Kojení je dobrá věc, když máš mlíko a můžeš dítě v pohodě kojit a navíc tím ještě hubneš. Prý ideální kombinace, která dítěti i mně přinese užitek. Takhle mě natěšily známé, když jsem byla těhotná, že se vlastně při troše štěstí, můžu mít jako v ráji, a přitom u toho shodím kila, která jsem jako těhotná nabrala. Prý je to tutovka. Má to samozřejmě i jednu nepatrnou nevýhodou. O kvalitní a dlouhý spánek zcela určitě prý přijdu. „Tak to snad přežiju,“ ujišťovala jsem sebe samu. Nejsem žádná bábovka. Zvládly to jiné mámy, tak proč ne já. O spánek tady ale teď nejde.
Jaksi mi ale zapomněly říct, že s kojením přichází taky nezvladatelná ,žravá´! A to jsem zjistila velice rychle, i když zpočátku jsem to úplně ignorovala a nepřipouštěla si to. Já? A žravá?! Ne, to určitě ne! Že mám chuť zrovna na sladké, je náhoda. Hmm, tak to jsem se šeredně spletla. Ale počkat, nejdřív, jak jsem na to přišla.
Takže volá mi kamarádka: „A taky po kojení jíš čokoládu?“ „Čokoládu?, ne to nejím, proč se ptáš?“ „No, u kojení je vždycky chuť na sladké, to nevíš?! Já si vždycky musím kousek dát.“ „Ne, to nevím. Ale to já asi nemám.“ V tomhle duchu probíhal náš hovor. Až potom – mohlo to být tak za dva dny – jsem ji musela dát za pravdu. Jasně, že mám chuť na sladké a jakou. 
Začala jsem to totiž pozorovat ve chvíli, kdy jsem, sice místo čokolády, byla schopná spořádat celou zmrzlinu. Po kouskách, ale brzo bylo po ní. Jindy jsem cukry naháněla skrze pití. Když začínám kojit, okamžitě musím vypít sklenici něčeho tekutého, protože jinak bych asi lekla žízní. No, a místo obyčejné vody jsem časem přešla na sladký ledový čaj, protože voda mi prostě nestačila. Teď už mi to je celkem jedno. Spořádám cokoliv, hlavně, že něco. 
Mamka mi třeba přivezla celou bábovku, ze které jsem manželovi nechala asi tak dva kousky, ostatní jsem sbodla já.
Takže jsem se začala pídit, jak můžu chuť na sladké ovlivnit nebo jestli je ,žravá´ v tomhle případě vlastně škodná? A tady je několik postřehů:
. některé maminy říkají, že při kojení přibraly, protože sladkého bylo tolik, že to jejich tělo nezvládlo zpracovat – každopádně, v takových případech má jít prý ale o extrém, platí totiž, že po dlouhodobém kojení se, i přes pojídání sladkého, HUBNE, protože vydáváte velké množství energie (to mě dost uklidňuje!!! 
)
. když do sebe láduju tolik cukrů, zajímalo mě, jestli z toho dítě nemůže dostat cukrovku – nemůže, na složení mléka to prý nemá žádný vliv, jde jenom o pověru – paráda
. sůl podporuje chuť na sladké – dřív jsem hodně solila, teď už jsem to hodně omezila, ne, že by mi jídla víc chutnala, ale touha po sladkým se tím snižuje, takže u sebe naháním i nějaké plusové body
. klasika, která prý ale pomáhá, je pestrá strava – zdá se to jako fráze, ale asi to má něco do sebe, taky jsem zkusila a u mě dobrý 
. zkusit se má při kojení sladké minimalizovat, ale neupírat si ho – nevedlo by to k ničemu – já si zatím neupírám nic a zatím nepřibírám 
Takže kojení, sladkému a hubnutí zdar!
