Mateřství je to nejkrásnější období, které mě mohlo v životě potkat. S mým chlapečkem si ho užívám naplno a nikdy bych ho nevyměnila ani za nic! :heart: Má to jen jeden docela nepatrný háček. Ztratila jsem totiž absolutně pojem o čase. :rose:
Co jsem se stala mámou, nevím, co je za den, nevím, jestli je všední den nebo víkend a nevím ani, kolik je pořádně hodin. Naposledy se mi to stalo, když jsem se měla potkat s kamarádkou. Volala mi: „Zastavím se ve středu v půl čtvrté. Budeš doma?“ „Jo, určitě, zastav,“ říkala jsem jí natěšeně. Ve středu v půl čtvrté, zatímco já byla na procházce s Oliverem Maxíkem, mi zvoní telefon: „Tak já jsem tady! Kde vězíš?!“ „Cože?! Ježíši, dneska je středa?!“ „Jo, dneska je středa, říkala jsem, že se stavím!“ „Promiň, neuvědomila jsem si, že už je to dnes!“ Já na ni vážně zapomněla! :wacko: Nejradši bych se neviděla! Ještě, že je to úžasná chápavá duše, která ,matku na mateřské´ vzala na milost a s humorem sobě vlastním jí posléze darovala ještě zápisník! (Což je skvělý nápad, kdybych se ovšem do zápisníku nezapomněla dívat. :rose: )
Nebyl to ale zdaleka můj jediný ,kiks´. Podobně jsem takhle z hlavy úplně vytěsnila naše výročí s manželem! :negative: A to jsme měli kulaté! Ten trapas! Dozvěděla jsem to až ve chvíli, kdy jsem od něj dostala dárek! Asi vám nemusím říkat, že jsem se modlila, aby to byl jenom sen, ze kterého se probudím! Neprobudila. Já opravdu netušila! Teda, já věděla, že máme výročí, ale ne, že už je ten den! A přitom jsem to po celé ty roky já, která zastává názor, že bychom si výročí měli připomínat. A teď se mi povede tohle…! Mám ale úžasného manžela, který moje ,selhání´ s klidem přešel, a který ví, že mi na něm opravdu záleží, jen teď víc přemýšlím o dětských prdíkách než o výročí. Ale já mu to vynahradím! :rose:
Vzhledem k tomu, že Maxíka pravidelně kojím, určuju čas jen podle kojení a nepotřebuju k tomu ani kalendář ani ciferník. Vystačím si totiž jen se třemi časy – PŘED KOJENÍM – KOJENÍ – PO KOJENÍ!
Na ty opravdové hodinky ale zase časem určitě dojde! :good:
