Mezinárodní den žen je skvělá příležitost, abychom si připomněli, jak úžasné a silné ženy jsou. Máte je kolem sebe?
Až s věkem jsem se naučila, že se nemusím bavit se všemi, že nemusím svoji energii věnovat těm, co si ji nezaslouží. Ano, stále věřím v lidi a ne vždy se mi to vyplácí, stále dělám stejné chyby, na chvíli se z nich poučím a pak je znovu udělám. To je prostě život. Denně čelím výzvám jako spousta jiných žen, vím, jak je někdy těžké zvládnout všechny role, do kterých se pasuji buď sama nebo mi je přidělí někdo jiný.
Co jsem se NEnaučila
Co jsem se ale nenaučila? Nebýt na sebe tak přísná! Děláme to všechny. Nabereme si spoustu práce, skáčeme kolem dětí se školou, kroužky, řešíme s nimi nemoci, prohlídky u lékaře, chceme zvládnout všechno, a většinou to fakt zvládneme, často máme ale pocit, že nezvládáme nic. Přitom to není pravda. Nedávno se mě zeptala kamaráda: „Proč se někdy nepochválíš?“ Vážně jsem se nad tím zamyslela. Co mi v tom vlastně brání? Není to skromnost, jen mi to všechno prostě nepřijde „dost“. Ale vím, že nejsem jediná. Spousta z nás se srovnává s kamarádkou, se sousedkou, s tou paní před školou nebo s kolegyní v práci.
K lidem domů nevidíš
Díváme se na jiné ženy, co všechno zvládají, jakou kariéru mají. Ženy jsou pro sebe vzájemně velmi často demotivující. Často slyšíme slova kritiky nebo samy někoho kritizujeme, i když nevíme, co se děje za zdmi cizího domu, v cizím životě té ženy. Ta věčně usměvavá maminka s úžasnou kariérou, kterou vídáte pravidelně před školou, může přijít klidně domů, kde na ni čeká týden nevyžehlené prádlo, nepořádek, vážně nemocná maminka, o kterou se stará, nebo třeba věčně nespokojený manžel, který je pět dní v týdnu na zahraničních cestách.
Je vlastně vtipné, že jsem se rozepsala na toto téma. Často si naplánuji vražednou kombinaci všeho. Práce, škola, děti, nákup, večer zase práce, kterou jsem přes den nestihla, a k tomu všemu si nenaplánuji nemoc dětí, která přijde sama – samozřejmě, když se to nejmíň hodí. A hodí se to vůbec někdy? Ne! Nedávno mi zalichotila jedna maminka: „Ty jsi tak kreativní. Jak můžeš vymyslet tolik témat a článků a pustit se do vlastního webu.“ A já si vzpomněla, že jsem před měsícem odmítla krásnou nabídku na práci a říkala si něco jako: „No jo, rozhodla jsem se, že chci dělat svůj vlastní web, ale ono to bude vypadat, že jsem žádnou nabídku na práci nedostala! Co když budu vypadat naprosto neschopná a co když se to nepovede?!“ Blízké kamarádce bych tohle odpověděla, ale někomu, s kým si povídáte, protože zrovna čekáte na dítě (nebo z jiného důvodu), to prostě neřeknete. A právě proto pak vypadáte v mnohem lepším světle než se cítíte, což může být právě pro tu jinou ženu demotivující. Nemá totiž absolutně představu o vašich nejistotách, protože vidí jen to, co vidět jde a co samy dovolíme.
Výzvy jako Mount Everest
Na naši ženskou sílu nesmíme zapomínat po celý rok. Mezinárodní den žen je ale dnem, kdy bychom mohly aspoň pochválit samy sebe, pokud to během celého roku neděláme. Co říkáte? Každá z nás čelí různým výzvám v životě. Někdy menším, jindy tak velkým, že máme pocit, že stojíme v úpatí Mount Everest a tu horu povinností nikdy nezdoláme. Nakonec to ale vždycky klapne.
Ženy jsou totiž skutečné multitaskerky, které umí balancovat náročné pracovní povinnosti, budovat kariéru a zároveň se starat o své děti a rodinu. Je obdivuhodné, jak dokážou bruslit mezi pracovním životem a osobními potřebami. Někdy s úsměvem na tváři, jindy také s úsměvem, jen bohužel někdy nemají čas ho z tváře smazat, přestože jsou smutné uvnitř a nemají prostor někomu o svých trápeních říct.
Drahé ženy, pamatujte, že jste silné, schopné a nepostradatelné. Můžete si ale dovolit být i křehké, smutné, občas se na některé povinnosti zkusit vykašlat nebo upřímně svým blízkým říct, že potřebujete pomocnou ruku. I když… Vím! My si myslíme, že ji nepotřebujeme.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, autorský text
