Foto zdroj: Lucie Šaléová

Rozálie otevřeně o syndromu vyhoření: Cítila jsem se jako smutný klaun, člověk se nejlépe odrazí ode dna

Písničkářka Rozálie se v jednom životním období cítila naprosto prázdná. Nic ji nebavilo, nechtěla vstát z postele a nevěděla si se sebou rady.

Dlouho trvalo, než si přiznala, že potřebuje odbornou pomoc. Teď se nebojí o syndromu vyhoření promluvit. V podcastu (ne!)ZÁVISLÁ se rozpovídala o těžkém životním období. 

Děláš něco pro svou duševní schránku, aby ses cítila dobře?

Vyloženě asi ne. Musím říct, že mi hodně pomáhá zpívání. Ráda se z těch bolavých situacích vyzpívávám, protože zpívám duší i tělem. Jinak se o sebe v tomto ohledu moc nestarám.

Nemáš terapeuta, ke kterému se chodíš vyzpovídat?

Měla jsem takové období. Byl to životní proces a dost nepříjemný. Nebyla jsem na tom psychicky moc dobře. Tehdy jsem pár měsíců chodila na terapii. Pak jsme se v jednom momentu rozloučili. Cítila jsem se silnější, dlouho jsem tam nebyla. Často mám problém si přiznat, asi je to problém většiny lidí, že potřebuji pomoc. Vždycky si říkám, co se mi děje tak hrozného, abych šla k terapeutovi. Lidi nemají co jíst, kde bydlet a já si tady vymýšlím. Ale bohužel, takto ta psychika nefunguje. Prostě jsem si musela přiznat, že to takhle dál nepůjde a potřebuji pomoc. Myslím si, že mi to pomohlo. Teď už vím, že se nesmím tolik přepínat a nesmím si vyčítat, že nemám na nic sílu. I do těch koncertů jdu tak naplno, že mě to vyčerpá a musím si přiznat, že pak potřebuji někde tu energii vzít. Mohu zůstat o pár hodin déle v posteli a nemít z toho výčitky. Ve chvíli, kdy přijdou výčitky, začínám se hroutit. Chci víc naslouchat svým potřebám.

Dá se mluvit o tom, že jsi prožila syndrom vyhoření?

Myslím si, že ano, že to tak bylo. Nikdo mi to nediagnostikoval, ale byl to tento případ. Původně jsem své album chtěla nazvat „Smutný klaun“. Jeden čas jsem se tak cítila. Docela se mi povedlo rozjet kariéru, začala jsem mít hodně koncertů a hrozně ráda jsem bavila lidi. Pak jsem slezla z jeviště a cítila jsem se jinak. Moje písničky jsou často ponuré. Cítila jsem se dost smutně, proto ten smutný klaun. Vypadalo to, že se nic neděje, ale uvnitř bylo prázdno. To bylo dvouleté životní období. Myslím si, že ne nadarmo se říká, že člověk se nejlépe odrazí ode dna. 

Více se o nadějné písničkářce Rozálii dozvíte v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. 

Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, Lucie Šaléová

Autorka článku a podcastu (ne!)ZÁVISLÁ Lucie Šaléová je maminkou, novinářkou a bojovnicí za lepší duševní zdraví. Ve spolupráci s nemocnicí Motol pořádá besedy pro děti, které trpí závislostmi, poruchami příjmu potravy, úzkostmi a depresemi. Její podcast (ne!)ZÁVISLÁ se věnuje životním příběhům celebrit, ale i rozhovorům s odborníky.

 

Informace o autorovi

Lucie Šaléová
Autor s 11 příspěvky

Další příspěvky