Mám rakovinu. Stála jsem před zrcadlem a našla „ji“. Ještě před pár týdny tam určitě nebyla

S Charlottou (32) jsem se seznámila před několika lety na jednom webu, kde nám tvořila videoobsah. Pak jsme se pár let neviděly, najednou střih, na Instagramu proklikávám její stories a nevěřím vlastním očím. Bojuje s rakovinou.

Při samovyšetření prsu si objevila bulku. Když jsem jí psala zprávu, jak je na tom, v hlavě mi vířily myšlenky: „Terezo, na mamografu jsi byla před rokem a půl a samovyšetření prsu moc neděláš…“

Charly, když jsem ti napsala, jak ti je, jak často tuhle otázku poslední dobou slýcháš?

Každý den několikrát. Rakovina – nebo spíš její léčba – přináší tolik vedlejších účinků, že je člověk jako na kolotoči. Moje okolí se o mě pochopitelně bojí. Jsou hodně starostliví.

Přiznám se, že jsem nevěděla, jak se zeptat. Nechtěla jsem tě otravovat, ale přitom jsem chtěla vědět, jak moc to je vážné a jestli to bude dobré. Jak vnímáš tyhle dotazy? Není to otravné?

Jsem s těmito dotazy úplně v pohodě. To ale neznamená, že je to samozřejmé, já jsem celoživotně expertka na oversharing a pomáhá mi o věcech mluvit – spousta lidí, co si prochází tím samým, o tom třeba mluvit nechce.

Ve chvíli, kdy mi doktorka řekla, že mám rakovinu, se mi život obrátil vzhůru nohama a nějakou dobu jsem nebyla schopná myslet nebo mluvit o ničem jiném. Bylo to moje jediné téma, i když jsem si ho držela za zavřenými dveřmi v kruhu nejbližších. Zároveň ale cítím, že je obecně důležité tohle téma otevírat a učit se, jak komunikovat s nemocnými.

Pomohla mi náhoda

Jak jsi bulku objevila?

Bulku jsem odhalila náhodně. Byla jsem nahá, něco jsem zvedala a měla jsem ruce nahoře. U toho jsem si začala všímat svých prsou a zkoumat, jak na ně působí gravitace, jak vypadají s rukama nahoře a dole. No a při tom jsem si nahmatala poměrně velkou bulku. Pár týdnů zpátky, když jsem byla na dovolené u moře, tam určitě nebyla.

Dělala jsi do té doby pravidelně samovyšetření nebo to byla náhoda?

Vůbec jsem si samovyšetření nedělala pravidelně. Samozřejmě, člověk má od malička někde vzadu v hlavě, že by si ho měl dělat, ale reálně se to u mě stalo tak jednou za rok. Každopádně myslím, že tak velkou bulku, jako jsem měla, bych si našla třeba i při krémování. Měla jsem “štestí”, že bulka dosáhla poměrně rychle takové velikosti a byla umístěná blízko povrchu, takže šla snadno nahmatat, menší bulku hlouběji v prsu bych neměla šanci takhle náhodou objevit.

Co ti problesklo hlavou?

Zpanikařila jsem, ale myslela jsem si, že to bude určitě jen zduřelá uzlina při menstruaci. Začala jsem brečet a volala mámě. Ta mě uklidňovala, že to může být třeba jen cysta, a že se mám hned objednat k doktorovi. Jen tak pro jistotu. Hned druhý den jsem se objednala a den nato jsem šla na gynekologii.

Nikde mě nechtěli vzít

Jak prohlídky probíhaly?

Na gynekologii mi doktorka na bulku jen sáhla a dala mi žádanku na sonografii. Tady ale nastal první problém – nikde mě nechtěli vzít brzy. Osobně jsem byla ve dvou mamacentrech v Praze. V jednom mi termín vůbec nedali, ve druhém až za dva měsíce. To mě pohltila totální úzkost a panika – mám možná rakovinu, kdy jde o čas, a nikdo mě nevyšetří? Nenechala jsem se odbýt a začala googlit. Zaměřila jsem se na soukromé kliniky, kde si člověk může zaplatit expresní termín, ale ani tam jsem nepořídila – nabízeli sono všeho možného, jen prsu ne.

Nakonec jsem dostala termín v mamacentru 40 minut za Prahou, kde mě vzali za dva dny. Tam mi udělali sono a rovnou řekli, že to není ani uzlina, ani cysta. Bylo to nádorové ložisko, ale zdůraznili, že je velmi pravděpodobné, že není zhoubné, a ať se nebojím. Pro jistotu bylo ale potřeba udělat biopsii, kterou mi provedli hned. Byla jsem extrémně nervózní, ale pořád jsem doufala, že nádor nebude zhoubný.

