Kamila Bejlková může být pro spoustu z nás blázen, který hazarduje se svým životem. Nebojí se potápět se žraloky tygřími ani kladivouny. V rozhovoru říká, že opravdu není čeho se bát.
Dá se říct, že se denně potápíš se žraloky?
Vlastně skoro ano. A často se mnou i děti od dvou let! Nejstarší účastník, který se se mnou potápěl, měl úžasných 78 let.
Ta pohodová videa, kdy ležíš na hladině a kolem tebe je asi 30 žraloků… Říkala jsi, že se není čeho bát, protože jde o žraloky, co mají pusu trochu jako sumec. Je to tak?
Ano, jsou to vouskatí žraloci, kteří potravu „nasávají“ – a svými vousky opravdu trochu připomínají sumce. Strach rozhodně není potřeba, ale respekt by měl mít každý. Ať už s nimi plaveme každý den, nebo jednou za život.
Jaké instrukce dostane člověk, který se jde takto natočit?
Záleží, s kým jede. Někdo bere bezpečnost na lehkou váhu, pro mě je ale úplně klíčová. Základní pravidlo u šnorchlování i potápění je: ničeho se nedotýkat. Jsme totiž v oceánu na návštěvě. Všechna pravidla vždycky vysvětlujeme názorně přímo před skokem do vody a dáváme si pozor, aby je všichni dodržovali.
Na co se tě lidé, než k nim vlezou do vody, nejčastěji ptají?
Jestli jsou tihle žraloci vegetariáni. Nejsou. Ale zároveň nejsou lidožrouti.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jaké jsou jejich pocity před a po?
Někdo je natěšený, někdo má větší obavy. Ale myslím, že všechny spojuje hlavně nadšení, možná trocha nervozity, nakonec ale neuvěřitelný přival endorfinů. Je to fakt zážitek.
Vlastně dost neseš zodpovědnost za to, kdyby se nějaký žralok rozhodl, že má hlad. (smích)
Většinou všichni žraloci mají po ránu hlad, právě proto za nimi vždycky vyrážíme brzy, abychom měli co největší šanci, že s námi nějaký čas stráví. My ale nejsme jejich vysněná snídaně, moc jim naše krev nevoní. Je mi jasné, odkud ten strach hlavně proudí. Nejlepší by bylo, kdybychom si všichni dokázali vymazat z hlavy film Čelisti. Je to úplný nesmysl.
Proč?
Ten film je fajn thriller, ale realita je úplně jinde. Ukazuje žraloka jako obří, mstivou a skoro až nadpřirozenou bestii, co má lidské vlastnosti a útočí z pomsty. Nesmysl. Takhle se žraloci ve volné přírodě nechovají. Je to naprostá fikce. Žraloci nejsou monstra, ale vlastně dost inteligentní predátoři, kteří si naopak zaslouží ochranu.
Foto zdroj: se svolením Kamily Bejlkové
Na tvých videích jsem viděla také potápění se žralokem tygřím. O tom se říká, že patří ke žralokům, co bývají agresivní. Byla to náhoda, že tam byl a jak ses cítila?
Žádná náhoda. Tygří žraloky cíleně vyhledávám. Je to ale jiná disciplína, než o které jsem mluvila doteď. K nim se potápíme s kyslíkovými lahvemi asi do dvaceti metrů. Je pravda, že zatímco na šnorchlování k vouskatým žralokům se mnou jezdí vždycky všichni naši hosté, k těmhle jsem zatím nenalákala tolik lidí. Je k tomu potřeba potápěčská licence, kterou je ale poměrně snadné si udělat. A když „tygry“ potkám? To je neskutečný pocit štěstí.
Jak na to reagují lidé, kteří jsou s tebou zrovna pod vodou?
Stejně jako já. Vidět tygří žraloky je obrovský zážitek. Někdy připlavou i žraloci bělaví nebo kladivouni, a to je teprve krása. Pod vodou si nevybíráš, ale každý druh je něčím jedinečný.
A co tvoje rodina? Voláte si každý večer, jestli jsi další potápění přežila?
Posílám jim vždycky večer – po ponoru – videa. Vědí, že nic nezmůžou. (smích)
Kamila se žralokem obrovským. Foto zdroj: se svolením Kamily Bejlkové
Občas za tebou přijede maminka. Nalákala jsi ji také na potápění se žraloky?
Jo! S vouskatými žraloky už se několikrát potápěla, je fakt dobrá. To už je takový čajíček. Tygři ji teprve čekají!
Co je vlastně nejhorší, co může člověk ve vodě udělat, pokud uvidí žraloka a dostane strach?
Zpanikařit. Všichni z nás, kteří se s nimi potápíme, máme patřičné licence, nějaké ponory za sebou a hlavně víme, jak se pod vodou chovat. Zároveň před každým ponorem dostanete speciální instrukce k tomu, jak se chovat ke žralokům v případě, že jsou zvědaví a přijdou se podívat blíž. A to oni jsou. Tygři zvlášť.
Popiš mi nějaký manuál, jak bychom se měli ve vodě chovat a co nám reálně hrozí, ale také to, co je největší blbost a mýtus.
Důležité je vědět, kde jsem, informovat se o místních podmínkách a rizicích. Třeba proudy mají každoročně na svědomí víc utonutí než žraloci. Rozhodně nechoďte do vody bez masky. Pod mořskou hladinou se ukrývá obrovský svět, většinu z něj nikdo zatím ani neprozkoumal. Do hloubi lesa bych taky nešla se zavřenýma očima. No a pak hlavně: nepanikařit, protože pak vypadám spíš jako zraněná ryba než jako člověk, co ví, co dělá. Oční kontakt, klidný jistý pohyb a respekt. Pak se bude žralok bát spíš mě než já jeho.
Děkuji za rozhovor!
Foto zdroj: se svolením Kamily Bejlkové
Kamila Bejlková pochází ze středních Čech, vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté působila jako moderátorka zpravodajství v Televizi Seznam, jako reportérka na CNN Prima NEWS a krátce jako specialistka v marketingu. Svůj život ale obrátila o sto osmdesát stupňů a scénáře rozvržené na vteřiny vyměnila za ostrovní život na Maledivách, kde podniká v cestovním ruchu.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz
