Známe to všichni. Nepočítáte s tím a najednou zjistíte, že vám doma neteče teplá voda. Mám tuhle situaci čerstvě za sebou. Vypadá to, jak, když se mě někdo, po nedávno porouchaném výtahu (psala jsem o něm zde: SOS, nejede výtah!), kdy se táhnete s kočárem do patra, rozhodl vyzkoušet, co všechno vydržím. :scratch:
Nesnáším tyhle dny, kdy je člověk odkázaný na to, aby si ohříval vodu a mohl se vysprchovat nebo si umýt vlasy. Pokud teda není otužilec a stačí mu k tomu studená, což já rozhodně nejsem (teď úplně slyším ty dobrodruhy: „Tak s tou bych si chtěl někam vyrazit! Ta by byla ideální parťák na cesty!“ :wacko: ) A co jsem se stala mámou, tak mě to štve ještě víc. Nejen, že mám obecně strach z velkých hrnců s horkou vodou a přenášet je někde z kuchyně do koupelny, když máte doma dítě, považuju za nebezpečné a nepraktické, ale navíc to i strašně dlouho trvá, než se voda ohřeje a na to nemám čas. To se radši místo toho budu věnovat svému synovi.
Tentokrát jsme se dozvěděli, že voda nepoteče, už den předtím, takže jsme se na to měli čas připravit. Ale dá se na to vůbec připravit? Podle mě ne, podle mého muže ano. Vymyslel, že nejlepší bude, když se vysprchujeme ještě předtím, než vodu vypnou. Jako chápete? Šli byste dobrovolně v pět hodin ráno do sprchy, když můžete ještě spát?! „Tak to se mnou nepočítej! To bych musela být blázen!“ odmítla jsem. Vzhledem k tomu, že k Oliverkovi vstávám několikrát za noc, nezbylo by mi z toho spánku už vůbec nic.
Když jsem syna nad ránem nakojila, oba jsme ještě usnuli. Sotva jsem ale zavřela oči, někdo se mnou začal cloumat a říká mi. „Máš volnou koupelnu, běž do sprchy, dokud ještě teče teplá!“ Pootevřela jsem jedno oko a vidím siluetu svého muže. Nevím, co se mnou v tu chvíli udělal, ale skoro jako náměsíčná jsem opravdu vstala a do té koupelny šla. Teprve až voda mě pořádně probrala a já si uvědomila, co dělám, a že je vlastně fajn, mít po dlouhé době opravdu celý den a zažít východ slunce…Na tuhle romantiku už jsem málem zapomněla. :heart:
