Už je to půl roku, co Olí začal spát ve svém pokoji a ve své dětské posteli, ve které by se ale v pohodě vyspal i dospělý člověk, neboť tomu rozměrově odpovídá. Trochu jsem si malovala, že s novou postelí si zvykne i na to, že má svoji deku, kterou se bude chtít přikrývat. Hahaha…Vydrží pod ní asi tak deset vteřin. Odmala nesnáší peřinu, a jakmile se ho jen pokusím přikrýt, okamžitě předvede nohama takové bojové číslo, že by ho snad i Tarantino obsadil do Killa Billa. To jsem ale trochu odbočila.
Nevěřila bych, kdybych to neviděla doma, jak umí být dítě akční a co všechno dokáže během noci. Když Olího ukládám ke spánku, leží pěkně uprostřed postele, aby měl pohodlí a prostor ze všech stran. To je ale asi tak naposled pro tu noc. Ještě ani nevyjdu z pokoje a on už stihl třikrát válet sudy, rukama si podložit nejdřív hlavu, pak břicho, jeho noha už visí z postele dolů a něco mě trefí do nohy. Ponožka. A druhá. Olí ale spí. Nebo je aspoň v takovém stádiu usínání, že už moc nevnímá. Jak se pořád odkopává, vrátím se, abych mu ponožky znovu nandala. V létě to nebylo třeba, ale teď už v pokoji nemá takové teplo a ráno má pak nohy pěkně studený, tak to řeším aspoň ponožkami. Snažím se o to. 
Popravdě, zbytečně. Ponožky už podruhé letěly vzduchem a dopadly kamsi na podlahu. Na chůvičce sleduju, jak s sebou pořád šije. K noze, která mu visela z postele dolů, už si přihodil i druhou. Po chvíli zase zvedá nohu nahoru, pak ruku, posadí se a jde do kleku, než si zase položí hlavu. Pořád spí. Chůvička mi šumí jak na poplach a já se Olího snažím najít na té malé obrazovce. Často se mi stává, že vůbec nevím, kde je. Takže letím do pokojíku a on namáčknutý na konci postele a prsty u nohou prostrčené skrz dřevo, v klidu oddechuje, ruku přehozenou přes. Nechápu, že to může být pohodlný, ale asi ví, co mu vyhovuje. 
A hlavně, jak se stihne ten malej Spiderman přesunout na druhou stranu postele, když mám celou dobu chůvičku u sebe! Nejradši spí ale napříč postele, což znamená, že když se v noci vzbudí a já jdu k němu /a často u něj i usnu 
/, tak se probudím namáčknutá na konci postele a nohy mám prostrčené skrz dřevo. Jen už je pak o dost hůř vyndávám. 
Pro každý případ máme ale pořádně vystlanou zem, kdyby snad náhodou, bylo někdy potřeba „přistát“ do měkkého.
A co vaše děti, taky jsou během spánku akční? 
