Znáte to. Snažíte se zhubnout a přitom, když si jdete do špajzu pro zeleninu, vezmete to kolem čokolády! No nesmějte se! Přesně to jsem udělala minulý týden! Šla jsem si udělat něco zdravého a pokud možno nekalorického k jídlu a musela jsem otevřít šuplík, kde mám koření. Jenže úplně jsem zapomněla, co v něm na mě kromě dochucovadel čeká! Můj zrak spočinul na mé oblíbené hořké čokoládě, kterou používám na vaření. Udržela jsem se, ale zároveň neudržela. Čokoládu jsem si dala, ale podotýkám, že jen dva čtverečky!!
Nebo to byly čtyři?!
Kéž bych tak měla kamarádku, se kterou bychom se v hubnutí podporovaly! Tak počkat.. Já ji mám! O jídle si píšeme snad každý druhý den! Ale tak trochu jinak, než by si každá z nás představovala.
Kámoška je po porodu stejně jako já a taky si (překvapivě) stěžuje na svoji váhu. Jak jsem zjistila, je to nejspíš můj klon – který má ovšem ještě ďábelštější chutě než já!!! Je strašná pokušitelka!!! Často mi píše, jak snědla, co neměla a nejen to!!! Posílá mi také recepty na nezdravá jídla! A já si je pak samozřejmě co? Uvařím! Včera, když jsme si asi po stopadesáté psaly, jsem to už nevydržela a říkám jí: “Hele, já to snad vydám ty naše hovory! Vadilo by ti to?” “Ne,” zněla odpověď. Tak tady to je
Den 1:
K: “Jsem jako kyselina, sežrala bych všechno, ale tlustá bejt nechci!” (A kdo chce, že jo?)
T: “Já si asi naliju zbytek burčáku.”
K: “Burčák je dobrej!” (a taky pěkně kalorickej)
T: “Hele, dělala jsem si zase tu domácí pizzu! Je fakt výborná. Máš ji za 30 minut a je fakt dobrá.” (a taky po ní pěkně roste pupek!)
K: “Já bych si spíš měla udělat něco zdravýho a dietního.” (ale nikdy si to neuvaří!)
A pak se třeba odmlčíme, protože krmíme, koupeme nebo utěšujeme dítě. A když na konverzaci navážeme, začíná to třeba takto:
T: “Tak právě jsem se viděla na videu, co jsem natáčela. Jsem jak koule!”
K: “Jsi dobrá náhodou! Já jsem jak koule!”
T: “Jdu si natrhat k jídlu rajčata!” (jako by mi snad měly pomoct)
K: “Jenže to budeš mít pak zase hlad. Dala bych si rajčatovej salát! (ty umíš poradit)
T: “Takže super! Cestou pro rajčata jsem prošla kolem čokolády!!!!” (jsem kráva, jsem kráva, jsem kráva!)
K: “Takovou tu klasiku s vodou octovou!”
…všimněte si, jak si v omamných představách na jídlo ani nereagujeme vzájemně na to, co která píše!
T: “Ale jen 4 čtverečky! Ježiši, jsi ZASE těhotná?”
K: “Já si včera v Bille koupila nějaký sušenky s čokoládou. Bych si je dala..” (počkat, ona snědla celý to balení? :o))
T: “To bych se hodně posmála. To sis toho alkoholu teda moc neužila! Mimochodem – už jsem díky tý cizrně byla dvakrát na záchodě.” :D
K: “Jestli to má takovej efekt, budu to jíst taky! To pude samo to hubnutí ti řikám!” :D (mimochodem – mělo to především efekt bolení břicha)
T: “Hele pusť si Primu MAX! Pořad, jak hubnou tlusťoši! Cítíš se pak líp!” (to je jasný, když mají 270 kilo a hubnou, aby měli 100!)
K: “Já si vzala doma černý oblečení a je to lepší!” (Joo, černá umí zázraky! Když to s ní umíte, je něco jako liposukce!)
Den další..
K: “Tvl ty pomazánky z Lidlu, to je žrádlo! Mám vajíčkovou a třenou nivu!”
T: “Ježiši, to nemůžu kupovat!” (vždycky ale slintám nad pikantní sýrovou)
…a píšeme si třeba i ve 22:00
K: “Kdybys chtěla, mám naprosto skvělej recept!”
T: “Ty víš, kdy napsat! Jako já se celej den držím a Váša teď domů přivezl úplně čerstvej chleba! Hádej co dělám!!! Jo! V deset večer žeru ten chleba s máslem, šunkou a sýrem!” (to jsem nenadávala jen sobě, ale i jemu! Ne tomu chlebu, ale manželovi)
K: “Mňam čerstvej chleba! Ten se musí sníst! To chápu. Nejradši ho mám s máslem a solí.. Mňam mňam..”
A zhubněte pak!