Neskutečné, jak fungují vaše komenty pod našimi články na Facebooku. Pamatujete, jak jsem psala o tom, že jsem si konečně objednala fusak z Mimibazaru? (článek zde) Když jsem jej objednávala od jedné paní, ani ve snu mě nenapadlo, že se vyrábí “fejky” fusaků. Prostě se mi líbil ten fusak! Byl růžový s nádhernou kožešinkou. Tedy alespoň na fotce v inzerátu. Poté, co jste mne, holky, upozornily pod článkem na to, že by mohlo jít třeba o napodobeninu, která může být napuštěná čímkoliv, nedalo mi to a začala jsem pátrat, jak vlastně poznám fake od originálu.
Na radu jedné z vás jsem se přidala do skupiny Elodie maniaček. Ty holky tam opravdu neřeší nic jiného. Prodávají si mezi sebou fusaky pouze této značky a když jim napíšete nebo ukážete fotku fusaku, během vteřiny tam na otázku “Je pravý?” máte sto komentů. Jenže já tu fotku neměla. V inzerátu byla klasická fotografie, kterou najdete kdekoliv jinde, protože to paní odněkud objednávala.
Po vašich odstrašujících komentech mi to nedalo a říkala jsem si, že ji malilinko postraším emailem, kde jsem se začala ujišťovat, že jde o pravý fusak a zkoušela jsem ji navnadit na to, že mám s kamarádkou blog a že když vše proběhne OK, zmíním ji na blogu a třeba si u ní fusaky objedná někdo další. Pochopitelně jsem chtěla, aby jí došla ta opačná věc – že pokud by mne chtěla podvést, dočká se negativní reklamy. “Terezko, už jej má hodně maminek a zatím všechny byly spokojené a ani mne nenapadlo, že by mohl být nějaký “levý”. Pokud se Vám nebude líbit, vrátím Vám korunky a nechám si ho,” odpověděla. No neuklidnilo by vás to alespoň částečně? 
Vždyť mne také nenapadlo, že existují “levé” fusaky.
Je to týden, co mi pípnul email, že fusak přišel. Zavolaly jsme si a paní Kristýna mi začala bájit, jak je fusak krásný a jak by si jej nejradši sama nechala. Do teď nevím, jestli se mnou telefonovala upřímně nebo to bylo celé na oko. V každém případě – bylo mi strašně divné, že fusak tak moc vychvaluje. Ale možná z něj opravdu byla nadšená. Někde vzadu v mé hlavě ale začal zvonit alarm a tak jsem si zahrála trochu na naivku a povídám: “No já už jsem na něj strašně natěšená. Přidala jsem se i do skupiny Elodie maniaček a teda je neskutečné, jak to mají v merku! Zrovna včera tam jedna holka dávala návod jak poznat fake od originálu.” (to jsem si ani nevymyslela, protože to tam nějaká slečna opravdu vyvěsila)
A světe div se, najednou mi paní povídá: “Nooo, já snad doufám, že teda přišel originál. Vůbec ani nevím jak to poznat. A VY TO TEDA POZNÁTE??” A to už mi sirény v hlavě houkaly tak, že to musela slyšet i ta paní na telefonu. Tak na její neklidnou otázku suverénně říkám: “To víte, že poznám! Ono to je totiž hrozně jednoduché poznat fake od originálu!” A najednou jsem si připadala jako u maturity, protože paní začala sondovat. “A co tam teda je jinak, když to není originál?” A já s nově načerpanými vědomostmi na to: “No úplně všechno. Visačky, díry na pásy, písmo je jiné, často je to celkově jiný materiál a hodně se to pozná na kožešince. Ta bývá u fakeů úplně jiná!” Domluvily jsme se, že druhý den přijedu a fusak si pořádně prohlédnu a kdyby se mi nezdál, tak mi paní vrátí peníze. “Ta kožešinka je ale exkluzivní! Nádhera!” nepolevovala.
1 komentář