Lucie Křížková: Stojí za to zvednout se a jít dál. S výhrami, prohrami, s radostí i bolestí. Mějte naději

Moderátorku Lucku Křížkovou mám moc ráda. Patří k pozitivním lidem, kteří dokáží čelit výzvám a nástrahám, které život přináší. V rozhovoru se rozpovídala o svých životních hodnotách a nejdůležitějších ženách svého života. 

Luci, polovina ledna v novém roce je za námi. Je něco, co si do roku 2025 přeješ? Ať už profesně nebo soukromě.

Mám jedno osobní přání, které nechci veřejně ventilovat, ale klidně se podělím s jiným, na kterém mi záleží vůbec nejvíc – přeji si, abychom byli všichni zdraví a nemuseli jsme řešit žádné velké nepříjemnosti. V profesním životě nemám nové cíle, jsem spokojená s tím, jak mi to funguje. Kromě moderování Sama doma na ČT a společenských akcí jsem už více než rok ředitelkou spolku Dobrý skutek. Mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mě neustále inspirují a posouvají dál, moje pracovní cesta mě velmi baví.

S jakým předsevzetím do nového roku vstupuješ?

Obvykle si dávám reálná předsevzetí. Mým cílem je nachodit v průměru deset tisíc kroků denně, každý den začít studenou sprchou, dobře jíst a být trpělivější.

Ty jsi hodně pozitivní člověk. Bereš to tak, že pozitivní lidé k sobě přitahují pozitivní věci?

Často si opakuji: Chovej se ke druhým tak, jak bys chtěla, aby se oni chovali k tobě.

Někdy si to musím důrazně připomínat a je pravda, že někdy má laskavost a pozitivita vezme za své. Ráda se obklopuji lidmi, kteří mi nezkazí náladu hned při pozdravu a první větě. Myslím, že kopance, které jsem od života dostala, mě vyškolily a jsem mnohem vděčnější i za maličkosti. Cennou lekcí je pro mě i každodenní konfrontace s opravdovými problémy, které řeší klienti našeho Dobrého skutku. Pak “nebrblám” a nerozhodí mě každá hloupost.

Tvoji sledující můžou vidět obrovské napojení mezi tebou a Bárou Černoškovou. Kamarádily jste se už před tím než jste spolu začaly moderovat Sama doma nebo to přátelství vzniklo až díky pořadu?

Báru mám ve svém životě až po jejím zapojení do Sama doma. Samozřejmě, registrovala jsem ji už dávno předtím, ale osobně jsme se viděly jen jednou, když byla v našem pořadu jako host. Na konkurzu do pořadu, kde já měla už asi šestiletý náskok, mi padla do oka. Byla pohotová, vtipná a neuvěřitelně milá. Moderovat ve dvojici (ať už s ženou, nebo s mužem) není zrovna snadné, pokud vás ten druhý nerespektuje a prosazuje se na úkor vás. To jsem s Bárou nikdy nezažila. Opravdu nikdy. I když k tomu často měla důvod – třeba znala hosta, se kterým jsme vedly rozhovor, mnohem lépe, než já, stejně dala potřebný prostor i mně. Může to vypadat jako banalita, ale já si takového chování velmi cením. A že je báječná i v soukromém životě, to jsem zjistila také velmi brzy. Mít kolem sebe takové lidi, jako je ona, to je zkrátka štěstí.

Ženská přátelství bývají někdy mezi ženami nestabilní. Jak je vnímáš? Jak moc jsou pro tebe důležitá?

Pro mě je důležité každé přátelství, ať už je mezi mnou a jinou ženou, nebo mezi mnou a mužem. Přátelství s ženami bylo nestabilní v době mého dospívání, teď už umím leccos vytěsnit. Dřív jsem si také myslela, že člověk může mít jen jednoho jediného nejlepšího přítele. Kdepak. Mám kolem sebe několik dobrých přátel a neuměla bych vyzdvihnout jednoho jediného. Velmi dobře si budu navždy pamatovat, kteří přátelé při mně stáli, když mi bylo ouvej. Ne nadarmo se říká: V nouzi poznáš přítele. Bára je jedním z nich. Nejsme v každodenním kontaktu, neznáme se dokonale, ale vím, že bych se na Báru mohla s čímkoli obrátit a neposlala by mě k šípku.

Můžeš mi vyjmenovat nejdůležitější ženy tvého života?

To není jednoduchá otázka, ale děkuji za ni. Musela jsem si to v hlavě urovnat… Ten seznam by byl douhý a spousta jmen by čtenářům vůbec nic neřekla. Tou úplně nejdůležitější je moje maminka. Máme krásný vztah. Dále je to dcera Lola, další ženy z úzkého kruhu rodiny a napočítala jsem čtyři blízké kamarádky.

Není jich málo! To jsi šťastný člověk. Co ti v těžkých situacích dodává sílu?

Láska. Blízkost někoho, kdo mě má rád. Pocit, že na trápení nejsem sama. A příroda.

Jak bys motivovala nebo uklidnila lidi, kteří mají pocit, že se jim zhroutil svět a nevidí světlo na konci tunelu?

Připomněla bych jim větu, kterou sama nesnáším a v těžkých chvílích je pro mě jak červený prapor pro býka, ale zpětně si pokaždé uvědomím, že je v těch slovech mnoho pravdy: “Všechno zlé je pro něco dobré”. Po každé bouřce vyjde slunce. Někdy to dost trvá a bouřka se může zdát nekonečná, ale stojí za to zvednout se a jít dál. S výhrami i prohrami. S radostí i bolestí. Mějte naději.

Zdroj: Matkyvnesnazich.cz