Říkala jsem si, že pokud vaše dítko čeká tříletá prohlídka, napíšu vám, co chtěla paní doktorka po Emilce ať se můžete třeba tak nějak připravit. ;-)
Na tříletou prohlídku jsem brala samozřejmě obě děti. Mikymu se mělo píchnout ještě jedno kolo očkování, které jsme odkládali už několik měsíců, tak jsem to rovnou spojila. Mikuláš na cestě tam usnul a tak že sfoukneme nejprve tu prohlídku. Vzorně jsem odevzdala Emilčinu ranní moč, Emi se zvážila a změřila a pak chtěla sestřička naměřit tlak. Čekala jsem, že bude Emi vzdorovat, ale protože už jsme si takhle hrály spolu u babičky s mým doktorským kufříkem z dětství, tlak si nechala v pohodě změřit a sledovaly jsme spolu, jak sestřička mačká ten balónek. Pak tahala pastelky podle barev. :)
Pak došlo na kontrolu zraku, kdy jsem jí zakryla jedno oko, sestřička ukazovala na různé tvary na takové té stěně, kde mívají dospělí písmena, a Emi říkala, co ukazuje: Srdíčko, kolečko…. Pak kontrola sluchu, kdy jdete s dítětem do jednoho rohu, zakryjete mu jedno ucho a sestra na druhé straně místnosti říká slova a dítě je opakuje. Pořád jsem tak nějak čekala, kdy se kousne a nic s ní nehne, ale Emi to bavilo a v totální euforii odpovídala a opakovala úplně všechno.
Nechtěla jsem přivolávat černé scénáře, ale pořád mi běželo v hlavě, kdy přijde nějaká scéna kvůli tomu, že něco nechce. Teď zpětně se jí asi tak milionkrát omlouvám, protože udělala úplně všechno a od doktorky si taky nechala líbit úplně všechno. Doktorka ji poslechla, promačkala břicho, zkontrolovala páteř tak, že se měla Emi ohnout hlavou dolů. To jsem jí jen poradila ať spustí ruce dolů tak, jak spolu doma cvičíme. (prosím vás, nedělá doma žádný sklapovačky, ale kdysi, když mě viděla cvičit jógu, začala taky spouštět ruce dolů-takže tohle)
Když jí naše paní doktorka omrkla, jestli nemá skoliózu, následovala kontrola chůze. To jsme šly spolu k zrcadlu a zpátky (kdo by nešel rád k zrcadlu, holky, že jo?) No a pak se doktorka zeptala, jestli umí Emi nakreslit kolečko. To mě trochu pobavilo a trochu jsem se dmula pýchou (já vím, jsem klasická trapná matka), když jsem odpovídala, že nakreslí hlavu s očima, nosem a pusou a podle toho o koho u nás v rodině jde tak kreslí vlasy. Manžel je má do čela trochu a babičky je mají zvlněný. ;-)
Za to, jak byla hodná, dostala obrázek kočičky – tím si u ní doktorka šplhla jako blázen, protože kočička je na stupnici od 1 do 10 jistá jedenáctka! A teda myslím, že v šoku jsme byly úplně všechny, jak v klidu to proběhlo. Já, doktorka i sestřička. No a pak se probudil Mikuláš. Takže očkování a hotovo. Sbalila jsem pak děti a jeli jsme domů. Samozřejmě, když jsem volala manželovi, jak to zvládla, skoro jsem slzela, jak jsem na ni byla pyšná (jo, já vím, klasická trapná matka level číslo dvě). Až půjde do školky, asi mě odvezou, protože to bude slzavý údolí úplně. Samo, že až se za ní zavřou dveře, aby mě neviděla!
No, v každém případě. Tříletá prohlídka zanechala v Emilce asi hodně velké dojmy. Když k nám přijela babička, všechno jí nadšeně ukazovala, co u paní doktorky dělala. Babička se samozřejmě v ohromení ptala na každej detail a naše již tříleté dítko se od té doby tváří, jako by udělalo maturitu. Důležitě u vyprávění o tříleté prohlídce pokyvuje hlavou, předvádí, jak se procházela k zrcadlu a že jsem chodila s ní. Všem bych vám přála, aby to u vás probíhalo taky v takovém poklidu. Musím říct, že jsem si to docela užila s ní. ;-) Tak vám držím pěsti. Někde ještě dětské doktorky prý chtějí básničku nebo písničku. Tady jsme měly v záloze Nanynku v zelí, protože Emi lidem ráda vyhrožuje refreenem: „Ty ty ty, ty ty ty, ty to budeš platiti.“ No, snad nebude jednou pracovat u vymahačské firmy. A pak má oblíbenou sloku, která obsahuje vzdor: „Já to platit nebudu, nebudu, nebudu“ a tedy koukali byste, jakej na to neplacení dává vždycky důraz.
Tak doufejme, že jednou s placením mít žádné trable nebude. ;-)
