Už skoro dva roky zažívám, jak je okolí vstřícné k maminkám. To, že se občas najde někdo, kdo si radši odpustí oběd nebo kafe, než aby seděl v restauraci pohromadě s dítětem nebo si počká na další metro, když hrozí, že by ve vagónu mohlo sedět i nějaké veselé dítko, jsem si už zvykla. Je to konečně jeho volba. Co mi ale vadí, když si musím sama říkat o pomoc. Třeba s kočárkem do schodů, když není po ruce výtah. Teď, když Olí už chodí a používám spíš golfky, je to pohoda, ale dobře si pamatuju, když jsem jezdila s hlubokým kočárem a pak se sporťákem, jak jsem musela o pomoc pořád někoho prosit. Nevím, jestli si mysleli, že si hodím kočár se spícím dítětem přes rameno a vyběhnu schody jako Rambo?! :wacko:
Jednou se ke mně řítili dva kluci, mohlo jim být tak šestnáct sedmnáct a já říkala, jak je to od nich hezký, že mi chtějí pomoci. A že ta dnešní mládež vůbec není tak špatná, jak se tvrdí. Nahodila jsem úsměv číslo pět a naivně si myslela, jaký jsem musela udělat dojem. :rose: Prdlajs!…Když byli skoro u mě, naskočili na „skejt“ a byli fuč. Jen stačili utrousit: „Tvl, slušná kost!“ „Ale má dítě!“ Jindy bych asi na oplátku taky něco utrousila, ale tady jsem se v tu chvíli nezmohla na slovo. Byla jsem naprosto konsternována. Manžel mi doma se smíchem řekl, že jsem z toho vyvázla ještě dobře! :scratch: ;-)
A to nemluvím o tom, když jsem byla těhotná. Začátek těhotenství jsem měla sice složitější, ale druhý a třetí trimestr jsem byla celkem v pohodě. I tak jsem ale ke konci už funěla jak lokomotiva, takže jsem i po krátké procházce hledala lavičku, kde bych si na chvíli sedla. Nákupy byly pro mě peklo. To dlouhé stání ve frontách na kasu mi nedělalo dobře a marně jsem čekala, jestli mě náhodou někdo nepustí před sebe. Výjimečně mě někdo pustil sednout v tramvaji nebo metru.
Musím být ale spravedlivá. Nechci házet všechny do jednoho pytle. Ne všichni jsou neochotní a lhostejní. Často mi nabízejí pomoc starší lidé, kteří by už sami zasloužili nějakou tu pomocnou ruku anebo maminky. Smutný! Proto fandím a tady myslím můžu mluvit i za Terku, fandíme akci „S kočárkem Prahou“ /pokud o ni slyšíte poprvé, má upozorňovat na neochotu a bezohlednost k těhotným a rodinám s kočárky nebo na budování bezbariérové Prahy, když tak mrkněte tady/. Mimochodem, zítra se koná už 9. ročník a my se tam s Terkou a našimi dětmi chystáme, takže pokud tam máte namířeno i vy, dejte vědět. Rády se s vámi ve Žlutkách „/rozuměj Žluté lázně v Praze Podolí/ srazíme. :heart:
