Vím, že jsem vás teď o víkendu možná trochu tím relaxem a plnými talíři jídla štvala, ale věřte mi, že jsem to potřebovala jako nikdy. Poslední dobou jste si určitě všimli, že jsem moc nevydávala články a tak nějak jsem převážně fungovala jen na instagramu. Nebylo to ale tím, že by mě blog a psaní přestalo bavit… Fakt jsem chtěla psát, měla jsem asi tak milion témat, o které jsem se s vámi chtěla podělit, ale prostě to nešlo.
Byla jsem tak strašně vyčerpaná, neměla jsem žádný čas na psaní a dny jsem měla naplánované snad po minutách. Přes den s dětmi – to všechny známe, večer jsem sedala kvůli práci k počítači víc než kdy jindy. Dělám z domova a vždy až když děti usnou. Měla jsem tak málo spánku, že se mi začalo dělávat přes den trochu zle, rozhodily mě i maličkosti, měla jsem občas pocit, že omdlím. Posledních pár týdnů mi tělo dávalo najevo, že musím zvolnit-to ale nešlo- nebo aspoň na chvíli vypnout nebo se vypne prostě samo – což by byla asi ta horší varianta. A když jsem před měsícem viděla, že Kristýna, podle které cvičím doma občas onlinepilates, má na instagramu info o pilates víkendu, domluvila jsem se s kamarádkou, prostě jsme si udělaly radost a zaplatily víkend v hotelu Windsor ve Špindlu.
Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Sice to bylo přes moje a manželovo výročí svatby, ale muž říkal, že on si zase udělá víkend s kamarády a pojedou na tůru a oslavíme si to později. Já jsem se ještě trochu bála, jestli Miky u babičky a dědy zvládne dvě noci beze mě. A víte, jaká byla realita? Nakonec během telefonátu, kdy jsem si říkala, jestli mi náhodou děti nebudou brečet do telefonu, že chtějí maminku…. se hádaly, kdo dřív zmáčkne červený tlačítko, aby mě vypnul!! :unsure:
Mě a kamarádku Marťuli čekaly čtyři cvičící hodiny pod vedením Kristýnky, která je na pilates fakt machr. Jednu hodinu jsme měly v pátek, dvě v sobotu – ty byly rozdělené na ráno a odpoledne a pak ještě jedna hodina pilates v neděli dopoledne. Všechno jsme prokládaly jídlem, wellnessem s bazénem s protiproudem, vířivkou a saunou.
Žádné extra pochody jsme nepodnikly. Šly jsme se asi dvakrát projít a jednou jsme chytly průtrž mračen jak víno! Zachránila nás místní večerka, kde prodávali pláštěnky. Teda takhle – ještě před tím se mi asi povedla lichotka roku. Viděla jsem nějaký dvě mladý holky (asi tak 15 a 17 let) a říkám: „Jéé, holky, kde jste koupily ty pláštěnky?“ a ta starší z nich mi se smíchem odpovídá: „Tam u Vietnamce!“ a v tu chvíli mi došlo, že to není holka, ale maminka té holky! Vypadala ovšem skvěle. Docela by mě zajímalo, jestli se jí to stává často. Pláštěnky jsme nakonec koupily a ten déšť byla vlastně docela zábava. Ani mi nevadily promočený tenisky a že se kolem nás valila voda proudem. Měla jsem pocit, že jsem se nadechla čerstvého vzduchu, chvíli jsem neřešila vlastně vůbec nic – snad jen to, kde teče po cestě vody míň, která kaluž není tak hluboká a jak daleko uskočit, aby nás nepocákalo projíždějící auto.
Docela vtipný je, že jsme se s Marťulí těšily, jak si konečně v klidu pokecáme, vypijeme si přes den v klidu kafe, večer víno a úplně jsme se nechtěly ani moc s nikým družit. Měla jsem pocit, že zdvořilostní konverzace moc nedám. Těšila jsem se jen, že se konečně osobně seznámíme spolu s Kristýnkou, protože jsme si to na instagramu slibovaly už rok. Musím říct, že tak pozitivního člověka jsem už dlouho nepotkala! Určitě jsme se neviděly naposled.
A znáte to – nějak si představujete, že to bude a ono to bývá většinou jinak ;-) Takže žádný povídání u lahvinky ve dvou, ale už druhý večer jsme seděly s dalšíma holkama u ginu s tonicem a zavíraly jsme restauraci.
Když jsem se večer potkala s manželem doma, ukázal mi fotky ze svého výletu – samá příroda. Pak jsem mu ukázala fotky já a povídá mi: „Ježiši, ty tam máš trochu cvičení a jinak to je samý žrádlo! A tady se s Martou zase cpete! Vy jste tam měly snad dvanáct obědů a večeří, ne? Proboha, tys vyfotila i jídelní lístek?“ „No…jo.. Chtěla jsem ti ukázat, co si tam můžeš objednat až tam spolu pojedeme! Miluju to tam.“ Já vám ale musím fakt říct, že to jídlo bylo naprostá pecka. Cokoliv, co jsme si daly, bylo tak dobré, že jsme to nejen opakovaly snad při každém soustu, ale taky jsme odmítly jít do jiných restaurací ve Špindlu, protože jsme se bály, že kdekoliv jinde to bude prostě horší a přijdeme tak o možnost zkusit něco dalšího z jejich jídelního lístku. Takže tímto bych vám ráda hotel Windsor doporučila. Obsluha byla skvělá, ochotná a hlavně – dokázali nás skvěle odhadnout a doporučit cokoliv, na co jsme se zeptaly a trefili se! Proto jsem se rozhodla dát vám tip i na ta jídla.
Pokud tam pojedete, musíte ochutnat:
- Kachní prsa s dýňovým pyré a kořenovou zeleninou – prsa byla připravená tak měkkoučká , jako byste krájeli máslo.
- Kamarádka vyzkoušela hovězí trhané maso s domácí taštičkou a petrželovým pyré.
- Já dokonalý club sendvič
- Co mě totálně rozsekalo, bylo hráškové rizoto s kroketami z kozího sýra, které by mě snad nikdy nenapadlo si objednat. Ale bylo u toho napsané, že to je jejich chef tip (což bylo i u té dokonalé kachny), takže jsem to dala a měla jsem pocit, že si chci toho kuchaře sbalit do kufru, aby už mi navždy vařil.
- Pokud jste milovníci kulajdy, tu musíte dát taky! Já kulajdu vůbec nejím a dala jsem si ji opět jen kvůli označení „chef tip“ a taky mi psala jedna kamarádka, která když viděla, kde jsem na víkend, napsala mi, že ta kulajda je vyhlášená a musíme ji zkusit.
- neschovaly se před námi ani dezerty! Skvělej byl Sabayon s ovocem a holky si moc pochvalovaly čokoládový fondán.
Ty dvě noci a necelé tři dny pro mě byly fakt dobíječem baterek, tak snad ty baterky na chvíli nabité vydrží. ;-) A vám přeju, abyste si taky dokázali zorganizovat odpočinek, pokud ho potřebujete.
