Den začínal pivem a jointem, v kapse měl vždy připravený kokain. Dominik Turza alias DJ Roxtar se dostal na absolutní dno. Zachránila ho až léčebna. Tu si ale musel vzít na splátky, protože všechny peníze utratil za návykové látky. Cestu z pekel alkoholismu a narkomanie popsal v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.
Dominiku, jak dlouho jsi “čistý”?
Je to skoro pět let a měsíc. Počítám svůj první den 17. února 2020, kdy jsem ráno nastupoval do léčby.
Pamatuješ si svůj poslední mejdan?
Pamatuji. Bylo to 16. února 2020, večer před tím, než jsem nastupoval. Chtěl jsem si to ještě užít, dal jsem si všechno. Měl jsem alkohol, marihuanu i kokain.
Jaké to bylo?
Bylo mi smutno. Byl jsem nešťastný, zklamaný sám ze sebe a nevěřil jsem, že to léčení k něčemu bude. Ale už jsem byl v koncích. V té době jsem si ještě hodně lhal sám sobě, že tam jdu z jiných důvodů. Ale ten hlavní důvod byl to, že jsem se bál, že přijdu o to, co umím nejlépe, co mě v té době určuje. Že nebudu DJ a kluby či festivaly mi nebudou dávat práci.
Jak vzpomínáš na svůj první zážitek s alkoholem a drogou?
Byli jsme s tátou na rybách, mohlo mi být deset, jedenáct let. Byli jsme na loďce, ale neměli jsme tam žádnou vodu a já měl žízeň. Táta mi řekl, že jediné, co tam je, je pivo, proto mi řekl, abych si trochu dal. Dal jsem si ho, pak mi bylo špatně. To byl první zážitek s alkoholem. Táta mi říkal, že aspoň vidím, co s lidmi dělá alkohol.
V minulosti jsi říkal, že jsi rodičům nikdy nevyčítal, že u vás byl alkohol na denním pořádku.
Tím, že byl u nás alkohol denně, vůbec jsem ho nebral jako špatnou věc. Nebral jsem to ani jako drogu. Když jsem si představoval alkoholika, viděl jsem člověka na ulici ve svých výkalech, smradlavého bezdomovce. K alkoholu jsem měl zdravý přístup až do nějakých 25 let. Pak se to začalo měnit. Toto je věc, která je rakovina střední a východní Evropy. Bereme to jako společenskou věc, která je brána jako součást kulturního dědictví Slovanů a my musíme pít, protože je to tak správně. Je to nejrychlejší způsob, jak se uvolnit a dostat se do příjemných pocitů.
Když jsi začal abstinovat, setkal ses i s tím, že tě do alkoholu místo podpory začali lidé nutit?
Zažil jsem, když mi říkali, že je to jen o vůli, že jsem prý slabý kus. Zažíval jsem to, když jsem se postupně vracel do svého zaměstnání. Manažeři klubů to vůbec nerespektovali a já jsem je musel slušně odmítnout a odjet hned pryč. To dělám dodnes. Naštěstí můžu dělat práci, kterou miluji, ale má to nějaká svá pravidla. Musel jsem se svou adiktoložkou velmi dlouho pracovat na tom, abych v tom prostředí mohl být. Pomohl mi v tom covid, protože všechno bylo zavřené. K první práci jsem se dostal po půl roce, co jsem abstinoval.
Proč si musel vzít Dominik léčebnu na splátky? Kolik jointů dokázal vykouřit? Více se dozvíte v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ Lucie Šaléové.
Lucie Šaléová, foto zdroj: se svolením Lucie Šaléové
Autorka článku a podcastu (ne!)ZÁVISLÁ Lucie Šaléová je maminkou, novinářkou a bojovnicí za lepší duševní zdraví. Ve spolupráci s nemocnicí Motol pořádá besedy pro děti, které trpí závislostmi, poruchami příjmu potravy, úzkostmi a depresemi. Její podcast se věnuje životním příběhům celebrit, ale i rozhovorům s odborníky.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, Lucie Šaléová – autorka podcastu (ne!)ZÁVISLÁ
