Češka o maledivských rybách: Snadno si je spletete s kuřetem. Valhomas a tuňákovou rýži miluju, ryby s očima stále nezvládám

„Já ale ryby nejím,“ aneb věčné téma našinců. Jak já vás všechny chápu! Teď ale dejte šanci vy mně. Maledivy jsou jiné.

Zápach rybiny v evropských přímořských letoviscích nebo vzpomínky na filé z dětství. Taky jsem byla rybí odpůrce. Jenomže tady nechutná ryba jako ryba, kterou známe od nás. Přísahám, že je to úplně jiný svět.

Přála bych si, aby za mnou na Maledivy někdy dorazila moje babička, která vždycky hodně cestovala. Když dáme stranou dlouhý let, který už se jí v jejím věku nechce absolvovat, řekla mi, že se jí sem nechce hlavně kvůli rybám a pachu rybiny. Je jí prý jasné, že ten by tu nezvládla. Takové vzpomínky má určitě v paměti z cestování po evropských přístavních městech. Ale tady, prosím vás, nic takového nečekejte. Je mi ale jasné, že bez zkušenosti se tomu jen těžko věří.

Přece jen úspěch v rodině!

Na vlastní kůži se ale přesvědčil můj čtyřiadvacetiletý brácha, který za mnou přijel na deset dní. Ryby měl v hlavě i v puse na seznamu „zákaz vstupu“. Když jsem ho tu pak viděla doslova cpát se tuňákovými kousky s rýží a salátem, věděla jsem, že to celé není jen můj pocit, ale že maledivská ryba se zkrátka nerovná rybě evropské.

Zrovna před dvěma týdny jsem se nechala nevědomky zmást znova. Na jednom z výletů jsme měli k obědu smaženou rýži s kousky kuřecího. Nebo to jsem si alespoň myslela. Vypadalo to jako kuře, chutnalo to jako kuře. Když jsem odpoledne našemu kuchaři jídlo chválila, vyvedl mě z omylu. Vždyť jsem vám dneska dělal tuňákovou rýži! Nechtěla jsem mu věřit. Pak mi ukázal rozpis, podle kterého to ráno vařil. A to si nebyli jistí ani místní kluci, kteří se mnou ten den na výletě taky byli.

Foto zdroj: se svolením Kamily Bejlkové

Foto zdroj: se svolením Kamily Bejlkové

Speciální jerky

Maledivy mají dokonce i specialitu jménem „valhomas“. Jde o uzeného tuňáka, který se nejprve uvaří ve slané vodě, potom se udí v ohňovém kouři a nakonec se nechá tři dny sušit. Nepředstavujte si ale nic podobného třeba uzenému lososu, kterého známe z Česka. Valhomas připomíná spíš sušené maso typu jerky. Pak se jí buď jako malé kousky ve smažené rýži, nudlích nebo třeba jako večerní pochoutka.

I přes tuhle „rybí revoluci“ bych si ale pořád na talíř nenechala nandat rybu s hlavou a očima. Když doma vidím, jak z celé upečené ryby dolují u jídelního stolu maso a loví u toho kosti, radši odcházím. Tak daleko zatím nejsem a myslím, že ani nikdy nebudu. Zas jako vocaď pocaď.

Foto zdroj: se svolením Kamily Bejlkové

Kamila Bejlková pochází ze středních Čech, vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté působila jako moderátorka zpravodajství v Televizi Seznam, jako reportérka na CNN Prima NEWS a krátce jako specialistka v marketingu. Svůj život ale obrátila o sto osmdesát stupňů a scénáře rozvržené na vteřiny vyměnila za ostrovní život na Maledivách, kde podniká v cestovním ruchu.

Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, autorský text Kamily Bejlkové, která na Maledivách žije