Tak nás skolila ta potvora viróza. Nejdřív syna, u kterého to začalo horečkou, ke které se přidal kašel a rýma a pak i mě. Ono v tom lednovém počasí, se není co divit. Každopádně se doma kurýrujeme. Já tak nějak za pochodu, ale hlavně chci, aby byl Olí brzo zdravý.
Bohužel jsem ještě nestihla objednat esenciální olejíček, o kterém psala Terka, že pomohl na rýmu její Emilce /jestli jste o něm nečetli, určitě mrkněte, protože jí pomohl během dvou dnů: TIP: STOPněte rýmu vašeho dítěte za dva dny!/, takže zatím léčíme tím, co bylo Olímu předepsáno. A taky odsáváme, což nebylo ze začátku úplně jednoduché.
Nevím, jestli jsem to už někdy zmiňovala, ale syn se vysavače dlouho bál. Nevím proč, neuvědomuji si, že by měl k tomu nějaký důvod, ale bál se. Hlavně tedy toho zvuku. Takže, když se u nás luxovalo, většinou se manžel nabídl, že to udělá, až budu s malým na procházce. V okamžiku, kdy dostal ale první rýmu a bylo potřeba odsávat, jsem se snažila, aby ten strach u něj pominul, protože praktikovat to za velkého pláče, by mě netěšilo. /Musím tedy zaklepat, že syn má teď rýmu snad teprve podruhé za ten rok a půl, tak kéž by to i v budoucnu bylo aspoň tak./
Začala jsem ho tedy s vysavačem seznamovat. Nejdřív jsem mu ukázala, kde doma spí /rozuměj: kde máme vysavač schovaný/, pak jsem lux zapojila do hraní a dělala jsem psí kusy, aby se ho přestal bát. Dopadlo to tak, že k němu často sám dolezl a cosi mu svým žvatláním vyprávěl a občas na něj i hudroval. Docela jsme se u toho s manželem pobavili. 
Když pak ale došlo na samotné odsávání, znovu se stal pro syna úhlavním nepřítelem. Časem jsme to ale zlomili, i když úplně bez slz to pokaždé ještě není. Hodně ale pomáhá, když Olí začne nejdřív hadicí odsávat všem svým hračkám. Takže z autíček, mašinky Tomáše, tatrovky nebo mluvícího pejska se stávají pacienti. A teď už to zkouší i na mě. 
/Tatínka zatím šetří, ale myslím, že to nebude dlouho trvat a naordinuje mu taky odsávací kúru. 
/ Pak už Olí sám hrdinně čeká, až vyměním čistý nástavec a jdeme na to. Sem tam si vysavač i rád osedlá /viz. fotka pod článkem/.
Odsávání vysavačem je ale za mě super věc, i když chápu, že napoprvé to zní dost děsivě. Pamatuju si, jak jsem se zhrozila, když mi řekli, že se to dělá pomocí vysavače. Ale rýma u dětí musí ven a vůbec si nedovedu představit, jak to dělaly maminky dřív. Zkoušela jsem to i ruční odsávačkou nebo tou na baterky, ale to je úplně na prd. A když vidím, jak se synovi po odsátí vždycky uleví a že se mu lépe dýchá, vím, že to má smysl.
PS: Na náhledové fotce je Olí při svém prvním kamarádském setkání s vysavačem, takže je ještě o něco mladší, níže už je fotka aktuálnější.
