O svátcích se manžel rozhodl, že navštíví wellness a protože nechtěl jít sám, doprovodila jsem ho. Vzhledem k tomu, že jako těhotná nesmím do sauny a snažím se vyhýbat i bazénům s chlorovanou vodou a vířivkám, měla jsem jen jediný plán, uvelebit se na lehátku v odpočívárně s dobrou knížkou. Kromě knihy jsem se vyzbrojila apartním župánkem, papučemi a froté ručníkem pro všechny případy.
Relaxace je skvělá věc. Za poslouchání hudby s šuměním moře nebo zpívajících ptáků jsem měla pocit, že se vznáším. Jen moje děťátko v břichu mělo zrovna chuť, se bavit a svým kopáním a šťoucháním mi dávalo najevo, že by si snad dalo saunu taky. Jako tatínek. „To bude jednou asi pěkný raubíř,” povzdechla jsem si. 
Po chvíli, sotva jsem přečetla pět stránek, vešla do místnosti paní středního věku. Už ode dveří jsem viděla, že něco není v pořádku. Velmi pomalu šouravým krokem došla ke mně a požádala mě, jestli bych jí podala sklenici vody. Hbitě jsem vyskočila z lehátka jako gazela, i když to mohlo vypadat, že jsem díky mému břichu tak trochu postřelená gazela… 
Nebohou ženu jsem hned podepřela a trochu nemotorně se jí pokusila posadit na lehátko. Nezasvěcenému by se mohlo zdát, že se o lehátko přetahujeme. Když se konečně podařilo ženu posadit, doběhla jsem pro kelímek s vodou, aby se napila. Už jsem si v hlavě opakovala pravidla první pomoci, ale naštěstí se žena vydýchala a bylo patrné, že se jí ulevilo.
Vyprávěla mi, že má strašně hodného a akčního manžela, který by ji chtěl vzít ještě večer tančit, ale ona to prostě nedává. Tak jsem si tak říkala, že naplánovaný zábavný program může být někdy pořádná fuška.
Paní po chvíli s díky odešla a když jsem se konečně chtěla začíst do mojí rozečtené knížky, vrátil se můj muž. … Tenhle den nebyl evidentně pro relaxaci zrovna ten pravý.
