Dostala jsem otázku, v kolika letech plánujeme pořídit Olímu telefon. „Neplánujeme.“ Jediný, co momentálně plánujeme našemu dvouapůlletému synovi, učit ho říkanky, písničky a číst mu jeho oblíbený pohádky a seznamovat ho s malými hrdiny a pohádkovými postavami. A že mu chceme udělat co možná nejhezčí dětství a nechat ho co nejdýl poznávat a žít jeho obyčejnej, ale tolik důležitej dětskej svět. Je mi ale jasný, že tuhle otázku v budoucnu doma řešit budeme. Nejspíš, až bude Olí na základce.
Dneska mají mobily děti ve druhý třetí třídě? Tipuju, nevím. Kdy mu ho pořídíme my, nemám tušení. Možná taky tak, možná později. Co až nám ale syn pak řekne: „Už ho mají všichni, jenom já ne.“ Mohli bysme mu na to říct, že nic nezmešká. Ale zase vím, že může být pro ostatní děti divnej. „Ty ještě nemáš mobil?! Seš divnej!“ Nechci, aby se cítil divně. Ano, chtěla bych, aby měl dětství bez všech těch Ipadů, telefonů atd., ale jde to vůbec? Už teď se dívá na nich na pohádky, dřív jsme mu je zapnuli my, dneska už si je dokáže zapnout i sám, s mým nebo manželovým mobilem zachází možná líp než my. 
Neučíme ho to, neukazujeme mu, kde se volá, kde si může prohlídnout fotky, kde má potáhnout prstem, prostě to odkouká. A jde mu to hodně dobře. 
Taky si říkám, na co bude potřebovat mobil, když ho budu do školy a ze školy vozit. A o hodinách telefon stejně nesmí používat. Ale zase vím jistě, že budu chtít, abych mu mohla zavolat, kdykoliv budu chtít. Nechci o něj mít strach. A aby mohl zavolat on, když se bude cítit třeba v nebezpečí nebo bude něco potřebovat nebo nás prostě bude chtít jen slyšet. Ano, dá se nastavit jen určitý kredit anebo se dá zablokovat to, co pro něj nebude vhodný. Ale stejně…
Nejspíš mu ale mobil pořídíme taky, jasně že jo, zhruba ve stejný době, jako většina rodičů svým dětem. Tedy až bude školou povinný. Jen mi trochu přijde, že už se děti „díky“ mobilům ani moc nenavštěvují. Radši si napíšou, a když už se chtějí vidět, zapnou si videohovor. Jiný to bude určitě ve větších městech, jiný na venkově, ale je mi trochu líto, že už děti nelítají venku jako my a když jo, víc času tráví koukáním do mobilu než třeba s míčem, že už nečekají dopis ve schránce, kterej když přijde, je něco jako svátost. Dneska je lepší, naťukat něco do mobilu a dát „entr“. Já to ale celý chápu, doba je taková… 
2 Komentáře
Máme tři děti. Nejmladšímu budou čtyři a telefon či tablet mu nic neříká. Když chce pohádku, pustí se mu televize s Patem a Matem, ale víc jak tři díly stejně nevydrží. Vystačí si se svou fantazijí a kostkama či nářadím
Nejstarší dcera dostala mobil (můj starý) v pololetí první třídy. Teď je ve třetí a musím říct, že je to fajn vědět, kde se zdržela nebo jestli jim něco odpadlo. A ano, “ujíždí” na videohovorech. Mám ale pocit, že je to hlavně tím, že má i kroužky a přes týden se prostě ven (krom cesty ze školy) nedostane. Snažíme se však co nejvíce mobil doma omezovat. Na druhou stranu i ona sama ví, kdy už to stačí a zaleze si s knížkou.
Prostřední dcera je teď v první třídě. Taky dostala mobil v pololetí. Využívá ho akorát když mi ze školy píše, že ji chybím nebo že mě má ráda
Takže… za mě mobil ano – rodiče budou klidnější, že o svých dětech budou vědět. Ale ne – jako náhražka za rodinný program nebo tak.
Jako taky jsem si připadala jako trubka, když mé děti ve třech letech neuměly ovládat tablet. Byly srovnávány s jinými, které to zvládly. Ale jako – no a co? To, že dítě ve školce umí “frčet” na mobilu či tabletu přece neznamená, že z něj vyroste “ajťák”, ne? Vždyť je to stejné jako bych řekla, že z našeho Davči bude určitě opravář nebo traktorista – pode toho s čím si hraje nebo na jakou pohádku se dívá…
Marcelko, hezky si to popsala.
Mejte se moc krasne! 