude Olí ve škole a potom i v pubertě, to ještě uteče vody. Ale za pár let nás to s manželem taky čeká. Co ale můžu říkat. Vždyť já na tom byla podobně. Jako každé dítě. I když, žádnou dramatickou pubertou jsem prý neprošla. ;-) Dodnes si ale pamatuju, co jsem s oblibou říkala, když jsem chtěla u rodičů usmlouvat aspoň ještě hodinu venku nebo když jsem doma potřebovala nějak vysvětlit tu kouli, co jsem schytala, samozřejmě úplně nevinně. :rose: Těch vět a hlášek, které děti během hovorů s rodiči rády používají, je ale tolik….
Tady je výběr některých:
- „Na hodinu?! To tam vůbec nemusím chodit!“
- „Vy to vůbec nechápete!“
- „Budou tam všichni! Kdo všichni? Úplně všichni!“
- „Cože, ségru zase s sebou?“
- „To už je dávno out!“
- „V tom budu vypadat jak blbec!“
- „Já…???!!!“
- „Nic o tom nevím!“
- „Nikdo ze třídy neměl lepší známku než trojku!“
- „…si na mě zasedla!“
- „Maj to úplně všichni! Jenom já ne.“
- „Vůbec jsem si ho nevšímal!“
- „To on si začal!“
- „Au, dneska mě strašně bolí břicho.“
- „Co nového ve škole? Nic.“
Našli jste se v některé? Co jste říkali rády jako děti vy nebo co používají s oblibou vaše zlatíčka? ;-)
PS: Taky opakujete věty vašich rodičů, i když jste si mysleli, že to dělat nebudete …Tenhle článek Terky o tom vypráví. ;-)
