Po Patovi a Matovi, na kterých jsme byli s Oliverkem o Vánocích v Divadle Bez Zábradlí /psala jsem o tom tady, jestli jste nečetli a chtěli byste /, jsme od té doby ve stejným divadle stihli ještě další dvě pohádky. “O pejskovi a kočičce” a “Maxipsa Fíka”. Vybírala jsem je z pohádek, o kterých jsem si myslela, že by byly pro hodně malé děti a že by Olího mohly bavit. Pat a Mat byli jeho oblíbenci, tak s těmi jsem neváhala, „Pejska a kočičku“ a „Maxipsa Fíka“ jsem zvolila proto, že je Olí už trochu znal. Myslím, že investovat do lístků do divadla, je hodně dobrá věc. I když celé představení třeba ještě nevydrží. Chtěla bych, aby měl Olí vztah ke kultuře jako takový a hrané pohádky jsou podle mě dobrým začátkem. 
Napadlo mě, že bych vám mohla jednotlivá představení víc popsat z mého pohledu, z mojí zkušenosti, tak jak jsem je zažila a viděla, kdybyste chtěli s dětma na některou z pohádek taky vyrazit, abyste si mohli udělat představu. Snad se na mě mimopražští nebudou zlobit, že je to dneska víc pro “Pražáky” a okolí. Ale kdyby vás, co bydlíte dál, to i tak zaujalo a mezi pohádkami byste si vybrali, možná by to mohl být hezký rodinný výlet. 
Tady jsou jednotlivá představení:
„Pat a Mat jednou na dovolenou“: Vůbec první Olího divadlo, které zažil. Měli jsme lístky do první řady uprostřed, což bylo dobrý, protože v tamním divadle je první řada téměř u jeviště, takže v úplný blízkosti a jste tím pádem hodně vtaženi do děje. Trochu jsme teda koukali nahoru, ale ne zas tak, aby to bylo nějak hrozný. Pata a Mata hrají herci, který v podstatě nemluví, jen občas vydávají nějaké zvuky. Jsou oblečeni stejně jako v tý pohádce, mají žlutej a červenej rolák a samozřejmě čepice. Za mě pohádka super. Pat a Mat se rozhodnou jet na dovolenou a po cestě zažívají různé příhody. Bavilo to Olího a nasmáli jsme se i s manželem. Herci jsou vtipný a zapojili i děti v hledišti, což byla pro ně o to větší zábava. Já jen doufala, že nebudou potřeba i nějaký rodiče. 
Původně jsem vám sem chtěla dát i nějaký fotky, ale v divadle se nesmí během představení fotit a natáčet, tak jsem jako hodná holka samozřejmě poslechla.
„O pejskovi a kočičce“: Tohle představení bych doporučila pro už starší děti, ale ne pro dvouletý dítě jako je Olí. Sice se děti můžou těšit, jak pejsek s kočičkou myli podlahu, pekli dort, zašívali žížalou roztržené kalhoty atd. , ale třeba Olí vůbec na první dobrou nepoznal, že je to pejsek a kočička. Kočička byla sice krásná, bílá, ale bez ocasu, se sukní a kloboukem. Pejsek měl sice dvě uši, jedno nahoru, druhé dolů, ale taky měl kalhoty, které měly po sobě barevné kousky látek. I když už byli deset minut na jevišti, tak se Olí pořád ptal, kdy už přijde kočička s pejskem. Myslím, že je to spíš pro starší děti, který už to dokážou rozpoznat. A písničky, které zpívali, byly za mě až malinko strašidelný. Jinak ale herci šikovný, sympatický a příběhy přesně tak, jak je známe z knížky. Ještě možná řeknu, že tentokrát jsme měli lístky do třetí řady a protože každá řada je v tamním divadle vyvýšená, byly to moc pěkný místa, za mě teda určitě lepší než ta řada první.
„Maxipes Fík“: U mě jednička mezi těmi třemi představeními. A to Pata a Mata hodně chválím. Seděli jsme ve čtvrtý řadě a ideální. Nejvíc jsem byla zvědavá na Fíka, jak ho udělají. A byl skvělej. Byla to kopie Maxipsa Fíka, jak ho známe. Obrovskej pes, kterej chodil pro pivo, mluvil, skákal, apod. Tady nebylo pochyb o tom, co kdo je. Myslivec, Ája, Fík, tatínek Áji,…Hraje tady už víc lidí a tady se všechny ty děti, kterých bylo zase plný divadlo, bavily myslím asi nejvíc. Různě se překřikovaly, když byly vtaženy do děje, smály se, radily Fíkovi, tleskaly do rytmu písniček. Fík začne chodit do školy, bude cvičit a mimo jiné půjde i do světa. Vtipnej byl v příběhu i tělocvikář, kterej chtěl po dětech a vlastně i rodičích, aby vstali /rozuměj ze sedadel v hledišti/, pak si zase sedli a jednoduchými cviky si protáhli tělo.
Tak co, vybrali byste si? Budu taky moc ráda, když nám napíšete nějaký váš tip na pěkný divadlo pro děti!
