Tak to přišlo. Moje cesta ke kadeřníkovi, aby mi zastřihnul vlasy. Ne o centimetr, ne o pěticentimetr, ale aby střihnul tak, že z mých pramenů, co sahaly téměř do pasu, zbyly vlasy délky po ramena. Pokud nás čtete pravidelně, víte, že jsem psala o tom, že mi padají vlasy v článku Zachraňte své vlasy po porodu..
Už mě nebavilo, aby mi zůstávaly v ruce při každém sáhnutí do vlasů. Nemluvím o opatrném rozčesávání. Nejsem masochistka, abych každý den koukala do kartáče, kolik jich tam zůstalo tentokrát. Proto jsem se odhodlala k razantnímu kroku. Půjde to po ramena a hotovo. Dlouhé vlasy jsem měla snad od sedmnácti!! Takže když jsem kývla na mého kadeřníka Toma, aby šmiknul nůžkama pořádně, vzpomněla jsem si, že takovou délku vlasů, jakou mám teď, po ostříhání, jsem měla naposled, když mi bylo asi čtrnáct nebo patnáct. Tehdy jsem jen slýchala věty: “Proč ses nechala proboha ostříhat?” nebo “Vždyť jsi měla tak krásné vlasy!”
Teď mi větu o krásných vlasech ještě před stříháním řekla maximálně tak Miri, aby mě nalomila a já se tak nenechala stříhat. Už jsem byla ale rozhodnutá a dokonce jsem se na to těšila.
Možná jste se ostříhaly také, možná si z vašeho nového účesu třeba ani nikdo nesedl na zadek, důležité ale je, jak se cítíte vy! Já se cítím skvěle, navíc získaly na objemu a to nejdůležitější (tedy kromě toho, že se to líbí mně) – líbí se manželovi, který si pochvaluje, že má doma novou ženu a kterému bych se prý líbila i v případě, kdybych šla na ježka. 
Takže pokud jste se odhodlaly a byly nucené to šmiknout taky, tleskám. Vím, že bylo možná těžké se přemoct a po ostříhání byste si ty ostříhané vlasy nejradši sbalily do kabelky a doma nalepily zpátky (tak mi to aspoň popsala jedna z mých kamarádek) ;) Je to sice klišé, ale “Změna je život!”
…a určitě vám to sekne!
