Když jsem se rozhodla přestěhovat do cizí země, bylo mi jasné, že bude řada věcí, které budou jinak. Dopředu se ale ně člověk nepřipraví, neví totiž na co.
Studená voda je standard
Místní doma zpravidla neohřívají vodu. Kohoutkem ve dřezu tedy nevolíte mezi teplou a studenou, ale jen mezi „teče – neteče“. Když se tedy chcete napít studené vody, jedinou možností je mít připravený led nebo skladovat naplněné lahve s vodou v lednici. Ve sprše je to jiný příběh. Tam věřím, že by i řada z vás ocenila vodu naopak teplejší. Je pravda, že nejde o žádné otužování – na Maledivách je celoroční teplota okolo 28 stupňů, voda má okolo dvaceti. Horší situace nastává v deštivé dny, které strávíme na lodi. Domů většinou přijedeme komplet promočení a zmrzlí. V takovém případě bych teplou sprchu ocenila jako sůl, a přitom právě tehdy je voda studenější něž obvykle.
Pálivé jídlo i pro děti
Na Maledivách máme naštěstí zaručený způsob, jak se zahřát. Místní chilli. Abyste rozuměli – pokud není lokální jídlo ostré, není to lokální jídlo. Doma jedí pálivé jídlo i dvouleté děti, ať už jde o snídani, kari nebo zeleninovou rýži. Na tuhle tradici jsem si zvykla ráda, místní chilli totiž není jen tupě pálivé, ale navíc má i samo o sobě skvělou chuť. Já sama tady tak nepálivé jídlo jím jen zřídka.
Další věcí, co už sotva vnímám, mi vždycky připomenou naši hosté. „Jaká byla první noc?“ ptám se. „Super, spali jsme po letu jako zabití, jen nás okolo páté ráno probudilo svolávání k modlitbě.“ Ač nebydlím daleko od jedné z mešit na ostrově, pravidelné několikadenní svolávání je něco, o čem už absolutně nevím. To taková zkouška sirén v Česku, to je něco jiného.
Boty nepotřebujete
A v čem ještě jsem se přiblížila místním? Cesty lodí už mě nerozhodí, postel se se mnou, narozdíl od těch, kteří k nám zrovna dorazili, celé večery nekýve. Jo a ještě jedna věc, která by pro mě před třemi lety byla v Česku absolutně nepředstavitelná. Pro mě, majitelku padesáti párů bot. Tady mám JEDNY. Jedny pantofle na všechny denní doby a na všechny příležitosti od zametání chodby po návštěvu hlavního města. A musím říct, že je to naprosto osvobozující pocit, ráno vklouznout do toho jedno páru připravených bot a nic neřešit. Anebo jdu prostě bosa.
Na co si ale nikdy nezvyknu, je obrovské množství cukru, které se tu používá. Ani ovocný fresh džus v restauraci se neobejde bez několika lžiček cukru. Cukrovce zdar!
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, autorský text – Kamila Bejlková na Maledivách žije a podniká v cestovním ruchu
