Dorty pro děti: Koupit nebo upéct?

Nevím, jak moc řešíte složení dortů pro děti. Jestli vám jsou jedno umělá barviva a sladidla atd.. No, já bych to zase úplně nepřeháněla, ale pochopitelně bych nešla z extrému do extrému. Jakože “ultrabio” dort ne, ale taky nechci koupit něco s milionem éček a nejedlými kusy na dortu, které by tam byly jen na efekt. Dort pro děti má být jedlý od hlavy až k patě

Když se blížily Emilčiny narozky, občas jsem mrkla na nějaké stránky, jaký bych koupila, vybrala atd. a víte co? Tak nějak jsem nenarazila na nic, co by mě zaujalo. A navíc jsem chtěla, aby ten dort pekl ideálně někdo na doporučení někoho, koho znám. Aby byl dort nejen hezký, ale i dobrý. Jenže! Já nikoho takového neměla! Tedy – kromě jedné kámošky Vendulky, se kterou jsem se seznámila asi před rokem a půl na plavání s dětmi. “Jo! Ta peče dorty! A krásně na ně maluje!” nadchla jsem se…. a hned na to mi došlo, že asi před dvěma měsíci rodila a nevím, nevím, jak na  tom může být časově.. Asi moc dobře ne. “Heleee nemohla bys mi upéct pro Emi dort?” Jenže osud tomu chtěl jinak. Emilčina oslava byla v neděli a Venda měla doma sobotní oslavu, na kterou pekla dort. Časově to pochopitelně vůbec nedávala. Takže jsem začala přemýšlet, že možná bych to asi zvládla, ale na druhou stranu jsem se trochu bála, že když se mi nepovede, bude Emilka bez dortu. No v každém případě jsem Vendulce řekla o naší ptáčkové mánii. Ze všech zvířat totiž Emi nejvíc miluje opeřence. A to tak, že v ZOO jí u klece se lvem víc zaujme kos nebo holub, které potkáváte na každém rohu.

Takže mi Venda slíbila, že vyrobí pipiho, dala mi recepty na korpus, krémy, jak pracovat s fondánem a proč použít fondán místo marcipánu, naposílala mi odkazy na jedlé barvy, jedlé fixy, štětce, žehličku na fondán (není toho úplně málo, co?) a místo, kde to mám všechno koupit. V obchodě jsem samozřejmě narazila ještě na věci, co mě zaujaly, takže jsem si říkala, že když moje peněženka krvácí, doufám, že se mi ten dort aspoň povede! Vendy mi před tím poslala fotku ptáčka na dortu a já si tam všimla malované trávy po stranách, tak jsem to chtěla zkusit..

A teď si to nějak rozvrhněte! Oslava v neděli, takže logicky nemůžete začít dřív než dva dny před, plus nemůžete úplně dělat přes den, protože by bylo vhodný věnovat se dítěti! V pátek večer jsem teda udělala těsto na korpus a dala to péct. První věc jsem si mohla odškrtnout! Byl hezky nadýchanej! Vzhledem k tomu, že mám od čtvrtka zablokovanou levou část zad, v sobotu jsem se ráno doplazila na masáž, která mi bohužel úplně nepomohla.. Takže jsem pak jen počkala až Emi odpo usne a měla jsem tak hodinu – hodinu a půl na to, abych udělala krémy, rozřezala a natřela korpus a rozválela ten fondán. Z toho jsem měla teda úplně největší vítr, protože kamarádka mě varovala: “Hele je to jako šutr. Hlavně se toho nelekni! Když jsem začínala, musel mi s tím pomáhat občas manžel.. Ale to zvládneš!” tududumtum – Tak za prvé – můj muž v práci! Takže celkově hodně pozitivní teda. Úplně jsem se viděla, jak jsem nas*aná a v hlavě mi běžely varianty, čím ten dort posypu, když to nerozválím.

Naštěstí mi poradila ještě jednu věc. “Zkus to dát na chvilku, ale FAKT NA CHVILKU!!! do mikrovlnky. Ono to trošičku povolí.” Takže: Udělala jsem krémy. Zkusila jsem s příchutí manga a pak smetanovej s trochou citronu posypanej jahodama ze zahrady. Nevyšlehala se mi šlehačka, která byla součástí krémů!!! Tekutý!! “No nic! Ještě, že jsem koupila pro jistotu dvě…” Zadávám na net: “JAK VYŠLEHAT ŠLEHAČKU!” No udělala jsem vše! Dokonce jsem nachladila i nádobu…. A nevyšlehala se mi ani ta druhá!! …ale byla aspoň trochu hustá, no tak jsem to tam prostě vylila k ostatním ingrediencím a modlila se No a pak ten fondán.. Šoupla jsem ho do mikrovlnky na pár vteřin na rozmrazování, vytáhla ho, ale hele!! Není to úplně jako šutr! (díky bohu, protože před tou mikrovlnkou jsem to asi 10min nemohla vytáhnout z toho kyblíčku, jak to bylo tvrdý a nepoddajný!) Trochu jsem to pomačkala a splácla a během chvilky to bylo rozválený. No pokud můžu být zcela upřímá, ve chvíli, kdy jsem rozřezala podélně dvakrát korpus, natřela ho krémy, přenesla na to ten rozválený fondán, pak ho na to “nažehlila”, nemohla jsem tomu uvěřit. Jako asi se tomu teď smějete, ale já si fakt nemyslela, že by se mi povedlo ho rozválet, natož ho tam hezky dát. Normálně jsem se nad tím dojala. Jo-chápu-je to jen dort a je spousta jiných, lepších věcí, který se dají považovat za úspěch, ale já ještě tak před deseti lety nepekla ani štrůdl! Nebavilo mě pečení!! Svoje první koláče jsem začala dokonce péct před pár lety a teď velká věc – peču dort a asi ho fakt dodělám!!!

No a večer přišlo barvení. Na to jsem se těšila nejvíc a paradoxně jsem se u toho nejvíc zapotila! Hned na začátku mi moc nepřidal manžel: “Nemáš tu trávu nějakou divnou? A nemělo by to být výraznější a ty jednotlivý stébla tenčí?” Musela jsem ho od toho stolu vyhodit! Vůbec nepochopil, že pod těmi stébly prostě musí být nějakej podklad.  Pak jsem totálně zprznila jezírko, který mělo být nahoře na dortu, ale zachránila jsem to zelenýma čokoládovýma hoblinkama, který jsem původně chtěla dát jen jako ostrůvek, na kterým měl pipi sedět. No nic! Bude v mokřině, kde bude občas tráva, občas voda..

A ta největší radost? Když jsem druhý den nesla dort Emilce a ta na mě už z dálky hlasitě křičela: “Pipiii!! Pipiii!!!!” Hned na něj začala sahat, a dětským hřebínkem mu česat vlasy Myslím, že svým dětem už budu jedině péct. Stojí to za to!

PS: Díky Vendule Hanušové za bezva tipy, za výrobu pipiho především a sousedce Klárce Konečné za dortovou formu. Já měla doma příliš malou.