Když jsem přemýšlela o tom, jestli je dobrý nápad, abychom s naším sedmiměsíčním synem letěli na dovolenou do Emirátů (o přípravách a samotném letu na dovolenou, jsem psala tady: Přípravy na dovolenou s miminkem. Co je dobré vědět a udělat? a Jak jsem prožila s miminkem první cestu letadlem) jedna z věcí, která mi vrtala hlavou, byl časový posun a jak se s ním náš chlapeček bude vyrovnávat. Slyšela jsem spoustu případů od známých, jak si děti za celou dovolenou nezvykly a po návratu domů měly rozhozený režim třeba i měsíc.
My řešili časový posun plus tři hodiny. Na první pohled se zdá, že to není zase tak moc. Tři hoďky sem, tři hoďky tam, ale takhle malé dítě to vnímá opravdu hodně a když má svůj zajetý režim, je to o to složitější. Spočítala jsem si, že až přiletíme do Dubaje, bude tam zhruba půl jedenácté večer, to se ale nakonec stejně změnilo, protože let měl z Prahy hodinu a půl zpoždění. Do letadla jsem si pro něj přibalila i jednu dávku kaše, kterou mu dávám večer před spaním. A nakrmila jsem ho přesně v dobu, kdy jí doma. Doufala jsem, že po ní a následném kojení usne. Neusnul. Měl plno práce se sledováním všeho kolem sebe, takže bylo po spánku, i když už byl hodně unavený. 
Tu noc po příletu do Dubaje šel spát pozdě v noci. Až v hotelu na pokoji tvrdě usnul a mohl si tak v postýlce pořádně odpočinout. Čekala jsem, co bude ráno. Probudil se v jednu hodinu odpoledne tamního času, tedy v deset našeho. Vzhledem k tomu, že šel spát pozdě, ještě to pořád nebyl počet hodin, na který byl z domova zvyklý. Řekli jsme si s mužem, že mu nebudeme nic usilovně měnit, necháme mu český čas a uvidíme, jak se to vyvrbí. Takže jsme se chovali a udržovali režim jako v Čechách. Včetně jídla i večerního koupání. Jen v Dubaji bylo vždycky už o tři hodiny víc. Koupala jsem ho v deset tamního času, ale pro Olího to bylo teprve sedm. Byla jsem ale strašně ráda, že jsme mu to tak nechali, protože po třech dnech si sám navykl a začal usínat dřív a dřív taky vstávat, takže jsme plynule najeli na dubajský čas.
Pomalu přišla chvíle, kdy jsme měli letět domů a mně už v hlavě šrotovalo, jak dlouho si Oliverek bude zvykat zase zpátky na český čas. A protože se nám osvědčil způsob, jakým jsme dosáhli posunu v Dubaji, udělali jsme to stejně i po návratu z dovolené. Několik dní po příletu jsme s malým žili v posunutém čase, až jsme postupnými kroky, po půlhodinkách denně, dosáhli středoevropského. Ulevilo se mi. Nejen proto, že už má Olí zase svůj režim jako předtím, ale taky proto, že vstával každý den v šest. Nekompromisně! Teď už ale spíme zase do osmi a já věřím, že se dostaneme i na naši oblíbenou půl devátou. Tak jako dřív. 
Každopádně způsob, kdy se miminku nechá několik dní původní čas a k novému se postupně dopracujete, můžu doporučit. Jen si nejsem jista, jak by to fungovalo s posunem například dvanácti hodin. 
Jaké jsou vaše zkušenosti s časovým posunem u miminka? 
