O víkendu byla u nás na návštěvě kamarádka, která už má děti školou povinné a pobavila mě hláškami, jakými už dokážou doma perlit. “Kolikrát ani nevím, co na to mám říct. No, nesměj se, tohle tě všechno čeká,” varovala mě. 
Zatím jsem v klidu. Než bude Olí ve škole a potom i v pubertě, to ještě uteče vody. Ale za pár let nás to s manželem taky čeká. Co ale můžu říkat. Vždyť já na tom byla podobně. Jako každé dítě. I když, žádnou dramatickou pubertou jsem prý neprošla. 
Dodnes si ale pamatuju, co jsem s oblibou říkala, když jsem chtěla u rodičů usmlouvat aspoň ještě hodinu venku nebo když jsem doma potřebovala nějak vysvětlit tu kouli, co jsem schytala, samozřejmě úplně nevinně. Těch vět a hlášek, které děti během hovorů s rodiči rády používají, je ale tolik….
Tady je výběr některých:
- “Na hodinu?! To tam vůbec nemusím chodit!”
- “Vy to vůbec nechápete!”
- “Budou tam všichni! Kdo všichni? Úplně všichni!”
- “Cože, ségru zase s sebou?”
- “To už je dávno out!”
- “V tom budu vypadat jak blbec!”
- “Já…???!!!”
- “Nic o tom nevím!”
- “Nikdo ze třídy neměl lepší známku než trojku!”
- “…si na mě zasedla!”
- “Maj to úplně všichni! Jenom já ne.”
- “Vůbec jsem si ho nevšímal!”
- “To on si začal!”
- “Au, dneska mě strašně bolí břicho.”
- “Co nového ve škole? Nic.”
Našli jste se v některé? Co jste říkali rády jako děti vy nebo co používají s oblibou vaše zlatíčka?
PS: Taky opakujete věty vašich rodičů, i když jste si mysleli, že to dělat nebudete …Tenhle článek Terky o tom vypráví.
