Schovávaná byla vždycky moje oblíbená hra. Už jako dítě jsem ji měla ráda a zdá se, že Olí tuhle zálibu zdědil. 
Na schovku hrajeme doma vlastně už od doby, co syn začal lézt. Řehtal se, když jsem na něj někde jen vykoukla „zpozarohu“ a vyžadoval to znovu a znovu. Postupně se to obrátilo a schovávat se začal on a já hledala. No, a teď je hra na schovávanou pravidelnou zábavou celé naší rodiny. Takže, když je manžel doma, program je jasný. Tipuju, že u vás to bude vypadat podobně. Schovávaná prostě frčí. 
Terka o ní už dřív psala, když vám dávala tipy, jak doma zabavit děti. Pokud jste náhodou článek ještě nečetli, určitě mrkněte sem, najdete tam spoustu inspirace.
A jak taková schovka u nás vypadá? Pravidla určuje Olí, to je jasný. 
Vždycky se začíná schovávat manžel, já s Olím hledám. Čekáme v pokoji, Olí počítá do pěti /někdy i dvakrát po sobě / a vyrážíme. Chytně mě za ruku a volá na tátu. Ten se musí ozvat, čímž mu napoví, v kterých místech se asi nachází. Pokud je už venku tma, můj úkol je nejdřív v pokoji rozsvítit, Olí hledá a když ho nemůže najít, můj další úkol je, poradit, nasměrovat. Párkrát už jsem byla mrtvá smíchy, kam se všude manžel nasáčkoval, aby ho syn jen tak nenašel. No, k tomu se ještě dostanu. Potom, co manželovi dojdou jeho skrýše, se role obrací. Schovávat se jdu já, Olí s tátou hledá. Někdy mám co dělat, abych se stihla někam „složit“, než ten malej „Columbo“ vyrazí. Přiznám se, že o skrýších přemýšlím už i kolikrát během dne, když si vzpomenu, abych měla nějakou berličku. Občas se stane, že Olí projde kolem mě a nic, to manželovi cukají koutky, protože ta velká koule obalená peřinou nebo polštáři prej nejde přehlídnout. Největší sranda je, když se ale schovává syn a my ho s manželem hledáme. Zavoláme, že jdeme a slyšíme, jak bouchnou dveře, za kterýma kdosi volá: „Tadyyyyy!“. Občas se mezitím ještě rychle vrátí pro nějakou hračku a letí se zpátky schovat. Dáváme mu ještě šanci, takže děláme, že jsme ho neslyšeli, neviděli a nahlas přemýšlíme, kde asi tak může být. Nakonec nám přijde většinou naproti.
Ale k těm skrýším. Poprvé, když jsme hráli na schovávanou, jsem si říkala, že moc koutů a míst, kam se dá u nás schovat, není, ale jak říkám, rodiče jsou podle mě nejvynalézavější lidi na světě /tedy hned po dětech /, takže pár tipů, které se u nás jako skrýše ujaly, bych pro vás měla:
- Vana /když si do ní manžel poprvé lehnul s rukama nataženýma podél těla, ani nedýchal, nevím proč, ale vybavil se mi film Kokosy na sněhu , Olí tátu každopádně vůbec nemohl najít, takže skvělý
/ - Osuška na věšáku /manžel si vždycky stoupne ke zdi a přehodí přes sebe ručník, který tam visí, Olí tátu pak najde ne podle nápadné boule na osušce, ale podle nohou, které mu z pod ní čouhají
/ - Velký gymnastický míč /vždy se za něj snažím „poskládat do žáby“ nebo něčeho podobnýho, aby mě malej Columbo hned nevypátral, ale tady se můžu krčit jak chci, ten malej detektiv vede na celý čáře, nicméně má z toho takovou legraci, že míč zůstává na stálém seznamu našich skrýší /
- Šatní skříň /do jedné police se dokážu napasovat a snažím se zakrýt oblečením, ale marná sláva, malej Columbo opět vyhrává a rád tuhle skrýš využívá, když se schovává on /
- Prostor vedle dětské postele /jednou jsem nemohla žádnou skrýš najít, tak jsem si jen lehla vedle Olího postele, namáčkla se na ni a přikryla se menšími polštáři, které má na podlaze, koukaly mi nohy i kus hlavy, ale Olí byl nadšenej /
- Koš na prádlo /kdo by to byl řekl, že se dá koš na prádlo využít ještě jinak, manžel ho pokaždé přesune doprostřed koupelny, aby syna zmátl a sám se skrčí na místo, kde obvykle koš stojí /
- Tunel pro děti /nejdřív jsem se trochu bála, že budu muset muže otamtud vystříhat, ale za dobu, co tam při schovkách už leze, se v tom tak zaběhl, že do něj skočí i dřív, než Olí napočítá do pěti, mimochodem velmi oblíbená skrýš jich obou /
Tak to jsou asi momentálně ty nej schovky u nás a těším se, že mi dáte nějaké vaše tipy, ať máme doma co vyzkoušet? 
