Na začátku těhotenství jsem si řekla, že nechci dopředu vědět, jestli budu mít holčičku nebo chlapečka a i v osmém měsíci tenhle slib (který jsem dala sama sobě ;-) ) stále dodržuju. A jsem si jistá, že to vydržím až do porodu.
Jen jednou mě zatím za celou dobu očekávání zamrzelo, že nevím, jestli nosím pod srdcem syna nebo dcerku. A to, když jsem se dostala do obchodu s dětským zbožím a viděla jsem tolik nádherných pidi šatiček a sukýnek pro nejmenší slečny. S volánky, bez volánků, s kytičkou, se sluníčkem, kostičkované, puntíkové,…že kdybych snad věděla, že budu mít holčičku, asi se neudržím a všechno to koupím. :rose:
V obchodě přede mnou stála jedna maminka a měla s sebou ve sporťáku malého ,rošťáka´ a povídá prodavačce: „Nemáte takové krásné věci i na kluky?“ Úplně jsem se vžila do jejích pocitů, když s velkým údivem, avšak marně, obcházela jeden holčičí regál za druhým a vzdychala nad těmi roztomilými oblečky.
Ale co, já to prostě vydržím. I když, kdykoliv se mě někdo zeptá, jestli to bude holka nebo kluk a já říkám, že nevím, že chceme být překvapeni, tak mám podle jejich reakce pocit, že jsem snad minimálně něco důležitého zanedbala. :scratch: Často slýchám, že to už se dneska dávno ,nenosí´ a v době moderní techniky a dokonalých ultrazvuků, které dokáží pohlaví dítěte rozpoznat, je prostě běžné, aby si rodiče nechali říct, co to bude. Pravda je, že se mi teď opravdu nevybavuje žádná maminka, která chtěla být také překvapena.
Znát pohlaví má určitě své výhody. Víte barvu, do jaké ladit všechnu výbavičku, můžete podle toho koupit i kočárek, připravit se konkrétně na to, jak pečovat buď o holčičku nebo chlapečka a mimo jiné se víc soustředit na výběr jména už pro to konkrétní pohlaví.
Já jsem možná konzervativní nebo staromódní, ale mně to opravdu vůbec nevadí. Oblečení holt kupuju jenom bílé, béžové, krémové nebo zkrátka nějaké neutrální barvy a snažím se do těchto barev ladit i zbytek potřebných věcí pro miminko. A jména vybírám poctivě obě dvě. ;-)
A hlavně si vždycky vzpomenu na větu, kterou mi kdysi řekla moje kamarádka: „To jsi udělala dobře, že sis to nenechala říct. U porodu máš tak místo jednoho překvapení hned dvě a to je krásné! A především to nejdůležitější je zdraví. Ne znát pohlaví!“ A na tom je obrovský kus pravdy.
A já se těším jak na dceru, tak na syna! :heart:
Zdroj foto: Radka Pipotová, www.facebook.com/radkapipotovaphotography/?fref=ts
