Nedávno jsem psala kolegyni, že tři dny nebudu na mailu, tak jestli něco potřebuje ať mi řekne dřív než nebudu na příjmu. “Jedem na Lipno,” říkám jí. “Jééé, to budete mít skvělý! To si odpočineš!” odpověděla mi nadšeně. No… Jak se to vezme. Jsou dovolené s dětmi opravdu odpočinkové dovolené? Hodně mě to pobavilo. “Ale já jedu s rodinou…” AHA!
Nebyl to odpočinkový víkend, ale byl skvělý! A to hlavně díky apartmánu, kde jsme nebyli namačkaní jako sardinky, fajn skiareálu s různými možnostmi pro dospělé i děti. My tedy hlavně řešili ty děti. Minulý víkend jsme si prostě s rodinou užili super prodloužený víkend. Říkala jsem si, že vám musím dát tip.
Na Lipno jsme jeli hlavně kvůli tomu, protože jsme chtěli, aby letos Emilka poprvé zkusila lyže, dále protože manžel lyžování miluje (já už o něco míň, protože i modrou sjezdovku sjíždím se smrtí v očích) a chtěli jsme si zkrátka a dobře užít společný čas a na chvilku vypadnout ze stereotypu. Jestli se nám něco povedlo, tak to bylo narušit právě ten stereotyp!
Přijeli jsme v pátek odpoledne, takže na sjezdovku už bylo pozdě, tak jsme se pro začátek v klidu ubytovali. Jestli něco na ubytování nemám ráda, tak to, když jde o mini prostor, kde si s manželem i dětmi šlapeme po hlavě. Byla jsem proto fakt nadšená z apartmánů Loděnice Lipno. Ten náš byl řešený jako 2kk. V ložnici manželská postel, dále postel pro Emilku a postýlka pro Mikyho. Ve velké místnosti byl kuchyňský kout s veškerými spotřebiči, gauč, křesla, další pohovka a stůl s židlemi. Nechyběla televize. Výhled na zamrzlé Lipno, kde se dalo bruslit. Fakt ideální.
Hned vedle apartmánů je restaurace, kam jsme s Emi chodili na horkou čokoládu a mají tam taky výbornou česnečku! Skiareál Lipno asi 5 minut autem. Měli jsme to domluvené tak, že přímo na místě půjčíme Emilce lyže a učit jí bude instruktorka – ne my. Tedy, já bych nenaučila nic nikoho, ale manžel to zkoušel pár týdnů před a Emi na lyžích vydržela asi patnáct minut a odmítala dělat cokoliv. Každý nám pak řekl, že ideální je dítě šoupnout instruktorovi a jít pryč. Cizí člověk má prostě vyšší autoritu než rodič. Pravdu měli!
Musím říct, že mě překvapilo a zárověň pobavilo, jak to funguje, když si tam instruktoři vyzvedávali děti, které měli učit. Měli jsme stát u svahu u jedné značky. Stojíme asi s xxxxx dalšími rodiči a dětmi, čekáme a najednou jde tlupa instruktorů. Jediné, co jsme věděli, že má mít Emi Bětku. A tak jsme stáli a čekali až si nás Bětka najde. Každý z instruktorů pokřikoval jméno dítěte, které měl mít na starost. A pak přišla Bětka, mladá usměvavá holka s blonďatým copem, seznámila se s Emi a odešly spolu. Musím říct, že jsem docela čuměla, že se Emi fakt sebrala a FAKT šla pryč. Nedoporučili nám, abychom jako rodiče byli na dohled, takže manžel šel lyžovat a já tam s Mikym jezdila na saních hnedka kousek od Emi (pochopitelně tak, aby mě neviděla), kdyby náhodou chtěla lyžování ukončit o něco dřív, abych ji hned mohla vyzvednout.
Ovšem pořád jsem tam pokukovala, bála jsem se jestli nebrečí, ale prý by nám volali. A pak jsem si nenápadně stoupla k plotu, který ohrazoval prostor pro instruktory a děti a v tu chvíli se na mě otočila Bětka a začala se otáčet i Emi… No do pr….. a teď sakra babo raď! Mám zamávat? Nebo tak zničím instruktorce její plány s mým dítětem a moje dítě bude chtít jít za mnou? Nebo mám dělat, že tu nejsem a poslechnout, co nám říkali?! Hm.. No zvolila jsem druhou variantu s pocitem, že jsem matka, co se vůbec o své dítě nezajímá! 
Pak se to stalo ještě deset minut na to a to už mávala Bětka i Emi 
..chtěly kapesníky, pro Emilku kvůli rýmě a pak se zase vrátily na svah.
Měla to být dvouhodinová lekce, ale po hodině a půl už byla Emi unavená a tak nám prostě zavolali ať si ji vyzvednem. Co mi přijde fakt super je to, že se tam během těch jízd pohybuje člověk v převleku lišáka, který děti povzbuzuje. Emi, když sjela poprvé kopec, tak si s ní lišák plácnul a viděla jsem, jak je nadšená. To mimochodem panovalo i po lyžování. Emilka byla v euforii, že lyžovala, manžel taky (myslím, že ještě víc než ona), protože ten by to nepřežil, kdyby lyžovat nechtěla.
