Z redaktorky ilustrátorkou. Maminka dvou holčiček žije svůj sen. Podívejte se na její nádherné ilustrace

Bibi znám už pár let. Byly jsme kolegyně, docela často jsme se vídaly a naši muži spolu leccos také podnikali. Pak přišly děti, času ubylo a já ji posledních pár let sleduji spíše prostřednictvím Instagramu, kde vidím, že její koníček se stal splněným snem.

Bibi, znám tě jako redaktorku, novinářku, která vždy něco ráda kreslila. Jak dlouho to bylo ve fázi „kreslím si pro sebe“?

Poprvé jsem na zakázku tvořila asi ve třiadvaceti letech. To byla díla na plátně tvořená akrylem. Teprve před pár lety jsem to „přetavila“ v tvorbu ilustrací na zakázku.

A kdy přišel zlom a kreslila jsi poprvé něco na zakázku?

Až po narození druhé dcery jsem si řekla, že teď je ten správný čas to posunout dál. Tehdy jsem dostala vybavení pro digitální tvorbu od manžela, něco vytvořila, dala to na sítě a přišla první zakázka.

Co to bylo a komu?

Bylo to pro obchod, který prodává především dřevěné a ručně vyráběné věci pro děti. Vytvořila jsem pro ně maskota, plakáty a menší ilustrace k použití na webu.

Jak na svoji první zakázku vlastně vzpomínáš?

Byla jsem nadšená a nervózní, ale šťastná. Během tvoření navíc přišla další zakázka a já měla pocit, že jdu zkrátka správným směrem.

Říkala sis něco jako: „Tak teď už to je vážné, snaž se!“ Nebo sis byla naprosto jistá a v euforii to šlo úplně bez stresu?

Kdo mě zná, tak ví, že já jsem opravdu velký stresař. Já se stresuju denně. I kvůli úplným prkotinám, takže tady jsem ve stresu vážně byla. Ale bylo to jiné, protože mě ovládla ta neskutečná euforie z pocitu, že dělám to, co jsem vždy chtěla.

Na sítích jsem zaznamenala tvoje ilustrace pro knihu tvojí sestry Ivy Lecké. Ilustrovala jsi Deník odhodlané matky aneb Trable s puberťákem. Jak se spolupracuje v rodině?

Mám obrovské štěstí, že je ségra moje krevní skupina. Takže to bylo na bázi smíchu, vtípků a vlně pohody. Iva je na spolupráci skvělá. Už jsme spolu dělaly v minulosti i knihu Koktejl štěstí. Těším se na další naše projekty vážně moc, myslím, že nám to dost klape. A mít po boku ségru při práci, to je sen.

Jak moc konkrétní zadání dostaneš a jak moc ti vlastně klienti nechávají volnou ruku?

Pokud jde o zakázky, tak mám to štěstí, že mě opravdu nechají tvořit, jak to cítím. To je přesně ta cesta ke spokojenosti na obou stranách. U knih je to ve většině případů stejně. Zhruba v deseti procentech měl autor jasnou představu, které jsem se měla držet.

Jaké další spolupráce a ilustrace pak následovaly?

Když jsem dělala na zakázce pro jeden hotel na Slovensku a tvořila pro ně billboard, přišla nabídka na ilustraci první knihy pro děti. Předtím jsem tvořila obálky knih. Tentokrát to bylo zadání asi šedesáti celostránkových ilustrací do knihy Tátovy první pohádky a byla to absolutně skvělá spolupráce. S autorem jsme si sedli po prvním telefonátu.

Kde se nacházíš teď?

Stále pracuji jako redaktorka, protože tu práci miluji a naplňuje mě. A do toho se věnuji ilustracím. Mám hodně zakázek, takže tvořím pro klienty, třešničkou na dortu je kniha. Ta je totiž časově mnohem náročnější. Teď si tedy spíš vybírám, do jaké spolupráce s autorem půjdu. Už se mi stalo, že jsem několik knih odmítla.

Jak vnímáš svoji cestu umělce? Já tě tak vnímám třeba celou dobu, ale teď už je to tak nějak oficiální.

Ty jsi zlatá. Já věřím, že mě ještě to nejlepší čeká. Teď jsem přeci jen ještě dost zaměstnaná péčí o děti. V zimě to je nemoc za nemocí, protože dcera nastoupila do první třídy a druhá je ve školce. Takže se věnuji hlavně jim. Babičku s dědou máme v Jizerkách a my jsme v Praze, takže to musím nějak „pytlíkovat“ (smích). Já sama mám v hlavě nějaké projekty, které bych ráda pustila do světa. Ale musí na ně dozrát čas.

Můžeš mi říct, jak pracuješ? Co ke své práci používáš? Jaké techniky a zpracování?

Většinu věcí tvořím digitálně. Pěkně obrazovka, digi tužka v ruce a tvořím. Používám i akvarelové barvy. Ale dnešní digitální svět si žádá hlavně tu digitální tvorbu.

Kam by ses chtěla posunout? Máš nějaký ilustrátorský sen?

Zatím bych si ten největší sen asi nechala pro sebe (smích), abych to nezakřikla.

Co bys vzkázala těm, co mají sny, ale bojí se za nimi jít nebo je něco brzdí?

Já děkuji hlavně manželovi a své kamarádce, kteří mě na začátku tvorby neskutečně podpořili. Nebýt jich, tak se asi nikdy neodvážím něco pustit do světa. Takže já bych asi všem doporučila, aby se obklopovali lidmi, kteří v ně věří. Nejhorší je, když vás někdo odrazuje od vašich snů a pak se vás snaží přesvědčit, že to nemá smysl.

A co žene tebe, aby ses posouvala dál?

Asi závislost na tvoření. (smích)

ilustrátorka Bibi Hykl, foto zdroj: se svolením Bibi Hykl

Bibi Hykl je redaktorka a malířka, která se zaměřuje především na ilustraci dětských knih, ale nebrání se jakékoli zábavné spolupráci. Tvoří v pohodlí pražského domova, ale i chaty u lesa, kde si hýčká zahradu a vydává se na túry se dvěma malými dcerkami, kterým věnuje veškerý volný čas. Ilustrace jsou její vášní i terapií. Věří v to, že ji ještě spousta krásných projektů čeká.

Zdroj: Matkyvnesnazich.cz