Možná vás podle titulku napadlo, že běháním kolem syna nemám čas jíst a že díky tomu mi jde hubnutí samo. Kdepak. Když jsem mluvila o trenérovi, myslela jsem tím opravdu trenéra!
V pokoji, kde mám sušák na prádlo, stojí i rotoped, který u nás poslední dobou sloužil spíš jen jako odkládací místo. :scratch:
Věšela jsem prádlo a Olí si u mě na zemi jezdil bagrem. Najednou se u toho kola zastavil a zkoumal šlapky. Otáčel s nimi tam a zpátky, tak jsem mu chtěla ukázat, na co jsou a jak fungují. Sedla jsem si na sedadlo a začala šlapat. Pobavilo mě, jak se tomu strašně řehtal, tak jsem přidala na rychlosti a Olí se smál ještě víc. Jenže, jak mi teď chybí fyzička, po pár minutách jsem toho měla ažaž. Zastavila jsem, že to stačí a svalila se z rotopedu na zem, abych popadla dech. To už byl syn ale u mě, pomáhal mi co nejrychleji vstát a sunul mě zpátky do sedadla. Snažil se o to tak dlouho, až jsem znovu začala šlapat. Co bych pro něj neudělala, když se mu to tak líbí, že jo? To přece ještě zvládnu!…. :rose: Opět se strašně smál a já měla radost za něj. Najednou ale zmizel, tak jsem slezla dolů a šla se podívat, kde je. Hrál si ve svém pokoji, a když mě viděl, chytil mě za ruku a dovedl pěkně zpátky k rotopedu. Ukázal, že si mám zase sednout a chodidla se mi snažil zachytit do pásků u šlapek. Stejný scénář se opakoval ještě několikrát a běda, kdybych chtěla přestat. :scratch:
Můj trénink tím ale ještě nekončil. K rotopedu si Olí našel ještě podložku, na které mi předcvičil, co mám přesně dělat. Musela jsem zvedat nohy a hned zase pokládat, pak k tomu zvednout ruce a jako poslední si dát nohy za hlavu. Dvakrát třikrát to se mnou zacvičil a opět se sebral a odešel. Ještě mi při odchodu ukázal, jak mám správně ruce a nohy držet a zmizel mezi svými hračkami. Na tohle ale moje břišní svalstvo vůbec nebylo připravené a myslím, že utrpělo dost velký šok /přece jenom jsem ho dost dlouhou dobu nechávala žít svým vlastním životem a nechtěla ho zatěžovat :rose: ). Nejspíš se ale na to syn už nemohl dívat a proto se ujal role trenéra. Jinak nevím. ;-) Když jsem to pak vyprávěla manželovi, smál se jak „divej“ a syna pochválil, jak to pěkně vymyslel. Ještě ten večer ležel na podložce taky a učil se, jak správně zvedat nohy a ruce. :yahoo:
Takhle se náš syn už pár týdnů baví a my se s mužem už pár týdnů modlíme, aby si co nejdřív našel nějakou jinou pěknou zábavu… :wacko: :heart:
