Fejky fusaků! Jak poznat originál?

Neskutečné, jak fungují vaše komenty pod našimi články na Facebooku. Pamatujete, jak jsem psala o tom, že jsem si konečně objednala fusak z Mimibazaru? (článek zde) Když jsem jej objednávala od jedné paní, ani ve snu mě nenapadlo, že se vyrábí „fejky“ fusaků. Prostě se mi líbil ten fusak! Byl růžový s nádhernou kožešinkou. Tedy alespoň na fotce v inzerátu. Poté, co jste mne, holky, upozornily pod článkem na to, že by mohlo jít třeba o napodobeninu, která může být napuštěná čímkoliv, nedalo mi to a začala jsem pátrat, jak vlastně poznám fake od originálu.

Na radu jedné z vás jsem se přidala do skupiny Elodie maniaček. Ty holky tam opravdu neřeší nic jiného. Prodávají si mezi sebou fusaky pouze této značky a když jim napíšete nebo ukážete fotku fusaku, během vteřiny tam na otázku „Je pravý?“ máte sto komentů. Jenže já tu fotku neměla. V inzerátu byla klasická fotografie, kterou najdete kdekoliv jinde, protože to paní odněkud objednávala.

Po vašich odstrašujících komentech mi to nedalo a říkala jsem si, že ji malilinko postraším emailem, kde jsem se začala ujišťovat, že jde o pravý fusak a zkoušela jsem ji navnadit na to, že mám s kamarádkou blog a že když vše proběhne OK, zmíním ji na blogu a třeba si u ní fusaky objedná někdo další. Pochopitelně jsem chtěla, aby jí došla ta opačná věc – že pokud by mne chtěla podvést, dočká se negativní reklamy. „Terezko, už jej má hodně maminek a zatím všechny byly spokojené a ani mne nenapadlo, že by mohl být nějaký „levý“. Pokud se Vám nebude líbit, vrátím Vám korunky a nechám si ho,“ odpověděla. No neuklidnilo by vás to alespoň částečně? ;-) Vždyť mne také nenapadlo, že existují „levé“ fusaky.

Je to týden, co mi pípnul email, že fusak přišel. Zavolaly jsme si a paní Kristýna mi začala bájit, jak je fusak krásný a jak by si jej nejradši sama nechala. Do teď nevím, jestli se mnou telefonovala upřímně nebo to bylo celé na oko. V každém případě – bylo mi strašně divné, že fusak tak moc vychvaluje. Ale možná z něj opravdu byla nadšená. Někde vzadu v mé hlavě ale začal zvonit alarm a tak jsem si zahrála trochu na naivku a povídám: „No já už jsem na něj strašně natěšená. Přidala jsem se i do skupiny Elodie maniaček a teda je neskutečné, jak to mají v merku! Zrovna včera tam jedna holka dávala návod jak poznat fake od originálu.“ (to jsem si ani nevymyslela, protože to tam nějaká slečna opravdu vyvěsila)

A světe div se, najednou mi paní povídá: „Nooo, já snad doufám, že teda přišel originál. Vůbec ani nevím jak to poznat. A VY TO TEDA POZNÁTE??“ A to už mi sirény v hlavě houkaly tak, že to musela slyšet i ta paní na telefonu. Tak na její neklidnou otázku suverénně říkám: „To víte, že poznám! Ono to je totiž hrozně jednoduché poznat fake od originálu!“ A najednou jsem si připadala jako u maturity, protože paní začala sondovat. „A co tam teda je jinak, když to není originál?“ A já s nově načerpanými vědomostmi na to: „No úplně všechno. Visačky, díry na pásy, písmo je jiné, často je to celkově jiný materiál a hodně se to pozná na kožešince. Ta bývá u fakeů úplně jiná!“ Domluvily jsme se, že druhý den přijedu a fusak si pořádně prohlédnu a kdyby se mi nezdál, tak mi paní vrátí peníze. „Ta kožešinka je ale exkluzivní! Nádhera!“ nepolevovala.