Když tak projíždím vaše komentáře, občas mrknu na váš profil. Zajímá mě, odkud třeba jste a nebo jak dlouho máte lajknuté Matky v nesnázích. Kromě toho, že tam máte všechny napsané, že jste na mateřské, jsem si u některých z vás všimla i “bývalého povolání”. Vlastně právě tohle mě inspirovalo k napsání tohoto článku.
Někdy mám pocit, že už navždy zůstanu v kolonce “máma” a nikdo nepřemýšlí nad tím, že umím nebo se ještě zajímám o něco jiného. Tedy – pro mě to je označení lepší než jakákoliv jiná “pracovní” pozice – pro mnohé to je ale jen žena, co jen přebaluje plíny, je non stop s dětmi a v očích těch, co nemají děti a zatím stále věnují veškerý čas práci, se úplně zbláznila, protože dětem věnuje všechen svůj čas a zatím se nechce vrátit do práce, která je od rána do večera (která je vlastně už jen pro bezdětné….)
Co jsem ale chtěla hlavně říct, je to, že spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že my mámy jsme kdysi měly také nějaké povolání, že jsme používaly a stále používáme mozek, nejsme hloupé (i když je tedy někdy těžké to mlíko na mozku přeprat), stále máme co nabídnout a dokážeme se bavit i o něčem jiném než jsou děti. Zrovna tohle mě nepřestává překvapovat. Když se s někým setkám i někde v baru a ten dotyčný má děti, často, se se mnou nebaví o ničem jiném. No dobře – je to logické, že téma děti padne, ale víte co? Já zase nevím, co bych k dětem moc říkala. Miluju je, jsou zdravé, ale neděláme nic extra, o čem bych si s někým povídala hodiny. Prostě spolu občas vaříme, pečeme, chodíme ven, do ZOO nebo dětských koutků, vídáme se s jinými dětmi a maminkami… Myslím, že se dá bavit o milionu jiných věcí. 
Zpátky ale k tomu našemu “povolání”. 
Vůbec nebudu mluvit o tom, jak těžké je pro mámy obstát ve světě, kde se starají o děti, k tomu chodí do práce a navíc práce takové, kterou už si vybírají jen podle toho, zda jim umožní věnovat nějaký čas dětem (kolik takových práci ale existuje?) a nevidět se s nimi jen ráno a večer, kdy je vypravují do školy a vyzvedávají z družiny nebo přebírají od chůvy (kterou tedy doufám nebudu nikdy v životě potřebovat!). Mám kolem sebe spoustu maminek, které kromě toho, že se starají o děti, snaží se fungovat tak nějak i ve svých profesích, aby obstály.. Před ostatními? Samy před sebou? Nevím, ale vážim si jich za to, jak všechno zvládají a jak nahlížejí na život. Často jsou pro mě inspirací a motorem, co mě žene kupředu..
Nechci mluvit o tom, že pro nás spousta lidí často nemá pochopení a že někdy pláčeme do polštáře, abychom ze sebe dostaly stres, který je na nás soustavně 24h denně vyvíjen s čímkoliv, co je třeba zajistit pro děti od rána do večera. Ať už jde o probouzení dětí, přípravy snídaně, svačiny, oběda, večeře, programu k zabavení přes den, neplánovaných požadavků dětí, neplánovaných i plánovaných návštěv lékařů, organizování rodinných návštěv zubaře, hledání kroužků a zálib pro děti, rozvíjení jejich talentu a tak dále a tak dále… tlaku, že naše dítě v určitém věku ještě nedělá to či ono, zatímco jiné to dělá už měsíc… Tlaku, že musíme do tří dnů od porodu zhubnout na původní váhu a nemít strie, povolené břicho, spadlá prsa…
Nedávno na mě vyskočila reklama na liposukci, kde si paní, která tvrdila, že je po dvou dětech, stěžovala na tuk na břiše. Břicho měla ploché, docela vysportované a doktor jí ve videu ukazuje, kde všude má tuk k odsátí… To myslím, že jako ta nejobyčejnější ukázka tlaku na ženy v dnešním světě stačí.. Na jednu ženskou je toho až až a přitom to naše okolí často bere úplně automaticky, že všechny zmiňované věci zařídíme a ještě u toho budeme vypadat skvěle v džínách velikosti 36. Vždyť jsme JEN doma, že?
“Povolání” máma asi není pro spoustu lidí něco, z čeho by se posadili na zadek, nemůžeme čekat povýšení v této “práci”, ale myslím, že zpátky dostáváme víc než kdokoliv jiný
Pěkný den, milé mámy!
