Včera měl Olí druhé narozeniny a já se mu pokusila upéct dort. Ráda peču a myslím si, že peču dobře, ale dort jsem dělala všehovšudy dvakrát. Jednou měl místo patnácti centimetrů na výšku asi tři centimetry a podruhé si na něm manžel málem vylámal zuby. A to jsem je ještě ani nijak nezdobila. Dětský dort jsem pekla teď poprvé /mimochodem Terka pro svoji Emilku taky dort pekla, mrkněte na její článek: Dorty pro děti: Koupit nebo upéct?/ a přiznám se, že jsem z toho měla docela vítr. Loni, na synovy první narozeniny jsem mu dort objednala. Nechtěla jsem riskovat, že bych ho taky z trouby mohla rovnou seškrábnout do koše. Chtěla jsem, aby měl hezkou vzpomínku a ne, aby se mě jednou zeptal, až se podívá na fotky, co jsem mu na ty veledůležité narozeniny upekla za hrůzu. 
Už tehdy jsem si ale slíbila, že na ty druhé narozky budu péct sama a že to bude dort jak od cukrářky. Ehm. 
To víte, že jsem měla chvíle, kdy jsem byla nalomená, že ho zase objednám, protože to je jistota, ale vždycky jsem to zavrhla, že přece nejsem tak neschopná, abych to nezvládla. Čím víc se ale jeho narozeniny blížily, tím víc jsem byla nervózní. Nenacvičovala jsem si ho dopředu. 
Jediné, co jsem dělala předem, že jsem si hledala recept, který by byl vhodný pro děti. Žádná syrová vajíčka, zbytečné tuky, spousty čokolády apod. A taky jsem hledala kolonku, kde bude stát: Snadné. Vyšší stupně úrovně jsem rovnou přeskakovala. Nakoupila jsem si suroviny a v deset večer začala. Oliverek spal a já mohla v klidu péct. Blbý bylo, že v receptu stálo, že je dobré mít tři dortové formy na tři korpusy a péct je najednou. Já měla jednu, takže jsem asi dvě a půl hodiny pekla jen korpusy. Čekala jsem vždycky, až ten jeden vychladne a mohla péct další. Pochopitelně padly věty typu, že jsem se na to nevyprdla. Ve dvě v noci jsem měla dort i s náplní hotový. Zbývalo ho jen potáhnout fondánem a nazdobit. Pro mě ovšem nadlidský úkol. Ještě v sedmé třídě jsem kreslila holčičku jako kolečko se dvěma puntíky místo očí a zbytek rovné čáry místo rukou a nohou.
Druhý den jsem dort dodělávala. Kupodivu fondán na potahování mi šel vyválet krásně. Nechala jsem ho změknout na pokojovou teplotu a v pohodě. Můj největší úkol bylo nakreslit autíčko. Potravinářškou barvou jsem si ho zkusila předkreslit na papír mimo a zeptala jsem se Oliverka, co to je. Když řekl “A” jako auto, věděla jsem, že to je poznat. 
Nakreslila jsme ho tedy na fondán, dort jsem olemovala borůvkami a posypala barevným zdobením a bylo hotovo. Když jsem později volala na manžela, aby se šel podívat, otevřel lednici a povídá mi: “To je UFO?”
Jako od cukrářky dort sice není. Hodil by se mi kurz kreslení a ta mašle tam taky není jen na ozdobu, neboť zakrývá potrhaný fondán, ale těm mým dvěma chlapům chutná a zdá se, že z dortu nic nezbyde a to je dobré znamení. 
