Redaktor: „A jak jste zhubla?“
Ona: „Vlastně jsem pro to ani nic nedělala. Mám hodně lítání kolem miminka.“
Tak tohle by mě vždycky upřímně nas*alo :yahoo: Povím vám proto, jak to chodí u OBYČEJNÝCH lidí jako jsem já! Když jsem přišla z porodnice, zjistila jsem, že jsem tam nechala 9 kilo! 9 kilo za 5 dní je fakt slušný! „Takže ta 4 kila, co zbývají, to bude hračka!“ jásala jsem. To bych ovšem nesměla mít ráda jídlo a nesměla bych pohrdat dietami…
Nějakou záhadou jsem dala doma dolů ještě jedno kilo. Ovšem co se nestalo?! To kilo zase zpátky druhý den naskočilo. Zpátky na 60! To jsem neměla nikdy a zapřísáhla jsem se, že už taky nikdy mít nebudu – pokud tedy nepočítám druhé těhotenství, které je nevyhnutelné, aby měl muž vytouženého syna (haha jestli to bude druhá holka).
Shodou okolností hubnutí kolem mě řeší spousta kamarádek. Na včerejší článek https://matkyvnesnazich.cz/2016/07/25/bacha-priprava-na-cviceni-po-porodu-je-tady2/ mi hned jedna reagovala do zprávy.
Kámoška: „No tak jako já nemůžu za boha shodit těch 5 kilo, co mám pořád nahoře, do původní váhy! To nemluvím o tom, že jsem chtěla shodit spíš 10, abych měla míň! Furt žeru!“
Já: „Potřebuju dát dolů ty 4, ale chtěla bych tak 7!“
Kámoška: „No mně o tom mluv! Bohužel mi zůstaly po těhotenství ty chutě na sladké.“
Já: „Vidělas na FB fotku koláče, co jsem včera upekla? Je sežranej! A nejhorší je, že jsem ho z velké části sežrala já!“
Kámoška: „No a já si kupuju pravidelně v Lidlu máslové sušenky, které každý den u televize večer žeru.“
Já: „Já chipsy a zmrzku! Víš, jak jsou takový ty dobrý vroubkovaný v Lidlu!“
A tak debata pokračovala ještě nějakou chvíli. Kromě toho, že jsem si z toho odnesla, že ani jedna z nás nejí, ale žere, jsme spolu probraly, které sušenky nebo chipsy jsou nejlepší, jak velký pytel za kolik kde prodávají (jako bychom toho mohly snad využít, když potřebujeme zhubnout). Přitom o zdravé stravě nepadlo ani ťuk! :unsure:
Samozřejmě vím, že večer bych asi měla vypustit pečivo, dát si salát s nějakým libovým masem a tak, ale víte, ono je to těžké, když manžel vytáhne chleba, při jehož krájení vám tečou sliny, protože slyšíte, jak je nádherně ta kůrka křupavá! K tomu pak udělá obložený talíř a ve finále, když to všechno zpucujeme, se zeptá: „Nedáme si zmrzku?“ (ikdyž připouštím, že častěji se ptám já!) Ovšem on mi nepomáhá! Vůbec! Jen nedávno byl tak hodný a upozornil mě, že si stěžuju na to, že jsem buřt, se sáčkem chipsů v ruce! :unsure: To už je fakt moc, to přiznávám! (ale byly to ty vroubkované z Lidlu)