Na oběd jsme šli do restaurace vedle apartmánů. Pak si dal Miky poobědového šlofíka a když se vyspal, jeli jsme do Hopsária. Je to takový dětský koutek s nafukovacími atrakcemi, trampolínou, klouzačkami, balonky a dalšími atrakcemi pro děti. Můžete si tam sednout ke stolku a dát si něco k jídlu a pití nebo jít místo hopsání do Aquaparku Ten je o patro níž. My jsme si ten aquapark plánovali na neděli, ale nakonec jsme to bohužel nějak nestihli.
V neděli měla Emi zase lyžovat. Ráno se vzbudila a hele: “Maminko, já nechci jít lyžovat.” Čára přes rozpočet… Nevěděla jsem, co na to říct. Jak moc máte dítě nutit do něčeho, co nechce. Bětka byla domluvená. Je to dětský rozmar nebo fakt nechce? Manžel se to snažil okecat, že to bude super. Vlastně jsme to ani nechápali, protože první den byla z lyžování tak nadšená! No nic. Domluvili jsme se, že tam pojedeme a doufali jsme, že změní názor.
Při parkování pláč, že lyžovat nejde… Při chůzi k instruktorskému stanovišti fňukání, že lyžovat nechce. To už jsem si říkala, že prostě nepůjde. Ale.. Přišli jsme na místo a jakmile obula lyžáky a uviděla Bětku, sbalila se a čau. Lyžovat vydržela celou tu dobu… Já po ní opět pokukovala……a najednou koukám.. Sakra, kam to jede? Jéé, jedou si sjet ten větší kopec!
No počkej, počkej, počkeeej, ona se s ní řadí jako do fronty na lanovku?!? Jako na lanovku? Vytáčím manželovo číslo: “Zlato?!?! Zlato, Bětka ji bere na lanovku! Co když jí spadne? Co když ji nebude držet nahoře?!” Samozřejmě scénář hodnej hysterky, byla jsem ve smrti totální, že naše dítě je na lanovce s někým cizím (strašně se bojím výšek a lanovky nemám ráda. Bože dej, ať to moje děti nikdy nezjistí a nepřenesu ten strach na ně!!!), nikdo mě na to předem nepřipravil, nikdy na lanovce nejela… Stála si tam na pohodu ve frontě a já si málem dělala masáž srdce po infarktu! A pak s ní Bětka nasedla. Vůbec nemám páru, jak to udělala, že rychle vysadila dítě i sebe a odjely mi z dohledu. Mezitím muž na drátě mi říká: “Skvělý! To já se jedu za nima na ten kopec podívat, jak Emi lyžuje! Čau Zlato a nebul!” JÁ JSEM PŘECE NEBULELA!!! No uklidnila jsem se, né že néé, ale ten pocit!!!
No… Mám z toho video, mám z toho vyprávění. Naše dítě opět nadšený, že lyžovalo, že se na lanovce nebálo (kdyby tak věděla, že její maminku z toho málem kleplo!) když už prý nemohla, naše SuperBětka ji v náručí dovezla až dolů a muž s naší malou lyžařkou dorazili do restaurace, která je hned pod svahem. Tam už jsem čekala já s Mikym. Mimochodem, mají tam výborné špagety bolognese a svědkem je mi Mikuláš, kterej si měl dát trochu ode mě. Místo toho mi ty těstoviny všechny snědl, já si dala asi tak čtyřikrát na vidličku a přemýšlela, jestli si mám jít koupit ještě jedny. Přitom to byla porce jak pro slona. Emilka s mužem si dali vepřový řízek a musím říct, že přestože vepřové řízky fakt nemusím, ochutnala jsem a byl výbornej!
A teď by se hodil takovej ten klasickej instagramovej dokonalej závěr o dokonalým pobytu, jak jsme měli všichni celou dobu přišitej úsměv a byli jako v pohádce. Jo, bylo to skvělý, protože skvělý místo, děti nadšené, užili jsme si sněhu, jídla, Emi s mužem lyžovačku, já s Mikym sáňování a bobování…
Ale klasika – přijeli jsme domů s mužem úplně kaput! Buď jsme totiž nosili děti nebo jejich věci nebo jsem běhala s Mikym do kopce a z kopce na saních, takže o odpočinku nemohla být během celého víkendu řeč, ale pokud máte děti, dáte mi zapravdu, že je skvělý, když je můžete vytáhnout někam, aby objevili něco nového – i za cenu toho, že pro rodiče to je spíš makačka než odpočinek
Všechny odkazy na místa, kde jsme byli, jsou proklikávací, takže pokud vás náš výlet zaujal, můžete si zjistit info o cenách a veškeré zábavě, kterou jsme podnikli.
