Vyprávěla mi kamarádka, že kdykoliv jela se synem mimo domov, pokaždé si říkala, že nesmí zapomenout nic z toho, co potřebuje ke krmení malého, tedy lahvičky, odměřené dávky mlíka, termosku s teplou vodou, láhev s převařenou studenou vodou atd. Později, když už Tadeášek jedl příkrmy, myslela zase na to, aby měla při sobě vždy lahvičku s čajem: „Říkala jsem si, že by to byl průser, že dítěti jinak napít nedám.“ Od té doby, co byli ale s manželem a synem na první dovolené, má o zkušenost víc! 
„Nevím už, který den jsme jeli „na nákupy“, ale hned vedle našeho ubytování byl obří outlet a já si mohla vybrat něco za Tadeáška.“ Když přišla doba obědu, našli si příjemné místo na terase jedné restaurace, kde chtěla syna nakrmit. Z tašky vytáhla jogurt, který měla krásně nachystaný v ,termo´ tašce a natáhla ruku ještě pro lžičku. Jenže lžička nikde! „Vytahala jsem z tašky všechno, a když jsem zjistila, že ji opravdu nemám, ztuhla jsem! Vběhla jsem dovnitř restaurace, kde muž objednával jídlo pro nás dva a snažila se ještě před ním dělat hrdinku, že je to v pohodě, že ho nakrmíme s tou umělou lžičkou, co mají lidi k dispozici, když si berou jídlo s sebou.“
Jenže nejen, že to byla taková ta umělá ostrá lžička, ale ještě k tomu na polévku, tedy nic pro malou dětskou pusinku. „Táda s ní jíst odmítl, začal křik, který se proměnil v záchvat. Manžel pobíhal po outletu a hledal malou dezertní lžičku, která by mohla třeba zafungovat,“ popisovala mi a já s napětím čekala, jak tohle dopadne. 
Muž jí nakonec opravdu sehnal a Tadeášek s ní jogurt už nějak snědl. Než k tomu ale došlo, vzal kočárek se synem a odjel s ním na parkoviště, aby se malý trochu zklidnil a mohl se najíst bez pláče. „Ono krmit dítě, které řve jak tur, před lidmi, kteří na vás čumí a říkají si o vás bůh ví co, není nic moc zážitek,“ vyprávěla. Naprosto jsem ji chápala.
Od té doby se kamarádka řídí heslem: Bez lžičky ani ránu! 
A právě na tohle heslo a její slova: „Fakt jsem si nikdy nemyslela, jak je to důležitá věc!,“ jsem si vzpomněla, když jsem před pár dny kupovala lžičku pro Olího. Začali jsme s prvním příkrmem (zatím jedeme na mrkvi ), tak na ni už došlo.
A protože jsem chtěla, aby se Olímu z lžičky, která bude teď jeho velkou kamarádkou, dobře jedlo, vybrala jsem tu od NUKu. Zaujala mě tímto:
- je plastová se zaoblenými okraji, takže je bezpečná
- dítě s ní má příjemný pocit hebkosti v puse, což je fajn, když na lžičku pomalu přechází z kojení (to je teď náš případ)
- neklouže v ruce a má dlouhou a pružnou rukojeť, se kterou se pohodlně dostanu i do větší skleničky
- můžu ji dát do sterilizátoru i do myčky
- a jeden nedůležitý důvod, ale mě se líbil ;-), je fialová, takže se hodí Oliverkovi k dudlíku a k termosce
Jakou věc byste nerada postrádala mimo domov vy? A jaká lžička se osvědčila u vašeho děťátka? Napište nám svůj tip! 
Mimochodem – vy si toho na lžíci moc po svátcích nenakládejte! :) Pokud chcete zhubnout, soutěžte s námi o hubnoucí balíček v hodnotě 25 tisíc korun v Hedera Spa Clinic. Kde? No přeci TADY.
