Také si říkáte, že jste prostě ten typ, co má od přírody velké boky a že s tím nic nenaděláte, protože je to váš somatotyp? Podívejte se, jak je to doopravdy.
Přiberete i při pohledu na jogurt a přestože vůbec nejste vůbec líná, ty velké boky zkrátka nejdou vycvičit, protože jste geneticky předurčená mít zadek jak valach? Pojďme se společně podívat na to, jak to s těmi somatotypy vlastně je. Možná budete překvapená.
Přežitek?
Má ještě v dnešní době vůbec smysl rozdělovat lidi do somatotypů – podle teorie staré zhruba 80 let? Ve 40. letech 20. století americký psycholog a lékař William Herbert Sheldon přišel s klíčem k pochopení lidského těla a duše, když lidi rozdělil do tří škatulek podle stavby jejich těla.
Tvrdil, že:
- Ektomorf je štíhlý, vysoký, tichý, spíše introvertní jedinec, takový nervóznější intelektuál.
- Mezomorf má svalnatou postavu a je soutěživý.
- Endomorf má kulatější postavu, je klidný a snadno přibírá.
Už asi sami tušíte, že Sheldon někde udělal chybu a tak jednoduché to není. Jak by mohli být všichni silnější lidé klidní a všichni vysocí lidé intelektuálové? Přesto se ještě dnes setkáme s tím, že nám někdo řekne, že jsme prostě typický endomorf a tak zkrátka přibíráme.
Kde udělal Sheldon chybu?
Předně v tom, že jeho teorie nebyla postavená na žádných vědeckých důkazech. Sheldonovi nestačilo, že lidi rozdělil do tří kategorií na základě jejich stavby těla, on zašel mnohem dál a jednotlivým typům těl přiřadil i povahu. To je skoro jako věštění podle dvanácti znamení zvěrokruhu.
Sheldon také úplně zapomněl na to, že se naše tělo mění s věkem nebo vlivem nemocí či hormonálních změn. A rozhodně zapomněl na moje noční nájezdy na ledničku, které moje tělo změnily k nepoznání. Jeho metoda je pochybná i po etické stránce. Sheldon totiž používal fotografie nahých studentů bez jejich souhlasu. Vědcům se nikdy bohužel Sheldonovu teorii vědecky potvrdit nepodařilo.
Proč se somatotypy stále používají?
Dnes už víme, že naše osobnost nevychází z toho, jak široké máme boky nebo ramena. Přesto se s konceptem somatotypů stále setkáváme. Je to prostě jednodušší, je to výmluva, proč něco nejde. A my si pak můžeme u televize s klidným svědomím otevřít další pytlík brambůrků, protože jsme prostě ekto somatotyp, který nikdy nenabere svaly. Lidé mají rádi jednoduché odpovědi na složité otázky.
Moderní přístup
Moderní přístup neříká, že nemáme různou stavbu těla. Samozřejmě že někdo má širší pánev, někdo je vysoký, jiný malý. Naopak říká, že rozdíly v našich stavbách těl jsou tak velké, že je nemůžeme jednoduše nacpat do tří kategorií, jako to udělal Sheldon.
Moderní přístup tvrdí, že někdo prostě víc přibírá, někomu rostou svaly rychleji, někdo reaguje na trénink pomaleji a musíme ke každému přistupovat jako k jednotlivci.
Takže jsou somatotypy mýtus?
Ano, pokud se držíme striktně Sheldonova rozdělení, tak jsou. Ale nikdo nepopírá, že určité tendence ve stavbě těla existují, jen nejsou tři a rozhodně se od nich neodvíjí naše povaha. Většina tělesných rysů prostě vychází z našeho životního stylu a ne z nějakého osudu zapsaného v genech.
Tyto rysy rozhodně neurčují to, že musíme být celý život tlustí nebo neosvalení. Stavbu těla, kterou jsme geneticky získali, můžeme částečně změnit tréninkem, sportem, posilováním. Naše tělo není definováno tím, jaký jsme typ, ale co jíme, jak se hýbeme, jak často chodíme do fitka, jaké tréninky děláme.
To všechno ovlivní to, jak naše tělo bude vypadat. Americká značka sportovní výživy uvádí: “Vliv somatotypu na výsledky ve fitness je téměř nulový, když člověk správně jí, cvičí a regeneruje.”
foto zdroj: Unsplash
A na závěr
Je na čase dát Sheldonově rozdělení na tři somatotypy sbohem, stejně jako loňským kozačkám. Dnes platí, že každý člověk je originál a naštěstí nás nikdo nestrká do šablon. Naše těla se během života mění a my jsme aktivní účastníci té změny. A na to nezapomeňte, až se příště uvidíte v zrcadle.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, simplypsychology.org, gq.com, swolverine, blog.nasm.org