Možná to bylo těma narozkama, já si ale myslím, že to ve mně zrálo už delší dobu. Zase jsem totiž zapomněla na pravidlo, kterým jsem se už před lety začala řídit. Možná jste s tím taky začaly od té doby, co se vám narodily děti, protože prostě nemáte čas ztrácet čas a tak si ten čas děláte jen na lidi a věci, kteří a které za to stojí. No nezapomněla jsem na to?!? ;-)
Poslední dobou jsem zase začala dělat ty šílené chyby, jako snažit se zavděčit všem, vidět se s někým, protože nedokážu říct ne a nedělat si moc času pro sebe (protože prostě NEBYL ČAS) a začala jsem se věnovat zase lidem, kteří nejsou ochotní investovat stejnou míru svých zájmů do mě. Takže teď už fakt – najíždím zase na původní režim.
Zrovna nedávno jsem vám u instagramového příspěvku psala, že můžeme velmi rychle a nečekaně ztratit naši jiskru. Bylo to sice spojené s tím, když nám muži nepomáhají, ale ono to pasuje i k tomu, když kašleme samy na sebe. Zcela logicky jsme přesedlaly do rolí matek, které dělají pro své potomky první, poslední a zapomínáme samy na sebe. Nevím, jaký program máte vy, jestli máte děti ve školkách, školách, u chůvy nebo jsou s vámi od rána do večera.
Já jsem doma s oběma. Předesílám, že mě to nijak „neobtěžuje“ :) Vy, co jste ale s dětmi také non stop, určitě víte, jak namáhavé to někdy může být, zvlášť, když potomek vstane levou nožičkou a nebo ještě hůř – zadkem napřed (na to ale vlastně ani nemusíte být s nimi non stop – bohatě stačí nějaké povedené ráno). Takže – u mě to jsou přes den děti, komu vymýšlím program a kolem koho skáču (obě – žádná školka), pak práce, blog, úklid – ale ten je u mě fakt trochu v pytli, protože se na něj dostává až po všech ostatních povinnostech. Takže v kuchyni linku utírám a myčku zapínám třeba i kolem půlnoci, když jdu spát. Když jsem totálně grogy, tak na to prostě peču a je bordel. A tak mě to štve! (když jsem ale hodně grogy, tak vlastně ani ne) Já mám tak strašně ráda, když to doma voní, všechno se leskne a nechodím týden kolem hromady nevyžehleného prádla. Představte si, že teď jsme konečně po dvou měsících s mužem vyházeli nepotřebné věci z naší šatny. Mě to tak štvalo – ten bordel, na kterej nebyl čas se ho zbavit! Tak jo, jsem šťastná jako blecha – už to tam není! ;-)
Jenže co chci vlastně říct, je to, že teď se mi to všechno celkově nakupilo tak, že jsem neměla čas psát ani sem na blog, kterej mě pořád baví, poznačených mám asi milion témat, o kterých chci psát, ale nějak se k nim nemůžu prostě dostat. Řekla jsem si tedy, že trošku zvolním (to je docela paradox, když tady píšu, o tom, že nechci marnit čas, ale víte jak jsem to myslela, ne?), na některé věci se prostě vykašlu, seřadím si trošku jinak priority. A tady je pět věcí, které mám v plánu. Třeba se inspirujete. ;-)
1.) Alespoň jeden večer v týdnu půjdu někam ven – buď s kamarádkou nebo manželem. (no dobře – jednou týdně není vždy reálný, ale jednou za deset dní by to asi šlo)
2.) Alespoň jeden večer v týdnu si pustím film, který jsem chtěla už dlouho vidět
3.) Nebudu ztrácet čas s lidmi, kteří plýtvají mým časem, jsou nespolehliví, je jim šumák, že kvůli nim někde čekám nebo ani nemají tu slušnost ozvat se a ohlásit, že někam nepřijdou a dělají mrtvého brouka.
4.) Nebudu se snažit zavděčit všem (do toho nepočítám děti – pro ty se samozřejmě naučím lézt i po stropu)
5.) Zvolním tempo – nebudu chtít všechno hned a okamžitě (to bude těžký)
Kdo jde do nového plánu se mnou?
