Spánek a ponocující děti v noci je věčné téma. Nedávno jsem měla sraz s kamarádkami a to, na co si nejvíc stěžovaly, bylo to, že se vůbec nevyspí, protože děti, ač je jim už třeba rok a půl, se jim pořád v noci budí v docela častých intervalech. Je to dítětem? Špatným přístupem? Rodičem? Kdyby existoval recept na dokonalý spánek, myslím, že by si ho bez váhání asi každá máma zakoupila a neváhala by investovat víc než dost.
Musím říct, že když přišla na tomto sedánku otázka: „Jak spí Emilka?“ docela jsem se bála odpovědět, protože ona prostě fakt spí. Kolem sedmé dostane večeři, v osm jí dáme spát, před spaním vypije lahev mléka, řekneme: „Dobrou noc,“ a odcházíme z pokojíčku. Na chůvičce pak u televize mrkneme, jak se párkrát přetočí a během deseti, patnácti minut spí. A budíček?
Vzhledem k tomu, že jí necháváme pootevřené dveře jejího pokojíčku, i naší ložnice, která je hned vedle, přichází za námi mezi 7:15 – 8h ráno vyspaná do růžova. Donese nám plyšáky a vytáhne si mě za prst z postele. Minulý týden jsem holkám ještě říkala info, že o půlnoci, než jdeme s mužem spát, jí jeden z nás dává mléko. Nebudíme ji kvůli tomu. Ona ho tak nějak vypije v polospánku. No aspoň, že jsem měla do placu tento „zádrhel“. Sorry, jestli to, holky, čtete! (ňuňuňu a nebuďte na mě naštvaný, jo?) :heart:
A jestli to teda čtete, mám pro vás dorážející novinku… Dnes už to byla čtvrtá noc, kdy jsme půlnoční mléko vypustili. Jednou, když jsem jí tam Nutrilon nesla, tak se mi zdálo, že spala docela tvrdě a tak nějak zapomněla na své automatické „Mňam, mňam“ s půlnočním mlíčkem spojené. Druhý den jsme to tedy zkusili bez mléka a počítali jsme s šílenou nocí, kdy se bude budit a ve čtyři ráno jí půjdu stejně dělat Nutrilon.
Ráno jsem se vzbudila v 7:45 a v infarktovém stavu chňapla hned po chůvičce s myšlenkou, že se něco muselo stát. Celou noc ani nepípla! V postýlce jsem ji na monitoru viděla, ale stejně jsem se šla do pokoje podívat, jestli to naše dítě dýchá. A ona pořád spala. :unsure:
Stejně vypadala druhá i třetí noc. Takže prosím vás, nekamenujte mě – naše dítě spí od 20 až do cca 7:30 a máme tichou noc. Nechci a nebudu dělat chytrou. Jen jsme se od začátku řídili tím, že nebudeme doma pěstovat to, že budeme spát s miminkem v jedné posteli. Za prvé jsme se oba s mužem báli, že bychom ji zalehli a také jsem měla pocit, že bych byla v noci kvůli tomu pořád ve střehu a během „lehkého spánku“ si pořádně neodpočinula.
Když byla Emilka malinká, měli jsme postýlku vedle mě u postele na dosah ruky. Čím byla ale Emi větší a v noci neklidnější, tím přetáčením v postýlce budila jak sebe, tak nás. No a pak pro změnu jsme ji budili my tím, když jsme šli spát a taky se otáčeli v posteli. Loni v létě, nějaký ten měsíc po Emilčiných prvních narozeninách, jsme jí koupili novou, větší postel, aby měla víc prostoru. (Psala jsem o tom v článku Dětský pokojíček: Kdy tam přestěhovat dítě.) Tu bychom ale pak z ložnice už smontovanou do jejího pokojíčku nepřenesli. Tak jsme si řekli, že vyzkoušíme, jestli se jí vedle nebude spát líp a nám taky.
No můžu vám říct, že tehdy jsem z toho byla pěkně v nervech, když jsem šla poprvé spát tak, že vedle mě neležela v postýlce moje dcera, ale místo ní jsem měla na nočním stolku jen chůvičku. A tu tam mám mimochodem pořád! ;-) Přestože jsem dceru během noci poctivě kontrolovala a asi dvakrát jsem musela vstát a jít vedle, stejně jsme se s manželem vyspali o dost líp a dcera měla také mnohem klidnější spánek. Na noc v pokojíčku si zvykla vpodstatě okamžitě. Nevím, jestli to vedlo k tomu spánku, jaký má teď, ale pokud jste v koncích, můžete to zkusit.
Jo a jen pro info! Krkavčí rodiče nejsme!! Myslím, že je spokojenost na obou stranách. ;-) Samozřejmě není vyloučené, že až bude větší a budou jí trápit zlé sny, otevřou se v noci dveře a bude se chtít přitulit. Pak ji moc rádi od nočních můr v naší posteli s manželem zachráníme. Jsem ale moc ráda, že my máme svůj prostor pro odpočinek a ona své království. Takže pokud váháte, zkuste dát dítku vlastní prostor. Myslím, že nebudete litovat. ;-)
