Dnes je to přesně rok, co se Olí narodil a co jsme si s mužem zajistili doživotní vstup „na Matějskou“. Jsme štěstím bez sebe, lítáme nahoru, když se na nás dítě usměje, padáme dolů, když pláče a my nevíme proč a z kolotoče v podstatě neslezeme. 
Pro nás to byl určitě nejzásadnější rok ze všech zásadních. Dlouho předtím jsme ho chtěli zažít a dlouho předtím jsme o něm jenom snili. Před rokem jsme dostali šanci a prožili ho na plný pecky. Rozhodli jsme se ho proto s Oliverkem oslavit jaksepatří. 
Uspořádali jsme mu hned dvě oslavy. Jednu s rodinou, druhou s přáteli. A naplánovali je na jeden víkend. „Ať to stojí za to!“ říkali jsme si. Nebudu zapírat, že to byla makačka. Já teda krom starání se o malého, pekla, balila dárky, chystala balónky a jiné narozeninové parády a dělala rodině tu estetickou stránku. Ale manžel byl chudák úplně „odrovnanej“. Celý víkend vyzvedával dorty, gril, nákupy a snažil se všechno narvat do auta a ještě tam srovnat Olího v sedačce a mě (bez sedačky ), neboť jedna party se konala u mých rodičů (tam Olího čekala nádherně vyzdobená pergola s balónky a girlandy ) a druhá v Praze ve Stromovce. A povím vám, o adrenalin nouze nebyla.
Tak například:
1/ podcenili jsme ta šílená vedra, která o víkendu byla – zatímco dort s Krtkem na rodinnou oslavu vydržel cestu autem bez úhony, dort s Mickeym (měli jsme objednané dva dorty) prodělal menší nehodu. Cestu od cukrářky domů nevydržely uši a každé z nich se rozpadlo na dvě půlky. Hmm, paráda. Co teď? Chytla mě menší hysterie, co s tím jako budu dělat?! 
Dle rad mamky a nakonec i autorky dortu, které mi po telefonu radily, čím a jak uši rychle opravím, se mi je jakž takž podařilo slepit do původního stavu. „Jsem docela šikovná, co?“, mrkala jsem na manžela. Trochu se u toho culil. Možná tušil, že ještě není vyhráno. Cestou do Stromovky se uši začaly postupně rozpadat podruhé a než jsme dorazili na místo, byly dole. Začala tedy „operace uší“ číslo dvě. Naštěstí na focení vydržely, i když čokoláda z nich už tekla proudem. 
2/ Nedostatek ledu – kvůli vedrům a šílenému dusnu byl o něj větší zájem než o párečky se zelím. Vezli jsme ho asi pět pytlů a dalších pět přivezli naši kamarádi. Díky tomu nám ale vydrželo pití i maso na gril celé odpoledne. Ženy pily dobře chlazené víno, muži pivo a Olí si mohl pochutnávat na oblíbeném bílém jogurtu. 
3/ Bouřky a černo! Místo oslavy bylo jasně dané. Park a grilovačka! Žádná mokrá varianta, takže schovat se před deštěm bylo téměř nemožné. Na to, jak se během chvíle zatáhlo a vypadalo to minimálně na krupobití, spadlo nakonec pár kapek, mraky se přehnaly a nebe se opět rozjasnilo, takže jsme mohli spokojeně slavit až do večera.
Všechno nejlepší, Oliverku!
