Minulý týden mě absolutně odbourala návštěva Muzea Smyslů! Určitě sami víte, jak moc dělá počasí, co se programu pro děti týče. Když je hnusně, den se vleče a vymyslet někdy plán, který by děti zaujal, je na Nobelovku. Za pěkné počasí teď v létě jsem vyloženě šťastná, protože se dá dělat tolik věcí! Od výletů, po koupání, jakýkoliv program na zahradě nebo kdekoliv venku… Minulý týden ale teda počasí nic moc. Nevím, jak u vás, ale u nás déšť, takže o nějakém vycházkování nemohla být řeč.
A pak jsem si vzpomněla, že nám před časem přistála do matkovského mailu záchrana! Pozvánka do Muzea Smyslů. Vůbec jsem netušila, že v Praze takové muzeum je. Prolustrovala jsem stránky a říkala nadšeně muži, že tam prostě s Emi musíme. Manžel byl o něco zdrženlivější. „Vždyť to pro Emi vůbec není. Je na to malá! Jak ji tam chceš zabavit?“ To samozřejmě říká někdo, kdo je zrovna v práci, když je venku hnusně, a nemusí ten program vymýšlet (sorry Zlato :heart: ) Hned, jak přišly dva deštivé dny, nebylo co řešit, byla jsem rozhodnutá. Jdeme! Jednu chvíli to vypadalo, že se zapojí i muž, ale nakonec musel do práce. S Miri jsme se na čase nedomluvily, protože naše děti mají teď úplně jiný režim a vycházelo to, že se tam akorát mineme.
Když jsme s Emilkou do muzea dorazily, ujala se nás koordinátorka muzea a musím říct, že díky ní to bylo naprosto skvělé. Začaly jsme zrcadlovou síní. Pokud mají vaše děti rády zrcadla, jako naše malá narciska, tak by byly nadšené. Dále jsme pokračovaly do takové temnější místnosti s různými zvuky ptactva. V první vteřině mě napadlo, jestli se Emi nebude bát, ale překvapivě ji nadchlo i to. Poslouchala své oblíbené ptáčky, čichala ke kytkám a fascinovaně přešla do místnosti s barevnými světly, která dělají barevné stíny na zdi. Tady především zkoumala, jak to funguje… Mě zase dostávala asistence koordinátorky Katky, která měla takové charisma, že se od ní nechala Emi nosit kamkoliv. A to je co říct, protože s cizími lidmi naše dítko fakt nekamarádí!
Další místností bych pravděpodobně asi jen prošla!! Na zemi byla obří barevná fotografie dálnice a na ní nalepené široké provazy. Když po nich dítě nebo vy jdete, působí to, že si hrajete na provazochodce a pod vámi opravdu jezdí auta. Kromě toho chození po provaze, bavilo Emilku ta auta zkoumat.
Ovšem pak přišly dvě atrakce, které Emi úplně dostaly. V jednom takovém „umyvadle“ si můžete pustit minci, která se kolem dokola kroužením koulí dolů. Emi u toho měla totální záchvat smíchu a vydržela u toho snad deset minut. To by ovšem Katka nesměla začít ukazovat fakýrovo lože s hřebíky.
No, zní to trochu brutálně. Máte možnost si lehnout na takovou dřevěnou postel, dítko vám může zmáčknout tlačítko a pod vámi vyjedou hřebíky, na kterých ležíte. Naše dcera nejen, že donutila koordinátorku si na to lehnout (já bych totiž stopro už nevstala a musel by pro mě přijet jeřáb) , ale když už pak chtěla Katka vstát, ozývalo se z té dětské nevinné pusinky přísné „Nenene!“ a tlačila svoji oběť zpátky do lehu! Myslela jsem, že padnu smíchy a snažila jsem se dceři vysvětlit, že tam Katka nemůže ležet do nekonečna! Mimochodem, co se týče návštěvy Miri, tak kdyby to bylo na Olim, leží tam Miri ještě dodnes!!! Stál prý nad ní a mačkal tlačítko na vysouvání hřebíků jako o život ;-) (myslím, že by k tomu v muzeu měli pouštět ještě zlodušský smích)
Hřebíky jsme pak vyměnily za klidnější zábavu – místnost plnou hlavolamů a různých skládaček. Děti si tam můžou vyzkoušet krabičky, ve kterých jsou různé druhy vůní od květin až po kočičí chlupy, složit dřevěná zvířátka nebo tvary ze dřeva podle fotek. Tam prý vydrží maminky s dětmi nejdéle. Na dalších stanovištích si můžete vyzkoušet třeba nekonečnou disco místnost s blikajícími světly. Ta Emi ale nezaujala. Nebo třeba zvukovou zónu, kde budete mít příležitost přeměnit zvukové vibrace na vzory v jemném písku. Všude na stěnách jsou stereogramy a k mojí radosti je tam i místnost, kde když si stoupnete každý na jednu stranu a někdo vás vyfotí, jeden člověk je obr a druhý trpaslík.
Vzhledem k tomu, že Emilku strašně zaujala i mísa s ovocem, kde byla vyříznutá díra na hlavu, zkusila jsem si tam vlézt a doufala, že ji to nevyděsí. Strašně jí to ale pobavilo, protože si pravděpodobně myslela, že jsem si tam přišla sníst to ovoce a z pod stolu na mě křičela „Mňam, mňam“, že chce taky. Ke konci prohlídky jsme se vyfotily i v místnosti, která je vzhůru nohama. Když si pak fotografii v mobilu otočíte o 180 stupnů, vypadá to, že stojíte na stropě. Ale to úplně děti nezajímá. Spíš je to pro bláznivé rodiče. Ve „finiši“ je spousta hlavolamů, které prý nejvíc baví tatínky od rodin. No a během toho, co to tam vaše drahé polovičky totálně pohltí, se můžete vyfotit s dětmi v různých parukách, pokrývkách hlavy, brýlích a podobně.
To, co jsem vyjmenovala ale není všechno. Určitě to stojí za to, abyste to šli omrknout. Já když jsem posílala fotky manželovi, fňukal mi po smskách, že mu je líto, že s námi nemohl jít, takže tam budeme muset v budoucnu znovu. A víte co? Vůbec mi to nevadí. ;-) Moc se těším až si to užijeme tentokrát všichni.
Pokud si říkáte, že prohlídka byla dobrá hlavně díky tomu, že se nám tam někdo věnoval, máte z části pravdu, ale to vůbec není problém. V muzeu jsou na různých stanovištích pracovníci, kteří neváhají poradit, co v které z atrakcí můžete a nemůžete dělat. A snad jen jedna důležitá „negativní poznámka“ První tři místnosti s kočárkem neprojedete. Pak se ale pro něj můžete vrátit a dostanete se s ním úplně všude. ;-)
PS: Miri mi poslala taky fotku z jejich návštěvy a teda nechápu, jak jsme toho koně mohly přehlédnout!!!!
Pokud chcete omrknout, co dalšího tam na vás čeká, adresu nebo ceny vstupného, tak tady: Muzeum Smyslů ;-)
2 Komentáře