Pak následovalo čtrnáct dní čekání na výsledky, což pro mě bylo strašně těžké. Byla jsem nervózní a přehodnocovala celý svůj život. S přítelem jsme odjeli na Šumavu, kde jsme hráli deskové hry, abychom se rozptýlili při čekání na verdikt.

To muselo být nekonečné. A co bylo, když jsi tam zavolala?

Volala jsem si pro výsledky dva dny před termínem, protože jsem tak trochu doufala, že mi do telefonu řeknou, že jsem v pohodě a ani nemusím jezdit. To se ale nestalo, a z toho telefonátu jsem už měla špatný pocit. Když jsme přijeli na kliniku, měla jsem pocit, jako bych kráčela pod imaginární slavobránou. Už od první paní na recepci bylo na zaměstnancích vidět, že to není dobré.

Doktorka vyšla z ordinace s výrazem hrůzy a zeptala se mě, jestli si chci vzít přítele dovnitř. Zeptala jsem se jí, jestli bych měla, no a bylo jasno. Řekla mi, že v nádoru našli pár zhoubných buněk a že mě hned na další týden objednali do komplexního onkologického centra, kde se specializují na rakovinu u mladých pacientek. Nakonec mi předala zalepenou obálku.

Co v ní bylo?

Samozřejmě obálka nezůstala zalepená dlouho a my začali googlit. Mimochodem, nedělejte to – i když vím, že to stejně uděláte. Doktor Google není kámoš. Zjistila jsem, že mám triple negativní karcinom prsu. A to je prostě pěknej kripl. V těle se maskuje, je agresivní, rychle roste a rád se vrací. A když jsem se dívala na prognózy na Googlu, nebyly moc povzbudivé. Od chvíle, kdy jsem to zjistila, do začátku léčby uběhly asi dva týdny. Nejdelší dva týdny v mém životě. Co když jdu pozdě?

Cítím se jako stará bába

Řekli ti šance na uzdravení?

Oficiálně jsem nic nevěděla. Vlastně o tom nikdo nemluvil a já se na to nikdy přímo nezeptala. Mám pocit, že to nikdo nikdy nemůže říct na 100 %, a tak se do toho raději ani nepouštějí. Paní doktorka, která mi dělala první sono, ještě předtím, než se vědělo, jestli je nádor zhoubný, mi říkala, že až 90 % nádorů v prsu se dneska dá vyřešit, protože medicína udělala obrovský pokrok.

Jak rychle tedy začala léčba, co to je za léčbu a jak dlouho už trvá?

Všechno šlo neuvěřitelně rychle – z povahy toho, jak rychle mi nádor rostl. Od prvního sona k druhému uplynulo jen 10 dní a nádor se mi za tu dobu zvětšil o 0,6 cm. Opravdu je důležité nemoc podchytit co nejdřív. Ze sona to vypadalo, že nemám zasažené uzliny, kterými by se rakovina mohla šířit dál do těla – to byla dobrá zpráva.

Sešlo se konzilium expertů, kteří probrali moji léčbu, a nakonec jsem dostala chemoterapii, imunoterapii, operaci a ozařování. Obecně se říká, že když jde všechno dobře, tak je léčba na rok. Já se teď léčím osmý měsíc.

Jak od té doby léčba postoupila?

Chemoterapii i operaci už mám za sebou. Nádor měl kompletní regresi, což jsou skvělé zprávy a já jsem moc vděčná, že mi zatím léčba tak pěkně funguje. Mám naprosto skvělý doktory, kteří dělají maximum.

Teď podstupuju ozařování a do května ještě chodím na imunoterapii, která by měla snížit pravděpodobnost, že se rakovina vrátí, abychom zničili případné zbylé rakovinové buňky.

V jedné z prvních zpráv jsi mi napsala, že se cítíš jako stará bába. Co to přesně znamená? Jak moc to je vysilující?

Je to hrozný. Člověku vlastně fyzicky pocitově na začátku nic nebylo a ani by nevěděl, že má rakovinu. První mega ránu dostane psychika. No a pak přijde další s chemoterapií. Postupně jsi unavenější a unavenější, je ti špatně, jsi nasáklý chemoškou a kortikoidy. Jsi oteklej, máš návaly, neustále se ti chce brečet, nemůžeš spát, ale když vstaneš, tak je ti zle. Energie nula.

