O životě…

Vím, že by víc zaujal asi nějaký bulvárnější titulek, ale mám pocit, že jich na mě vyskakuje každý den až moc.. Na druhou stranu-co je větší než život? Nechci se zařadit k těm, co šíří paniku, ale přiznám se, že patřím k lidem, co se bojí. Opět jsme se rozdělili. Na ty, co berou opatření vážně a ty, pro které je koronavirus jen horší chřipka a důležitější než zdraví pro ně byla lyžovačka v Itálii.

Nedávno jsem na instagramu narazila na vtípek: “Trápí vás, že nemůžete do baru, kina nebo nakupovat hadry? Vítejte ve světě maminek.” Docela mě to pobavilo a faktem je, že ta karanténa je tomu trochu podobná. Když si ale vzpomenu na náš brutální únor s neštovicemi, kdy jsem byla s dětmi pět týdnů doma, věděla jsem tak nějak, kdy to skončí a že moje děti nejsou ohrožené na životě a nikdo z mých blízkých…

V této situaci, ve které jsme se ocitli, nevíme, kdy to skončí a vzhledem k tomu, že se lidi stále schází v parcích a pletou si karanténu s dovolenou určenou na piknik, se karanténa pravděpodobně o to prodlouží, protože to budou tito lidé vesele šířit dál. Někomu to přijde moc, sedět doma na zadku, mně to přijde jako to nejmenší, co můžeme pro sebe a naši budoucnost udělat. Myslím, že v Itálii, kdyby to mohli vzít zpátky, mnohem radši by teď seděli doma na zadku..

Víte, dnes má moje blízká kamarádka narozeniny. Měly jsme spolu dnes slavit a ani ve snu by mě před měsícem nenapadlo, že nebude k dispozici žádná restaurace. Co by se přece mohlo stát, že? Ale pak se stalo… a tak jsme si asi před čtrnácti dny řekly, že to nebudeme pokoušet a místo v restauraci se sejdeme u ní doma a objednáme si něco. No a je to asi tři dny, kdy jsme to opět změnily, že se prostě vůbec neuvidíme a odložíme to. Od včerejška bychom se kvůli nařízení vlády ani vidět nemohly. Narozeniny se dají ale oslavit kdykoliv jindy, nescházejte se prosím ani kvůli nim. Ve sledu událostí je oslava narozenin nebo kafe s přáteli to poslední, na co by měl každý člověk myslet…

Já přemýšlím třeba nad tím, jak jsem brala všechno automaticky. Nemůžu jít z nějakého důvodu na nákup? Objednám Rohlík nebo Košík.. Ale teď? Rohlík má většinu položek vyprodaných a Košík mi přijede za pět dní. Za pět dní!!!! A aby se tak stalo, musela jsem z objednávky vyhodit pět položek (pro mě docela důležitých), protože jinak objednávka nešla uskutečnit. Když jsem objednávala, byla jsem ve fázi “hlavně abych tedy něco objednala”. A někdo jiný neřeší jídlo..ale rovnou ten horší scénář – nemoc.

Moc doufám, že tahle situace, která se ve světě odehrává, bude mít aspoň v jednom případě pozitivní dopad. Uvědomíme si, že spoustu věcí nemůžeme brát jako samozřejmost, budeme si vážit toho, že máme co jíst, že můžeme jít jen tak ven (bez roušky?) , že se nebudeme muset extrémně bát o život našich nejbližších.

Prosím, pojďte zkusit aspoň na nějaký čas táhnout za jeden provaz, odpusťte si shlukování se sousedy a vysedávání v parcích jako by se nic nedělo. Ono se totiž děje, není to malá věc, NENÍ TO JEN HORŠÍ CHŘIPKA.

Může se stát, že to budete právě vy, kdo nevědomky nakazí někoho ze svého okolí. Na internetu je spousta rad, jak ušít roušku nebo ji vyrobit z obyčejného trika. Je dobré si pod ni dát ještě papírové kapesníky – také sníží riziko nákazy. Možná namítnete, že obyčejná rouška vás stejně neochrání. Možná ne, ale taky možná nákazu eliminujete, a možná taky právě vy díky roušce někoho dalšího nenakazíte. Pojďte přistoupit na jednoduché heslo: Já se starám o tebe a ty o mně.

Když se tím budeme řídit všichni, brzy se koronavirus přestane šířit a vrátíme se zpět do svých životů. Jen je možná budeme žít s o něco větší pokorou a láskou k planetě Zemi, zvířatům, rostlinám a všemu, co nám nabízí. Není to samozřejmost a tuhle lekci jsme si jako lidstvo svým bezohledným chováním ke všemu tak trošku vykoledovali.

Přeju vám, abyste byli zdraví. Není nic víc <3 Myjte si ruce.