No a teď mě posledních pár měsíců extrémně trápí bolest kolen – to proto ta “stará bába”. Je peklo vstát ze židle. Doktoři mi uměle vyvolali přechod, aby mi chránili vaječníky před chemoterapií. No a přechod je hroznej! Teď sedím v čekárně s důchodkyněma a všechny si společně brbláme o tom samém.

Jak zásadně se vlastně liší realita od představy, kterou jsi na začátku měla?

Každý to má jinak, každé tělo reaguje jinak a doktoři se snaží ty vedlejší účinky co nejvíc zmírnit. Moje představa byla, že budu pořád zvracet a bude mi špatně od žaludku. To se mi naštěstí vyhnulo, ale zato jsem schytala jiné parády. Třeba se mi dvakrát udělal absces, takže jsem si chemoterapie jen tak navíc zpestřila dvěma akutními operacemi.

Vlasy. Je to povrchní otázka, protože zdraví je důležitější než účes, nicméně pro nás ženy to musí být těžké, když nejsou. Na fotografiích jsem si všimla, že sis oholila hlavu. Jak těžký to byl krok?

Člověk ví od začátku, že si bude muset oholit hlavu. Vidíš to ve filmech a všude. Tam je to prezentované tak, že rakovina znamená oholit hlavu, pořád zvracet a pak umřít. Přesně to jsem si představila, když mi řekli, že mám zhoubný a agresivní nádor. Bylo mi strašně nepříjemné existovat ve stejném těle s tím nádorem, takže jsem hlavně chtěla, aby se něco co nejrychleji začalo dít – aby mě začali léčit, aby se nádor zmenšoval, aby mi ho vyřízli. To, že nebudu mít vlasy, mi v tu chvíli bylo úplně jedno.

Samozřejmě, když na to nakonec došlo, bylo to těžké. Vlasy mi začaly samy od sebe padat, vytahovala jsem si obrovské chumáče. Ve chvíli, kdy už to bylo neúnosné, musely pryč.

Nad vodou mě drží rodina

Hlavu ti oholil partner? To je hezké gesto plné opory.

Ano, byli jsme s Petrem na filmovém festivalu ve Varech – to je akce, kterou miluju a nemohla jsem si ji nechat ujít. Každopádně jsem půlku festivalu prospala a taky jsem si musela odskočit do Prahy na chemoterapii a nakonec jsme na hotelovém pokoji holili hlavu. Takže na zahájení festivalu jsem ještě byla s vlasy a na zakončení už v paruce.

Můj kluk je pro mě neskutečnou oporou a úplně čumím, jak to se mnou zvládl. Obecně mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi léčbu strašně ulehčili. Moji rodiče jsou neuvěřitelní – zahrnují mě láskou a pomáhají mi každý den naprosto se vším, aby tohle peklo bylo aspoň trochu snesitelnější. Doktoři a sestřičky jsou totální badass superhrdinové. A mám i skvělou základnu přátel a rodiny, která mě drží nad vodou.

Začala jsi šířit osvětu přes svůj Instagram. Zarazila mě jedna zpráva od tvé sledující. Našla si bulku a nemá odvahu s tím někam jít. To jako vážně?

To je blbý. Já to chápu – člověk má tendenci věci odkládat, myslí si, že je to nějaká blbost, nebo se bojí doktorů. Ale bulka kdekoliv fakt znamená vzít do ruky telefon a okamžitě se objednat. Medicína udělala obrovský pokrok a hodně nádorů se dá řešit, když se odhalí včas. Fakt nechceš žít s tím, že máš rakovinu všude po těle a že jsi vlastně už x měsíců věděla, že máš bulku, ale nic jsi s tím neudělala.

Co bys vzkázala všem ženám?

Dbejte na prevenci, ale hlavně si dělejte samovyšetření každý měsíc, ideálně po menstruaci. Když máte tak agresivní nádor, jako jsem měla já, tak mamograf jednou za dva roky opravdu nestačí. Mně doktorka řekla, že jsem si zachránila život tím, že jsem si to našla a přišla včas.

Charlotte Vacková (32) je režisérka, tvůrkyně audiovizuálního obsahu a spoluzakladatelka kreativního ateliéru Chapelier. Vystudovala filmovou režii ve Skotsku a filmovou výchovu na FAMU. Mimo natáčení filmů a tvorby obsahu se věnuje vzdělávacím projektům zaměřeným na filmovou výchovu dětí. Na svém Instagramu @charlotte_shoots sdílí svou vášeň pro film a kinematografii. V roce 2024 jí byla diagnostikována rakovina prsu a Charlotte se rozhodla o své cestě otevřeně mluvit na sociálních sítích, aby inspirovala ostatní k větší péči o vlastní zdraví.

Zdroj: Matkyvnesnazich.cz